Jennifer Hoffman
Konceptu času se ve třetí dimenzi věnuje hodně pozornosti, ať se pokoušíme spěchat, něco dokončit, být tam, kde v určitý čas potřebujeme být nebo 
děláme vše možné pro to, abychom minimalizovali vliv stárnutí na naše tělo a vzhled. Sami sebe definujeme podle věku jako mladé, středního věku nebo postarší. Náš pohled na život, na náš potenciál, schopnosti a možnosti, se točí kolem různých aspektů času – co máme čas udělat a co se nám podaří dokončit, stejně jako kolem věku a stárnutí. Vychází to z programu, jenž nám je předáván společností, která pohlíží na čas jako na nepřítele, jako na něco, proti čemu musíme vyvíjet určité úsilí, co nejsme schopni nijak ovládat a čeho jsme oběťmi.
Bez ohledu na to, co děláme, čas letí a my nejsme schopni ho nijak zastavit. Je to pravda, ale máme k dispozici řadu dalších možností – v závislosti na naší dimenzionální perspektivě, přesvědčeních, a na tom, jakým způsobem používáme svou energii.Existují tři úrovně našeho vztahu k času a to, jak s nimi zacházíme, závisí na mnoha faktorech, z nichž všechny jsme schopni řídit, protože ačkoliv čas ovládat nemůžeme, máme vliv na to, jak ho zakoušíme.
V té nejzákladnější formě je čas energií, jejíž tok je řízen naším úhlem pohledu, neboť – ačkoliv den má cca 24 hodin a Země dokončí svůj oběh kolem slunce za každých 365 dní (plus/minus) – čas je mnohem tvárnější, než si myslíme. Byli jste někdy na nudné schůzi nebo jste dělali něco, co jste opravdu dělat nechtěli, a čas se doslova táhl a ubíhal nesmírně pomalu? A současně můžete dělat něco, co máte velmi rádi, nebo s někým, s kým jste rádi, a čas utíká velmi rychle nebo si ani nevšimnete, že ubíhá. Je to tím, že čas není žádným neměnným prvkem, jedná se o energetickou zkušenost.
První úroveň našeho vztahu k času souvisí s jeho hutnějšími aspekty, protože vnímání času na této rovině představuje pohyb energie skrze hustotu. To, co vidíme jako rychlý či pomalý pohyb času, závisí na naší energetické frekvenci a na tom, v co věříme, jak to vnímáme nebo co si o čase myslíme v onom okamžiku. Na této úrovni frekvence pohlížíme na čas jako na nepřítele, někdy nemáme ,,dost” času nebo čas běží příliš rychle, příležitosti nás jen míjejí a my nemáme čas se jich chopit – buď nejsme připraveni nebo není ,,pravý” čas. Je to tím, že se nesoustředíme na čas samotný, nýbrž na výsledek.
Na této dimenzionální úrovni času si též uvědomujeme sami sebe jako konečné či smrtelné bytosti s určitými omezeními, protože vidíme čas jako omezení namísto pouhého aspektu Země a třetí dimenze. S tímto úhlem pohledu je čas naprosto mimo naši kontrolu a my trvale pracujeme proti němu, protože se domníváme, že on pracuje proti nám. Přitom jediné, čeho je třeba, je spřátelit se s časem a naučit se ho používat ke svému prospěchu, k čemuž stačí pouze přejít do jiné dimenze pohledu na věc.
Jakmile se začneme vidět jako spolutvůrce a uvědomíme si neomezenou podstatu své bytosti, čas se vyvine v načasování a my si začneme uvědomovat, že ve spojitosti se záměrem a výsledkem existuje určité proudění, které anuluje omezení tvořená časem. Když dojde k synchronicitě a události plynou tak, že nám přinášejí to, co chceme, vidíme to jako požehnání. Není však už tak příjemné, když se otázka načasování stane lekcí v trpělivosti, zatímco čekáme, až se projeví naše záměry, nebo když nejsme schopni zajistit, aby věci fungovaly podle našich okamžitých potřeb, ať se snažíme jakkoliv.
Načasování působí tak, že prvotní je výsledek, a druhotný čas, protože pokud pracujeme s načasováním, stanovili jsme záměr ohledně určitého výsledku a pohyb času je součástí celého procesu, ale nevládne mu, dokud nezačneme pochybovat, obávat se nebo neupadneme do zmatku. Pak totiž zapomeneme na načasování a začneme si uvědomovat čas, tedy to, jak dlouho to trvá, než se něco manifestuje, a to celý děj jen prodlužuje. Načasování buď zažíváme jako lekci v trpělivosti, což je úhel pohledu z hmotné či 3D úrovně, nebo jako cestu k božskému načasování, což je příležitost sledovat, jak se náš záměr, energie a výsledek setkávají tím nejdokonalejším způsobem a vytvářejí ten nejdokonalejší výsledek, jenž může přesahovat to, co jsme zamýšleli. S načasováním si sami přestáváme překážet, nicméně existuje ještě další a vyšší dimenze, na jejíž úrovni můžeme zakoušet čas, (nebo zakoušet ho mnohem přesněji) – v které čas neexistuje.
Náš vývoj na úrovni další dimenze nás posunuje do bezčasovosti, kde čas ztrácí svou moc a vliv na naše životy, protože již nepohlížíme na hustotu jako na omezení pro naše tvoření. Neznamená to, že by se všechny hodiny na Zemi zastavily, znamená to, že se v plné míře nacházíme v proudu záměru a manifestace, aniž bychom si dělali starosti ohledně toho, jak dlouho to trvá či netrvá. S bezčasovostí plyneme, plně si vědomi své role spolu-stvořitele v našem životě a ve světě.
Už nepoměřujeme výsledky svých zázraků podle toho, jak ,,dlouho” trvají, nýbrž víme, že každý aspekt manifestace se celého děje účastní, od okamžiku vytvoření myšlenky až po okamžik, kdy se z manifestace těšíme. Čas v tom hraje svou roli, protože jsme bytostmi třetí dimenze, která zahrnuje čas jako jeden ze svých aspektů, ale není to faktor hlavní ani jediný. Zpoždění, které může být tolik deprimující, když například chceme, aby se něco stalo rychle, může být požehnáním, pokud potřebujeme trochu času navíc, abychom něco dokončili.
Co se týká času, vysíláme Vesmíru smíšené signály, které vnímáme jako trpělivost a znechucení, ale Vesmír je velmi nepřizpůsobivý (a to je vlastně dobře), protože pracuje s prouděním energie, vytváří ten nejdokonalejší výsledek podle energie, již do své manifestace vkládáme. Chceme-li jiný výsledek, musíme začít s odlišnou energií.
Náš měnící se vztah k času je jen dalším aspektem naší cesty vzestupu, kdy se vidíme jako spolutvůrci a nikoliv jako oběti času či načasování, kdy jsme neustále a ve všech ohledech v proudu sloužícího našemu nejvyššímu dobru.
Copyright ©2012 Jennifer Hoffman & Enlightening Life OmniMedia, Inc.
http://enlighteninglife.com
(Reprodukce českého překladu v nezkrácené podobě je povolena pro jakékoliv médium, pokud je připojen aktivní odkaz na původní zdroj a tato poznámka – pro www.reiki-centrumpraha.cz přeložila Lucka K.) 19. 09. 2012
