Pozemští andělé mají pocit, že nezapadají do zbytku světa, jako kdyby byli vyhozeni na tuto planetu a opuštěni. Je to jako kdyby neznali zdejší pravidla a nedokázali nikam zapadnout. Žijí s neustálým pocitem, že jsou divní, nepochopení a souzení.
Za mistrem Farinem, veleknězem řádu světla, jednoho dne přišel utrápený poutník. Žádal o radu, jak má naložit se svým životem. Mistru pověděl, že se mu nic nedaří a cítí se mizerně. Farin laskavě pozoroval poutníkův vystrašený výraz a v klidu dopil svůj čaj. Po dlouhých minutách se poutník trochu uvolnil a v místnosti se konečně rozhostil dostatečný klid…
autor MIA WEISSOVÁ Bolest je nevyhnutelnou součástí našich pozemských životů, ať už mluvíme o bolesti fyzické nebo emoční – citové. Důležitou součástí toho cítit se duševně v pohodě a zažívat hezký život je pochopení, že kdykoli jakkoli velká bolest přijde, jsme schopni ji zvládnout, pakliže se proto rozhodneme. Utrpení je naše volba a většina utrpení vzniká naší…
Výborne napísané, súhlasíme 🙂
Je nejvyšší čas vyškrtnout ze svého života negativní jedince. Zbavíte-li svůj život jejich negativity, uvolňujete v něm místo pro něco nového, kladného a krásného.
Mateřské zranění je sada omezujících přesvědčení, které jsme získaly od své matky, které nás podvědomě zraňují, omezují naše sebevyjádření a poškozují vztah k ženství. Mateřské zranění zahrnuje zranění, ke kterému se matky nehlásí.
Když přijde strach z té hladiny egoismu, takový ten pocit, nával, tak si řekněte: „Ještě se nic nestalo. Až se stane, budu to řešit.“ Protože to byste se taky mohli bát celý život, od rána do večera, a byli byste z toho obrovsky nešťastní. To je zbytečné.
Od jakého věku si pamatuju sám sebe? Když si každý z nás tuhle otázku položí, zaznějí v odpověď různé cifry. Nejpravděpodobněji však půjde o věk 3 až 5 let. Tímto věkem začíná naše vědomá paměť. Dítě se naučilo mluvit, objevuje se tak zvaný proud myšlenek, získává informace o světě a pracuje s nimi.
Lidé jsou spolu, dokud spolu být chtějí. Žádná povinnost, čest, ani morálka nepřikovají jednoho člověka k jinému. Když někdo chce odejít, odejde z domova, od dětí a třeba i od umírajícího. Pokud odejít nechce, zůstává.