Probuzení je probuzení jedince do skutečné podstaty mysli.
Co to vlastně znamená?
Ringu Tulku ve svém učení vysvětluje:
Cesta porozumění naší mysli spočívá v odhalování jedné vrstvy za druhou, stále hlouběji, dál a dál. Probuzení není něčím, čeho se pokoušíme dosáhnout není snahou stávat se stále lepším, není jako slézání hory. Přestože říkáme, že se musíme stát probuzenými, rozvíjet svou moudrost, soucítění a pozitivní vlastnosti, abychom se stali buddhou, neznamená to stoupat vzhůru či shromažďovat stále víc. Znamená to naopak dál a dál se něčeho vzdávat, protože pokaždé, když se něčeho vzdáme, odloupneme jakoby jednu vrstvu představ a přiblížíme se k základní skutečnosti ke skutečné podstatě mysli.
Sogjal Rinpočhe říká:
Buddhovská přirozenost tkví v podstatě naší mysli, otevřené jako obloha. Dokonale svobodná, ničím neomezená, je především tak jednoduchá a tak přirozená, že ji nelze nijak zkomplikovat, narušit nebo poskvrnit. Je tak průzračná, že se dokonce vymyká i pojmům čistého a nečistého. Hovořit o tom, že je podobná obloze, je samozřejmě jen metafora, která nám pomáhá představit si její všeobjímající neohraničenost. Buddhovská přirozenost má totiž kvalitu, kterou obloha mít nemůže zářivou jasnost vědomí.
Jak bylo řečeno: je to zkrátka vaše dokonale přítomné vědomí, vnímající a prázdné, nahé a probuzené.
Dalajlama poskytuje definici z jiného pohledu: Probuzení je koncem řetězce zrozování. Znamená úplně se osvobodit od připoutanosti či ztotožňování se s jakýmikoli myšlenkami, city, vjemy, jakýmikoli fyzickými pocity a představami. 
Dalajlamova definice není nihilistická. Poukazuje na to, jak se projevuje naše tendence uchopovat a držet, jak nás nutí identifikovat se s myšlenkami, pocity a vjemy – tak, až se k nim nakonec pevně přichytíme. Pokud se vzdáme svého uchopování, pak připoutanost k myšlenkám, citům, vjemům, fyzickým pocitům a představám odpadne a mraky se rozestoupí. Prožijeme stav probuzení. Staneme se projevem dokonalého soucítění, dokonalé moudrosti, průzračnosti, lásky. Všechny tyto kvality jsou teď zastřeny, protože jsme jako do sítě zapleteni do iluze odděleného já , která uchopování provází. Stavu probuzení však dosáhnout můžeme.
Takto v kostce vypadá buddhistický světový názor. Jeho ústředním motivem je snaha pomáhat bytostem uskutečnit jejich probuzený potenciál. Dokud se tak nestane, bude nás stále pronásledovat jistota, že příjemné pocity nebudou trvat věčně a vystřídá je utrpení; jistota, že nedostaneme vždy to, po čem toužíme, a že nás může kdykoli postihnout to, čeho se nejvíc obáváme. I když vyhledáváme nová rozptýlení a lpíme na svém pohodlí, na určité úrovni tušíme, že jakékoli sebestředné štěstí je pomíjivé jako ranní mlha. Nejasný, ale vše pronikající pocit neuspokojení vrhá stín dokonce i na naše nejšťastnější okamžiky. Buddha mu říkal dukkha, žití ve stavu, který je ve své podstatě neuspokojující a stresující.
Buddhismus se zaměřuje na pomoc bytostem, aby dosáhly probuzení a zanechaly činností, které působí utrpení. Můžeme na sebe vzít odpovědnost, že se staneme někým, kdo žije ve prospěch druhých a světa, který obýváme to znamená bódhisattvou,* čili válečníkem ducha. Archetyp duchovního válečníka nespočívá v konfrontaci. Je to spíš bytost, která s vnitřní pevností přijímá jakoukoli situaci. Neuhýbá, neutíká, ale užívá všeho, co přichází, jako nástroje na cestě k probuzení.
Neznamená to, že máme být posedlí utrpením; uvědomujeme si jen, že nemusíme prožívat těžké časy. Nemusíme být nemocní, válčit, zabíjet. Jako lidé můžeme být nádherně šťastni, plni soucítění a radosti, užívat si života. Právě toto se stane, když dosáhneme probuzení a oprostíme se od veškeré připoutanosti, jak o tom mluvil dalajlama.
Buddha řekl, že cest k probuzení je mnoho osmdesát čtyři tisíc. Usuzuje se, že toto číslo vychází z počtu posluchačů, k nimž hovořil, a lze je vykládat tak, že každý z nás může najít vlastní cestu, takovou, která mu bude vyhovovat nejvíc. Buddha prohlásil mnohokrát: Úsilí musíte vynaložit vy sami buddhové jen ukazují směr.
Tato kniha zkoumá cestu cvičení bdělosti a rozpoznávání během žití, snění a umírání. Věnovat se budeme především snům a smrti. Když se nám všem zdají sny a všichni jednou umřeme, proč nerozvíjet osvobozující potenciál těchto stavů? Ale nezapomínejte snění a umírání nejsou odděleny od žití, takže budeme zkoumat potenciál všech dohromady.
Ron Nairn
Žití, snění, umírání
(prevzaté z FB)
