Jakmile se člověk začne zajímat o širší rodinné souvislosti, nestačí žasnout, jak některé vzorce chování putují z jedné generace na druhou. V některých rodinách mají v každém pokolení minimálně jednoho alkoholika nebo jednu sebevraždu. Jindy zase v každé generaci najdete aspoň jednoho ze sourozenců, který se nikdy nevdá či neožení, a pak jsou také samozřejmě…
Všichni se ve svém životě setkáváme s okamžiky, které nám dávají určitý signál, kam směřujeme. Každé setkání, každá radost i každá nemoc je pro nás zrcadlem.
Jedna z nejdůležitějších věcí je, aby se člověk hledání partnera naučil vychutnávat. Být sám může být sice někdy otrava, hledání partnera se ale může proměnit v dobrodružství, při kterém si člověk hraje a pořád objevuje něco nového. Čím hravěji k hledání přistoupíte, tím snadněji vysněného partnera či partnerku najdete.
Tvé hledání skončí, až vystřílíš všechny šípy, které máš. Do té doby zkoušej, pátrej, hledej………..sám sebe.
Zkuste na čas nechat věci, ať se stanou. Nemluvte Vesmíru do jeho práce a odolejte pokušení o něco se snažit a vyvíjet tlak. Vyberte si oblast života, kde se vám „nedaří“ a zkuste k ní přistoupit jinak. Přijměte to, co je tak, jak to je.
Znovu dávam do pozornosti starší článok. No stále aktuálny! Od narození se učíme věcem kolem nás. Vnímáme, pozorujeme, snažíme se napodobovat to, co vidíme u rodičů. Všechny jejich vzorce, myšlení, směrování. Nasajeme to do sebe jako houba. V naší mysli se to vše uloží pro pozdější život.
Dřív jsem si myslela jenom to, že člověk může být jakýkoli. Může být zloděj, hrubián, podvodník. Život v jeho rodině ho tak utvářel, vychovali ho tak rodiče, nebo zkrátka potřebuje získat právě takovouhle životní zkušenost.
Často těžko hledáme slova k popsání skutečností okolního světa, mezilidských vztahů i svých vlastních pocitů a emocí. Japonský spisovatel Haruki Murakami ve svých dílech pozoruje lidi a jejich život v tomto světě. Zdá se, že ví, jaká je chemie lidské duše a popisuje ji přesně, citlivě a pronikavě.