Drazí muži

Jste muži.

Jsme …

Ale! Nenechte se odradit tím, že kravata se nenosí, pokud vás samých naplňuje. Vy jste spojení se Zemí a víte, že pokud strčíte hlavu do písku a budete se tvářit, že tohle tady, kolem nás, neexistuje, tak to bude chyba. Můžete být v sakách a být manažery. Můžete být dělníky, můžete být zahradníky. Můžete být it-čkáři, neboť bez vás bychom nesdíleli, aneb neznali bychom krásu hlíny. Nevozili bychom se na kraj světa letadly. Chápete? Prostě můžete. Přímo musíte.

Je to vaše království.

Vy víte, že v něm nepanuje vztek a nenávist. Vy víte, že pokud se vám to nepodaří, tak jste to minimálně zkusili. Nemohli byste klidně spát, pokud byste to neudělali. Tak si to dovolte. Můžete.

Nenechte se odradit tím, že jemnost, kvůli které jste byli obviněni ze slabosti, nám nepatří. Vy znáte pravý význam slova gentleman.

Klidně si udělejte radost pěkným novým mečem. Vy víte, že se jím nechcete chlubit, abyste byli “in”. Vám dělá radost ten meč. Nenechte se odradit, když ve vás žena nevidí to, co vy dávno víte. I když vás miluje a ona přesto odchází, neznamená, že jste udělali chybu. Ať vás nezraňují články, jak nám to v podstatě “žena natřela”, neboť chtěla být se svým ženstvím sama. Ať vás nezraňuje, když si najdou nějakého chlapce, povoláním syn a zůstanou v iluzi při “úspěšném” muži.

Vězte, že mnozí z nich, jakož i jejich otcové nás okradli, a to doslova, jen proto, že jsme věřili, stejně jako naši otcové, v chlapské slovo, údajného gentlemane. Nejste ti, kteří vyměňují svůj boj za pivo, či jinou ženu. Nepotřebujete se fintit a vypadat jako švédský dřevorubec jen abyste zakryli svou slabost.

Ať vás nezraňuje, že jí nejste hodny. Že máte pochopit, jak vás, navzdory lásce, jménem sebelásky, musela opustit.

Vám tyto články, kluci- nebo spíše muži, nepatří.

Tyto články, patří těm mužům (pokud je tak mohu nazvat), kteří si tyto články v podstatě ani v životě nepřečtou. Kteří nemají šajn o tom, jaká hluboká mužská duše a její síla může být.

Odpusťte ženám, kterým jste dali své srdce, přesto, že si přišli “jen” po váš lignam. Prošli mnoha zraněními a samy si namluvili, že o samotě (rozuměj bez lásky) je to tak lepší. Uvěřili zraněným duším, že když půjdou o samotě na trip do Indie, tak se z nich konečně stanou skutečné ženy. Ano, i lvice si umí chytit antilopu, aby se nasytili, jenže my nejsme lvi a ani opice.

Jsme lidé.

Prosím, drahé ženy, neobviňuji vás (klidne si užívejte za své), ale spíše vám všem děkuji. Neboť bez vás bych tenhle článek nepsal ..

Ale .. neberte nám naše “povinnosti”, neboť právě toto jsou naše radosti, o kterých si myslíte, že nás naše matky naučili dělat s povinnosti. Vy jste si svou práci oddělali, nyní nechte na nás to uzemnění, po kterém tak prahnete. A hlavně, dovolte nám přinést ten kus masa vám, k nohám.

Vy víte, že nás k sobě přitáhla láska, nebo síla osudu, nebo jakkoli si to nazveme. Víme, že láska hory přenáší. A přenést hory, neznamená hodit dva-tři krát lopatou. Neboť prokopat takovou horu, pouze na šířku lopaty, zabere hodně času ☺.

Drazí muži, dokud ty hory přeneseme, neboť i tak to jiní za nás neudělají, stůjte pevně nohama na zemi, nelítejte v obláčcích, když vidíte, jak zrádný boj se zde odehrává. My se potřebujeme tady, na Zemi.

Vneste pravdu na vaše pracoviště, dívejte neohroženě křivdě, manipulaci, strachu, nebo do nebe volající lži přímo do tváře a nedovolte, aby se, jak rakovina, množila ve vašich královstvích a nedej bože se opakovala. Tohle to je náš boj, jistě, že ve smyslu: na velkou díru je potřeba velká záplata. Tak proto vás prosím, neohýbejme hřbety a chyťme se raději lopaty. Nebo jehly a nitě J , jak chcete.

A jak se vždy píše na konci článků –

z láskou,

Suny.

Články s podpisom ©Suny je možné voľne šíriť v ich nezmenenej forme, vrátane tohoto odkazu, s vloženým aktívnym prepojením na: https://soulofsuny.wordpress.com