Během cesty osobního duchovně-energetického vzestupu mnozí z nás, a to zejména v počátku putování ke Zdroji Všeho Co je, zažívají určitý proces sebeobětování. Tato činnost vyplývá z vnitřního pocitu určité viny, kterou chceme tímto napravit. domníváme se že obětí máme možnost získat cestu do nebe, snad i osvícení.
Uvědomíme-li si však, že je naší nejvyšší odpovědností, abychom sebe sama milovali – nikoliv však ve smyslu potěšení a výhod ega (osobního nižšího „já“), nýbrž se jedná o sebelásku ve smyslu uctívání své životní jiskry – ono života, jenž nám umožňuje prožívat každou vteřinu našeho bytí, uctívání své vnitřní životní jiskry, její neustálé vyživování prostřednictvím neomezeného daru Nejvyššího Zdroje, jenž námi v každém okamžiku protéká. „Skutečná láska“ vždy přichází pouze zevnitř a lze ji získat jedině skrze čisté a opravdové propojení s věčným božským JÁ, a toto spojení je, či by mělo být, vlastní všemu stvoření.
Hledáme-li lásku „venku“, abychom vyplnili vnitřní osobní osamělost nebo emocionální či fyzickou potřebu, vstupujeme do vztahů jako „energetičtí upíři“. Hledáme v nich náhražku za své osobní spojení s vyššími duchovně-energetickými dimenzemi, s Nejvyšším Zdrojem – snažíme se napojit na jinou životní jiskru, vtělenou v příteli, milenci, sourozenci atd.
To však není LÁSKA – je to potřeba, která naznačuje nedostatek něčeho podstatného, což dále značí omezené osobní propojení k vyšším dimenzím i samotnému vesmírnému vědomí Nejvyššího Zdroje. Často se nám pak stává, že místo přísunu předpokládané čisté a silné energie, si natáhneme do svého energetického pole kalný proud nezpracovaných emocí, myšlenek i činů dotyčného. A pak jsme schopni daného člověka osočovat, že není takový, jak se nám jevil, jaký druh energie jsme měli v úmyslu z něj obdržet, jsme zklamáni…
Vnější „láska“ (emoce – energie z psychicko-energetických čaker, které mají horizontální orientaci) nemá moc naplnit tento nedostatek přísunu energie či informací – světla, a tak spousta lidí, kteří se rozhodli vydat na cestu svého osobně-duchovního rozvoje, ale i ti „spící“, hledají pak často marně lásku, neuvědomujíc si, že vystupují jako „energetický upír“, byť se jim zdá, že jsou v roli ubohé oběti.
Existuje pouze jedna cesta k nalezení „lásky“- přijetím a projevením poznání, že každý z nás je živoucím vtělením absolutní lásky, jež vyvěrá z oceánu Světla-zvuku Nejvyššího Zdroje a jejíž pramen je věčný. Povede-li se nám to, jsme vyjádřením živoucí vtělené bezpodmínečné lásky. A pak, z této pozice můžeme žít své životy, hledat ty, jimž tuto lásku můžeme dát, místo toho, abychom hledali ty, od nichž můžeme „získat“.
Přistupujeme-li k lásce skrze úctu i lásku ksobě samému, skrze lásku a úctu k životu uvnitř nás, je naší jedinou motivací dávat s potěšením i vědomím, že cokoliv budeme kdykoliv potřebovat, může být projeveno v našich životech prostřednictvím oné nevyčerpatelné lásky aktivního světla Nejvyššího Zdroje, jenž máme uvnitř sebe sama.
Zuzana Soukupová
*****
Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz 1. 4. 2015
