NEJOBTÍŽNĚJI SNÁŠEJÍ LIDÉ ŠŤASTNÉHO ČLOVĚKA …Honoré de Balzac
Proč? Páč šťastný člověk je nebezpečný. Mohl by je totiž „nakazit“ štěstím. Proto je nejlepší šťastného člověka izolovat. Nejlépe do nějakého ústavu. Tady u nás kde žiji já, je nejbližší takové zařízení ve Lnářích. A tam mě chtěla taky poslat i jedna doktorka. Bože mamko, to byla legrace viď!?
Víte v hlavě, tak tam mám jasno – cítím se zdravý, ale ještě chvíli potrvá než bolest odejde z těla. Konkrétně z mé levé nohy. Levá končetina mě při chůzi stále bolí, zřejmě i vlivem přetrvávající zatuhlosti bederní páteře. Dostal jsem nápad. Požádám o lázně. Při kontrole na Neurologickém oddělení se proto o svém nápadu zmiňuji. Doporučení celkem bez problémů dostávám … Jen jeďte, určitě to vaší bolavé páteři a noze pomůže ….říká studovaný Pelíšek, pan doktor neurologický … jen je třeba aby jste ještě navštívil kolegu či kolegyni – odbornici v oboru psychiatrie. Úsměv na mé tváři potvrzuje dr. Pelíškovi správnost jeho předběžné diagnózy, týkající se mé hlavy. Musím se fakt smát. Bože, on si myslí, že jsem blázen a nechápe , že je to obráceně.
Doporučení do lázní s požadavkem psychiatrického vyšetření předávám praktické obvodní lékařce Pilné. Dělá čest svému jménu, je opravdu pilná nebo řečeno dnešní terminologií, akční. Hned telefonicky mě objednává u doktora-psychiatra, a já se samozřejmě řádně v termínu, dostavuji k vyšetření. Plný optimismu a radostize života vstoupím. Čekárna je propojena s kanceláří sestry.
Vstupuji tedy do sesterny, řikám své jméno a proč přicházím, že jsem objednán. Pan … ano, říká sestra. Posaďte se. Okamžitě jak usednu začínám sestře vyprávět o tom, že píšu knihu… A o čem ? Zeptá se sestra. O lásce! Ale o té opravdové. A v euforickém opojení jí vysvětluji, proč ji všichni hledají a nenacházejí ….a jak ji lze jedině najít. Z ordinace vychází doktor…ne , je to doktorka a sestra říká: „To je pan…píše knihu o lásce „. Doktorka – psychiatrička na mě pohlédne – upozorňuji, že mě vidí poprvé v životě, ale zřejmě je to v oboru kapacita, protože během třívteřinového pohledu vysloví rovnou diagnózu. „Pane…vy jste zralej na hospitalizaci“! Já se nepřestávám smát, beru to jako vtip. Dělá si určitě legraci. Ovšem později v ordinaci zjišťuji, že si legraci nedělala. A to ještě před mým vstupem do ordinace mě požádala o malé strpení, že se potřebuje najíst. Ale to bylo zřejmě chyba. Znáte přeci přísloví: Sytý hladovému nevěří… Ale nepředbíhejme události, pěkně popořádku. Vcházím do ordinace … Jak se máte , pane…? zeptá se tahle geniální doktorka – psychiatrička, aniž na mě pohlédne. Něco důležitého ohledně předchozího pacienta, totiž zapisuje do svého počítače. „Cítím se skvěle, báječně, nádherně…až na tu nohu…a dodávám: To jste si dělala legraci s tou hospitalizací, viďte? Doktorka neodpovídá a s očima stále na monitoru svého počítače, mi pokládá další otázku: Máte nějaké hlasy, nebo pocit, že vás někdo ovlivňuje? Ne, ale já ovlivňuji jednu osobu, jednu báječnou ženskou…odpovídám veselým hlasem. A jak ? doktorka se zájmem v hlase na mě poprvé pohlédne, očekávajíc zřejmě informaci o nějakých magických rituálech, něco jako wůdů. Píšu to česky, jak se to čte, nevim jak se to správně píše.
No, myslím na ni…jojo, můžete. Tak to děkuju, že mi to dovolíte…řeknu a začnu se smát.Víte pane …vy jste moc pozitivně naladěný, moc euforický…potřeboval byste trochu utlumit! Já se tomu směju a snažím se doktorce vysvětlit, že můj stav je zdravý stav…to všichni ostatní jsou nemocný a dodávám: tu mám jako fňukat, že mi tuhle a támhle… Být skleslý, smutný, být jak je dneska v módě v depresi, abych vám přišel normální? Opakuji ji znova… Cítím se naprosto uzdravený v hlavě, noha mě ale pořád bolí. Ale já vám musím napsat nějaký prášky, jinak vám ty lázně nemůžu potvrdit. Nechápu a říkám: Napište si co chcete, já nic brát nebudu. Aspoň Zyprexu! Tu jste přece nějaký čas bral. Ano bral …řikám si v duchu a zaplaťpánbů, že přestal! Víte, k čemu se používá Zyprexa? Tenhle zázračný prášek vám má srovnat myšlenky v hlavě. Naordinovali mi ho lékaři-psychiatři, za mého pobytu v psychiatrické léčebně „U Honzíčka“. Ale já mám teď ve své hlavě jasno, nepotřebuji nic srovnat, tak na co prášky? Doktorce tedy odpovídám:Děkuji, nepotřebuju. Tak aspoň Rivotril ! /prášek na utlumení a proti epileptickým záchvatům/ Děkuji , také nechci, říkám mile …a přitom se usmívám. Ale já vám ty prášky stejně napíšu! Jak chcete, nic brát nebudu. A chci vás za týden vidět. Dobrá, aspoň si s někým pokecám. Hlavně nevolejte ty hochy v bílejch pláštích…řikám s úsměvem na tváři.Tady máte ten recepis. Za týden vám ho přinesu zpátky.To je vaše věc.Tak naschle…
Za týden se to opakuje…Máte hlasy? Spíte? Kolik hodin? Odpovídám, tak šest hodin…i když ve skutečnosti tak čtyři …a dodám: Napište mi ty lázně, potřebuju nějakou změnu a inspiraci. Budou tam určitě nějaký ženský! Inspiraci? …povídá doktorka psychiatrička …Tu vám můžeme zajistit i pobytem v léčebném ústavu. Tam budete mít inspirace plnou hlavu! Děkuji, už jsem tam byl. Ve Lnářích jsem strávil asi tři hodiny …a stačilo mi to. Ale já vám ty lázně v tomhle stavu nemůžu napsat …řiká pani doktorka-psychiatrička na závěr. A na žádanku o lázně dopisuje větu: Pacient odmítá psychiatrické vyšetření. Já na druhou stranu upřesňuji …Já neodmítám psychiatrické vyšetření, ale odmítám brát prášky na hlavu, když tam mám jasno… a sám odesílám žádost na Zdravotní pojišťovnu do Českých Budějovic. Uvidíme?
A jak to dopadlo? To víte, že jsem ty lázně nedostal. Musim se fakt smát i když je to spíš k pláči….A přitom být šťastnej… je přirozenej lidskej stav. A být tebou milovaný, Bože, rovněž. To je taky přirozený stav, ten nejkrásnější stav co znám. Proboha proč to ostatní nechápou…!? Proč nechápou, že všechno je jinak? Úplně obráceně! Já ne, to oni jsou blázni! Mně stačí obyčejná tužka, ořezávátko a pocit být Tebou milovaný …a cítím se jako Král.
-FR-
ZDROJ:
http://www.informaceodjinud.estranky.cz/clanky/pravda-bez-kompromisu/byt-stastny-je-nebezpecny.html
