Úžasne pravdivý článok.
Mnohé z nás to, čo je v texte cítia niekde vo svojom vnútri, mnohé z nás tak už žijú a mnohé ešte len čaká uvedomenie si toho, kým Žena/Bohyňa skutočne je 😉
Onehdá na mě vypadl při úklidu lísteček s větou: „Bohyně se 
nesnaží, ale dovolí druhým, aby se snažili o ni. “ Vzpomněla jsem si, že když jsem si ji před časem zapisovala, cítila jsem se jako rebelka, jako bych si sáhla na zakázané ovoce. To prohlášení se mi zdálo hodně odvážné a z jakéhosi neznámého důvodu jsem měla pocit, že bych neměla rozhodně veřejně ventilovat, že se podle této zásady pokouším žít.
Dnes už vím, že na této větě nic odvážného ani provokativního není. Je to pouhé konstatování, pravda vyjádřená v jakési zkratce. Možná někoho může dráždit použití slova „Bohyně“, ale já ho vnímám jako synonymum slova „ženství“ nebo „jin“. V personifikované podobě pak je pro mě Bohyní žena, která je skutečně ženská, jinová, přijímající, vědomá si své ceny.
A taková žena se nesnaží ulovit muže, ani ho vést, myslet za něj, vychovávat či opečovávat ho jako malé dítě. Nepřebírá na sebe mužovu úlohu a nechává mu prostor pro jeho vlastní aktivitu.
Jenomže, povzdychnete si, to je tak těžké! Když to necháme všechno na nich, tak se ničeho nedočkáme. To je bohužel pravda. Může se skutečně stát, že se nedočkáte toho, po čem tolik toužíte. Může se stát, že bude trvat delší dobu, než uvidíte výsledky . A může se dokonce stát, že lidé, na kterých vám nejvíc záleží, nebudou schopni a ochotni vyvinout poptřebnou iniciativu a budou vnímat vaše chování jako zradu. S tím je třeba počítat. Ale na druhou stranu – ušetříte obrovské množství energie a získáte spoustu volného času. A pokud tuto energii a ten čas věnujete sobě, věřte tomu, že postupně získáte mnohem víc. A věřte – nevěřte, nakonec tím prospějete i ostatním.
Teprve nedávno jsem si uvědomila, jak pokřivená představa o roli ženy nám je od dětství vštěpována. Jsme vychovávány k tomu, abychom byly láskyplné, tolerantní, abychom nebyly sobecké, abychom braly ohled na potřeby ostatních. Učíme se, že pro ženu je prioritou rodina, že to ona je zodpovědná za harmonické vztahy, že ona má vytvářet láskyplné a harmonické prostředí. Jenomže toto všechno je jenom část pravdy o ženské roli! Nikdo nám totiž neukázal druhou stranu mince, a to kde vzít sílu a moudrost, abychom to všechno zvládly, aniž bychom popíraly samy sebe!
Tak nějak samozřejmě se v naší společnosti počítá s tím, že se žena obětuje – a že bude přitom všem ještě šťastná. Troufám si říci, že více či méně jsme všechny obětí syndromu hodné holčičky. Ačkoli se třeba navenek chováme rázně, všechny někde uvnitř toužíme po tom, aby nás někdo pochválil, aby ocenil, jak jsme úžasné.
Díky výchově jsme uvěřily, že si lásku musíme zasloužit. Že musíme být hodné holčičky. A tak žijeme životem svých blízkých, staráme se o ně, děláme jim pomyšlení, řešíme jejich problémy a snažíme se mít byt jako klícku, vařit jako Magdalena Dobromila Rettigová, pereme, žehlíme, vyděláváme peníze… K tomu se snažíme být chytré, vtipné, nápadité, krásné a přitažlivé …
… a končíme citově vyprahlé, fyzicky vyčerpané, nemocné, zatrpklé, prázdné.
Naši partneři bezostyšně využívají našeho servisu a nezdá se jim na tom nic divného (ostatně samy jsme jim ho vnutily ve snaze ohromit je svou dokonalostí) a mají spoustu volného času a energie na to, aby se věnovali svým kamarádům, koníčkům a někdy i milenkám. Vlastně se jim ani kolikrát nechce domů, protože je tam čeká unavená, vyčepaná a často i podrážděná partnerka.
A proto, milé ženy, mám pro vás zprávu životní důležitosti:
Nemusíte být dokonalé, aby vás měl někdo rád. Nemusíte na sebe přebírat starosti a úkoly druhých, aby vaše vztahy byly harmonické. Nemusíte být výkonné. Nemusíte vůbec nic, protože láska se nedá zasloužit, láska je bezpodmínečná. Pokud chcete lásku a harmonii, nečekejte, že vám ji dá někdo jiný. Existuje jeden jediný člověk na světě, který opravdu potřebuje vaši pozornost a péči – a tím jste vy samy.
Přestaňte proto neustále něco dělat, něco vymýšlet, něco řešit, přechejte prostor jiným a udělejte si čas samy na sebe. Uvědomte si, 
jak se cítíte, jak vám je, po čem toužíte. Naslouchejte svým pocitům, svému tělu a hlavně – řiďte se tím, co cítíte! Dovolte si co nejvíc trávit čas způsobem, který vám je příjemný, i kdyby se jednalo o tu nejméně užitečnou a smyslupnou činnost. Jenom v klidu, jenom tam, kde není žádné usilování, kde je pouze přijímání a plynutí, se můžete potkat samy se sebou, se svou silou, moudrostí a láskou. Všechny tyto kvality máte v sobě a není třeba žebrat, ponižovat se a pachtit, abyste si je zasloužily od někoho zvenčí.
Asi před půl rokem, kdy jsem se cítila velmi vyčerpaná a zoufale jsem prosila o to, aby mi byla ukázána cesta, mi opakovaně přicházelo: Nauč se dělat nicneděláním. Tehdy se mi to zdálo jako něco naprosto nepředstavitelného. Měla jsem pocit, že když byť jen na chvíli vypnu, pustím z rukou otěže, život mě nemilosrdně převálcuje.
Dnes vím, že žena může udělat udělat pro své okolí mnohem víc, když prostě pouze JE. Když je ve svém těle, když je v kontaktu sama se sebou, když pravdivě vyjadřuje, kdo je a co cítí. Pak je tím, kdo zcela přirozeně vytváří harmonické vztahy a prostředí, tím, kdo léčí všechny kolem sebe. Její láska a pochopení pro druhé už nevede k sebepopření a sebeoběti, protože má úctu k sobě samé a zná své hranice. Chápe, že láska nemusí automaticky znamenat nutnost sdílet s milovanou osobou její hodnoty a cestu a že slovo NE je stejně láskyplné jako ANO. Všechno to, co ji předtím stálo spoustu námahy, pozvolna přichází samo. A spolu s láskou k sobě samé a s rostoucím vědomím vlastní hodnoty najednou přicházejí do jejího života i láskyplní lidé. Nemusí se snažit, líčit pasti, podbízet se. Druzí přicházejí vábeni kouzlem její osobnosti, jejím vyzařováním.
Ano, my ženy jsme skutečně těmi, které by měly být láskyplnější, soucitnější, tolerantnější, těmi, které pečují o vztahy a vytvářejí domov. Máme k tomu všechny dispozice. Nesmíme ale zapomínat, že v prvé řadě musíme být láskyplné a soucitné samy k sobě, pečovat o sebe a vytvořit si prostředí, ve kterém budeme prospívat.
Jenom tak můžeme jako květiny provonět svět kolem sebe.
prevzaté z:
http://www.silna-zena.cz/clanky/sebeucta-a-sebevedomi-zeny/bohyne-se-nesnazi.html
(c) 2010 Iva Uhlířová (Článek smí být kopírován a dále šířen pouze v neupravené podobě a pokud bude připojeno jméno autorky a aktivní odkaz.)
Svata to pravda ! 🙂 Dost dlho trvalo,kym som sa stale nezavisla na nazore okolia. Chvala potesi,kritika zaboli, ale je to obraz hodnotiaceho,nie moj.
Svokry,co obletuju svojho synacka by som poslala na nejaky krasliaco-relaxacny pobyt ,aby sa naucili starat sa o seba a nemali zmysel v zivota vo svojich potomkoch…….tako to ide z generacie na generaciu, synackovia potom beru servis ako samozrejmost a jasne, ze nikdy to nie je ta chut ako poznali u mamy………
ale verim,ze su aj muzi,ktorym viac zalezi na stasti ich partnerky…..dufam 🙂
Najkrajšie na tom je to samotné uvedomenie si „AHA“ a klik.. taký tichučký klik a všetko zrazu do seba zapadá 😛
Aké sú slová úžastné 😀 a myšlienky.. a dokonca si ich môžem vybrať, zmeniť aa čooooookoľvek na čo si len spomenieme.. no sme úžastné 😀 😛
Idem urobiť ďalší „klik!“ v podobe opakovaného prečítania si .. „klik“ 😛
Ahojte,
tak pohľad z druhej strany, z tej mužskej. Je ťažké určiť, na ktorej strane sa stala chyba, ale jedno je jasné, nefunguje to. Je to zrejme bežné vyústenie vzťahu dlhoročného manželstva. Sám podobný vzťah prežívam a nie som v ňom šťastný ani ja ani moja žena. Ale akosi sme si zvykli…
Ženy, ak prídu deti, sa po čase napasujú do úlohy matky a učiteľky na plný úväzok a do úlohy obete a trpiteľky v mene rodiny. Navariť, upratať, vyprať, vyžehliť a vychovávať deti a aj manžela.
Toto hneď teraz urob! ( ale mne sa to teraz nechce, nevidíš že robím niečo iné, ja nerobím veci, ktoré mi niekto prikáže ), teraz som tu upratala, prečo si si neurobil jesť pred hodinou? ( no, pred hodinou som nebol hladný, môj žalúdok nepozná hodiny ), teraz chceš ísť von, veď sa pozri, koľko mám žehlenia, kto to za mňa urobí, ty? ( nie, ja nie, a preto, že si taká nervózna a podráždená, myslím si, že ti len prekážam a preto radšej pôjdem von za kamarátmi, aby si mala pokoj a v kľude urobila všetko čo poterbuješ …). Asi tak nejako to prebieha.
Muž vidí v každej žene Bohyňu a videl ju aj vo svojej žene, ale po rokoch manželstva sa a nej vytratila všetka radosť, spontánnosť, šťastie, úsmev … To na čom najviac záležalo … pocit pohody, byť s niekým … A tak sa z nej stala starostlivá matka … A úprimne, ktorý muž by sa chcel milovať so ženou, ktorá mu pripomína matku? A tým sa priepasť začína zväčšovať, nedorozumenia vo vzťahu, prerastajú do nedorozumení v sexuálnom živote a čím viac tieto problémy narastajú, tým sme si cudzejší a nešťastnejší …
Muži sa dokážu zmeniť, ale najprv sa musia zmeniť ženy, mali by v sebe znova objaviť ženskosť, zmyselnosť, radosť, vnútornú krásu, mali by v seba znova prebudiť Bohyňu. A svet sa zmení, lebo sa zmení tá krajšia polovička …
Miro,
pekne si to rozpísal… je to tak- ak chceme, aby sa niekto zmenil, zmena musí začať u nás samých. potom sa aj okolie a ľudia zmenia.
mnoho žien si stále neuvedomuje, že úloha matky patrí len k deťom, nie pre manželov/partnerov… neožehlené prádlo, prípadne neuprataný byt by nemal byť prekážkou k tomu, aby sme boli s tými, ktorých máme radi. priorita nie je poriadok, ale vzťahy/život! lebo po rokoch sa môže stať, že nám zostane len to prádlo a upratovanie- a všetko dvojnohé, plné života a radosti od nás radšej odíde (nebudú predsa žiť s „pedantným dirigentom“, ktorý nepozná srandu).
ženy by si mali uvedomiť že sú v prvom rade Ženy/Bohyne (nie matky, nie upratovačky, nie kuchárky a domáce panie…) a hlavne vedieť prepínať vo svojich „rolách“. pri deťoch som matka, pri partnerovi som Žena 😉
Erika,
pravdu máš v tom, že pokiaľ si obaja nedokážu povedať čo a ako (napr.nákupy zvládne s lístočkom „čo treba“ muž aj bez ženy), že s kočíkom sa môže prejsť aj otecko- ak má byť navarené/oprané/ožehlené (veď dieťa je oboch rodičov!)
mnoho žien robí chybu, že mužov do týchto aktivít nezapája (a nestanovia si nejaké rozumné pravidlá ešte pred narodením dieťaťa. prečo by napr. nemohli variť spolu? potom, ak sa vyskytne nejaký problém, dokáže muž navariť aj sám). snaha žien všetko zvládnuť dopadne tak, ako bolo spomenuté. našťastie existujú aj výnimky. poznám hodne mužov/otcov, ktorí sa skutočne starajú a pomáhajú so všetkým…. no na druhú stranu ma napadla kamoška, ktorá má doma „veľké dieťa“ + dve malé deti a to jej „veľké dieťa“ nepohne doma ani prstom! žiaľ, bol tak naučený od mamy (ona vdova, mala dvoch synov, tí sa mali ako v bavlnke- na škodu ich manželiek, lebo aj v manželstve očakávali starostlivosť „all inclusive“).
nedorozumenia vznikajú z toho, že sa partneri nerozprávajú. muži nepochopia, kým ženy nevysvetlia (a opačne). druhý ťažko pochopí pohľad z jednej strany, kým mu neukážeme aj druhú stranu.
Smiesne je , ze u nas je to naopak- manzel sa zo mna snazi spravit svoju mamu 🙂 🙂 🙂 Momentalne je z nej neuspesne niekolkokrat liecena alkoholicka.Tak sa cely zivot starala o druhych,ze stratila sama seba.
Ale u mna natrafil na tu nespravnu, takze kedze vie vsetko najlepsie ako ma byt,musi si to spravit sam………tymto puntickarom je dolezitejsi poriadok ako vztahy s detmi a manzelkou……..nakoniec ostanu sami
Nie Erika, nie je to v tom, Mária to presne pochopila. Možno je to výchovou, predstavou ideálneho manželstva, túžbou byť dobrou manželkou, neviem …
Povedal som, ak to máš robiť, preto že si to myslíš, že to musíš, tak to nerob …
A odvtedy si periem a žehlím sám, pivo si kúpim, kedy ja chcem a hračky sú na to, aby sa s nimi hralo a nie aby boli krásne zoradené v poličke, a aj tak po hodine, čo si ich deti upratali, sú znova porozhadzované po byte … tak načo bola dobrá tá polhodinová hádka s deťmi aby si to upratali …
Ale to hovorím za seba, samozrejme u každého to môže byť ináč.
Ano, tu som 😀
No veď preto, už som myslela, že si zmizol 😀
ako vidím… 😀 boríte sa tu s náboženskými zvykmi .krásna debata 😀
práve som videl v Afrike kmeň, kde je matriarchát ..kde si ženy vyberajú mužov…vychovávajú spolu deti, ale ak muž je rok na love a príde domov a má dve deti, tak niet problémov zo žiarlivosťou, alebo niečim podobným ..ba dokonca sa raduje, že jeho rodina sa utešene rozrastá 😀 😛 Dokonca cíti poctu, že práve žena, ktorá si ho vybrala za partnera a živiteľa jej detí, má ďalšie dieťa. ..Samozrejme majú tiež určité zákony, ale nie až tak zväzujúce ako kresťanstvo a podobné náboženstvá, kde manželstvo je priam majetnícka záležitosť, bez slobody 😀
Treba sa naučiť žiť slobodne aj v manželstve..a to bez vnútornej slobody a lásky nejde 😀 hi hi hi 😛
chvala Bohu 🙂
Rozmyslala som nad tym,podobne ziju aj v inych castiach sveta,napr. v Tibete- ci je to ekonomika prisposobena moralke,alebo skor duchovna vyspelost,priklanam sa k druhemu- totiz vnutorna sloboda je mozna az s duchovnym poznanim. Laska k viacerym ludom- preco nie-na kazdom mozem milovat tu jeho jedinecnost. A asi je to mozne,ak sa vsetci v komunite maju navzajom radi a pomahaju si. Viem si predstavit,ze takyto ludia a deti su stastnejsi,ako ludia prisne katolicky zalozeni. Pekne to bolo vo filme tusim sa to volalo Cervene vino(Kvietik,Milka Vasaryova) . V zime rodina hladovala,ale ich babka co v kuse zmolila bibliu na kolenach im nechcela dat ani kusok chleba,lebo syn si zobral inu nevestu,ako mu vybrali. Cti otca a matku svoju…. ale v prvom rade by mali byt laskavi…….ale to som zas inde.
vieš niekedy idú lovci za stádami a sušia mäso do zásoby aby mali kmene z čoho žiť ..tak že sa vracajú naložený a s veľkou „pompou“ ich vítajú ako hrdinov 😀 a takých mužov si ženy považujú či tam alebo tu ..lebo každá žena chce mať ako takú zábezpeku budúcnosti jej rodu a na tom ani civilizácia nič nezmení hio hi hi 😀 a zároveň sa žene neokuká a nesprotiví 😀
budete sa čudovať dievčatká, ale patriarchát bude fungovať len počas obdobia „deviatich pekiel“ ako toto obdobie nazvali Mayovia. Inak je pre vývoj a rodovú entitu prirodzenejší matriarchát, lebo len matka je istá 😆