Dobro a zlo jsou relativní pojmy, proto je pro lidi tak těžké se v nich vyznat a objektivně je posoudit. Intelektuálové rádi zabředávají do mnohahodinových filozofických polemik o tom, kde končí dobro a začíná zlo, co je ještě přijatelné a co už ne atd. Všechny tyto dalekosáhlé diskuze nejsou ničím jiným než velkou ztrátou času.
Ďakujeme Lucke za skvelý článok 🙂
„Lidé, kteří neumí sami sebe ani druhé milovat, budou kritizovat a soudit vždy a kohokoli. Je jedno, jak hodní a dobří jste, tito lidé vždy najdou něco ke kritizování a souzení. Neberte si to osobně. Jsou v pasti vlastního ega a negativity, cítí se špatně, jsou frustrováni vlastním chováním a tím, co si jím zpětně…
„Jednou z důležitých věcí napomáhajících vám k vnitřní svobodě je vaše víra v sebe samé. Víte-li, že se můžete spolehnout na svou schopnost postavit se sami za sebe, hovořit za sebe, odmítnout něco akceptovat a nedovolit si nikým ubližovat, máte pocit jistoty i bezpečí sami v sobě. V takovém případě nemáte strach z nikoho ani…
NEJOBTÍŽNĚJI SNÁŠEJÍ LIDÉ ŠŤASTNÉHO ČLOVĚKA …Honoré de Balzac Proč? Páč šťastný člověk je nebezpečný. Mohl by je totiž „nakazit“ štěstím. Proto je nejlepší šťastného člověka izolovat. Nejlépe do nějakého ústavu. Tady u nás kde žiji já, je nejbližší takové zařízení ve Lnářích. A tam mě chtěla taky poslat i jedna doktorka. Bože mamko, to byla legrace viď!?
Děti, které vyrostly doma u alkoholika, si rozvíjejí obdobné osobnostní rysy a vlastnosti. Dr. Janet Woititzová vydala bestseller „Dospělé děti alkoholiků“ v roce 1983. V něm vyjmenovala 13 vlastností dospělých dětí alkoholiků, přitom však tyto vlastnosti přisuzovala i těm dětem, které vyrostly v domácnostech, v nichž se vyskytovaly jiné kompulzivní poruchy chování jako např. gamblerství, zneužívání…
Krásne napísané 🙂 Lubka je skvelá 🙂
Toto je veľmi zaujímavý úryvok, veľmi odvážny… ale stojí za zamyslenie sa- čo sa deje v našich vzťahoch, vo vzťahoch našich priateľov/známych…aké sú naše/ ich vzťahy, manželstvá?
Když máme v sobě strach, jsme oběti. Jenom čekáme na uskutečnění našich vlastních černých obav, které se nám s chorobnou silou tlačí do myšlenek. „Ježiši, co když se stane tohle, a co když se stane tamto“. Jako bychom byli dopředu naprogramováni na mód strachu. Kde hledat příčinu? Hádejte! Ale jistě, nemůžete minout. Rodiče a společnost.