V určitém období života však nastupuje do popředí naše mysl, inteligence. To nás posléze odliší od „zvířecí říše“. Opravdovým člověkem se stáváme až ve chvíli, kdy jsme schopni se zamyslet nad svými činy. Což bohužel ve společnosti „lidí“ dělá jen málokdo. Společnost nás totiž neučí se nad činy zamýšlet. Už od malinka nás nutí činy konat, ale ne je empiricky posuzovat. Informace přijímat, ale ne je vyhodnocovat. Tento kámen úrazu z nás dělá pouze roboty, kteří věci konají, informace používají, ale přesně nechápou smysl a důsledky svého chování, ať jsou již „dobré nebo špatné“. Prostě jen pokračujeme ve svém životě dle naučených scénářů bez uvědomění měnit to, co nám bylo předáno špatně. Ano, není jednoduché se vymanit ze smyčky mysli, která jen koná činy, ale nechce připouštět jejich objektivní posouzení. Kdo z nás se někdy zamyslel nad tím, proč vlastně „chodím na pivo“ nebo „sedím u televize, když dávají fotbal“. Kdo si toto rozebral, jaký to má vlastně smysl? Jen ten, že mě to baví? To je dost povrchní. A co ono posouzení, jestli by nebylo lepší ten čas strávit s rodinou, procházkou či vlastním sportem? Či si přečíst něco, co obohatí můj vlastní život? Nebo zůstanu jen u toho, že další den v práci budu rozebírat to, jak hráli jednotlivý hráči a proč trenér nevystřídal toho nebo jiného? Myslím, že rozdíl z tohoto příkladu je více než zřejmý. Staňte se opravdovými lidmi, kteří dokážou přemýšlet nad tím, co dělají a proč to tak dělají. Hledejte jiné a lepší cesty k hodnotnějšímu životu. Jinak život prožijete, aniž byste se kdy probudili…
Krásné probuzené pondělí,
přeje Pavel
ĎAKUJEME:
