Kdybys miloval sám sebe, neměl bys potřebu kritizovat druhé.
Řekl bys jim upřímně, co cítíš a nechal je také najít cestu ke své vlastní lásce.
Nevymačkával bys je jako citron a nelhal bys jim.
Přestal bys s nimi manipulovat a strkat je ze strany na stranu tak, 
jak ti to vyhovuje.
Kdyby ses opravdu miloval takový, jaký jsi, bral bys ostatní také tak.
Byl bys vnitřně tak silný, že bys sobě i ostatním ponechal právo volby
a respektoval jejich rozhodnutí.
Měl bys přání, ale nechal věci přirozeně volně probíhat,
protože bys byl zabalený do své lásky a tak v bezpečí.
Kdybys sám sebe miloval, rozhodoval by ses podle jednoduchého vzorce:
„Co bych udělal, pokud bych se měl opravdu rád?“
A pak to bez pocitu viny a lítosti udělal nebo ne.
Pokud bys opravdu miloval sám sebe, potřeba se něčeho dožadovat,
u někoho žebrat o pozornost a nacházet uspokojení ve vnějším světě,
bude automaticky slábnout.
Pokud bys miloval sám sebe, zjistil bys, že už jsi tím, co hledáš.
Hledáš totiž lásku, i když samotné hledání nazýváš různými jmény.
Nahrazuješ ji úspěchem, kariérou, cíly, večírky…..a ovládáním druhých.
Kdyby to byla láska, budeš milovat to, co je právě před tebou,
ať se děje, co se děje.
Povím ti, co by to bylo, kdyby to byla láska:
Tvůj život by se změnil ve svátek a vše,
s čím se potkáš, by bylo přijato a milováno.
Ty samotný jsi totiž esencí lásky, proto nikde nenajdeš nic krásnějšího.
Co by to bylo, kdyby to byla láska?
Cítíš ten pocit?
A to je láska.
ZDROJ: http://www.matrix-neo.cz/obsah.php?cat=zajimavosti&clanek=266