AGRESIA K BUDÚCNOSTI JE AGRESIOU K POTOMKOM
Ani si neuvedomujeme, aký vplyv (na všetko v našom živote), majú naše myšlienky, postoje, názory. Strážme sami seba 😉
Ani si neuvedomujeme, aký vplyv (na všetko v našom živote), majú naše myšlienky, postoje, názory. Strážme sami seba 😉
autor a zdroj: Sergej Nikolajevič Lazarev Žiadam všetkých, ktorí sa ma pýtajú a budú sa ma pýtať. Ak si chcete pomôcť, nespoliehajte sa na mňa.
zdroj: Sergej Nikolajevič Lazarev Človek si už dávno zvykol zabíjať svoju intuíciu takými pojmami ako „je potrebné“, „je užitočné“. Nemá duša prestane signalizovať nebezpečenstvo. Zdá sa, že človek žije rovnako ako predtým: je, pracuje, má sex…. Ale nie v takom množstve, nie v tom čase a nie správnym spôsobom. V dôsledku toho sa odkiaľsi objavia problémy…
..po tejto otázke určite každý odpovie, že láskou, ktorá spája, súcitom a toleranciou, či pochopením. Aby tomu bolo tak aj naďalej, človek na ceste poznania musí vedieť rozlišovať informácie, ktoré majú za cieľ obnoviť nízke vibrácie. Častokrát ide o lepkavý, nič neriešiaci populizmus s narativizmom, nechýba odveký krmič strachu- imaginárny nepriateľ, najčastejšie nápomocný autokratizmu, kleptokratizmu, či…
Člověk dospěje ve svém vývoji do bodu, kdy je konfrontován s tímto tématem a přicházející události, informace a životní témata mu dávají možnosti poznání. Je to úroveň takřka mistrovská, kdy dochází k opravám na hlubší rovině a lze vše pojmout z běžného života. O co zde jde?
Žárlivost je jedním z nejnepříjemnějších pocitů, jaké můžeme mít, protože své štěstí dáváme do přímé souvislosti s chováním někoho jiného – a to nám dozajista působí bolest. Jedná se o kombinaci závislosti (strádání) s pocitem strachu ze ztráty, s pocitem, že jsme zranění, odmítaní, ubozí, bezcenní, a rovněž se vztekem. To stačí, abychom se nechali…
pretože každý z nás je originál 🙂
Od otevření našich očí když se probudíme, až do doby kdy je zase zavřeme, nám myšlenky v hlavě víří jako o závod. Už jsme si toho i vědomě přestali všímat a podřídili jsme se tomuto proudu. Ať jsou to věci pracovní, starosti, zážitky, emoce … mele se to v nás jako v pračce.
Psychologické opěrné body má každý člověk. Do určité míry tvoří smysl jeho života. Lidské vědomí se o ně opírá při výběru chování ve společnosti. S jejich oporou člověk plánuje svoji budoucnost, vytváří svůj nový osud. Na nich závisí, v jakém stavu žije, jestli se raduje, je smutný nebo se mu vůbec nechce žít.