Duchovné následky fajčenia

Ku komu patríte? K tým, čo hovoria fuuuuj (ako ja) …. alebo k závislákom?

…čo Vy na to?

Škody na zdraví, které způsobuje tabák, jsou dobře známé: otrava nikotinem, onemocnění dýchacích cest, srdeční poruchy a poruchy krevního oběhu, rakovina. Co se však děje na úrovni ducha?

Do konce 15. století byl tabák v Evropě neznámý. Až po roce 1492, kdy Kryštof Kolumbus objevil Ameriku, byl dovezen do Evropy z Nového světa. Jako vzácný a drahocenný produkt se zpočátku používal převážně pro lékařské účely a pil se například jako nálev.

Pěstování tabáku se rozšířilo nejprve ve Španělsku a v Portugalsku, teprve pak ve zbytku Evropy. Protože poptávka po tabáku rostla, pěstovali jej Evropané brzy ve velkém měřítku – od roku 1520 v Severní Americe, na Antilách a na Kubě. Šlechtění nakonec přineslo odrůdu přizpůsobenou evropskému klimatu, jejíž kultivace začala kolem roku 1560. Tehdy se tabák převážně šňupal v podobě jemného prášku nebo se žvýkal. Kuřáci dýmek, doutníků a cigaret byli v té době ještě vzácní. Cigarety se objevily teprve v roce 1674, tedy přibližně dvě století po zavedení tabáku v Evropě, a kuřáci si je sami balili. Jejich průmyslová výroba začala až v roce 1842 a záhy tabák mimořádně zpopularizovala. Počet kuřáků výrazně vzrostl nejprve v Evropě a brzy na celém světě. Například ve Francii byla roční produkce cigaret v roce 1860 sedm milionů kusů, v roce 1893 dosáhla jedné miliardy a v roce 1960 50 miliard kusů. Po maximu 97 miliard cigaret, vyrobených v roce 1991, bylo v roce 2000 vyrobeno 83 miliard cigaret.

Na začátku byl tabák vzácný a drahocenný. Dnes je kouření zcela „normální“. Tento „úspěch“ překvapuje zejména svým univerzálním charakterem. Zatímco jiné drogy jsou rozšířené jen v některých regionech nebo je užívá jen určitá část obyvatelstva, nezná kouření hranice: tabák konzumují jak nejprostší kmeny, tak lidé v nejmodernějších velkoměstech, ženy i muži, nezávisle na stupni vzdělání nebo náboženském vyznání, dospělí i mladiství.

Most mezi duchem a tělem

Jako je tomu u většiny drog, nepůsobí nikotin v tabáku pouze fyzicky. Kouřením má navodit „příjemný vnitřní stav“, což postihuje také psychickou rovinu, a dokonce samotné „já“ člověka, jeho ducha.

Jak je možné, že hmotná látka jako nikotin může mít vliv na nehmotného ducha?

Přirozeně nemůže být duch ovlivňován přímo molekulami nikotinu. Mezi tělem a duší1 musí existovat spojovací prvek. Tímto prvkem je krev. Přesněji vyzařování krve. Krev vysílá záření, které je podobné tomu, jež vychází z nejhutnějšího obalu duše, zvaného astrální tělo. Podobnost těchto vyzařování vytváří most mezi tělem a duší, po němž obíhají všechny informace mezi hmotným a nehmotným. Během své inkarnace na zemi je duch tímto způsobem pevně spojen s tělem.

Vyzařování krve přirozeně závisí na jejím složení. Změní-li se složení, pak to nutně ovlivní také stav duše. Je například dobře známé, že snížení hladiny krevního cukru (hypoglykémie) vyvolává pocity úzkosti, nedostatek vitamínu B1 vede ke stavům strachu, příliš olova v krvi vyvolává deprese atd. Je snadno pochopitelné, že také nikotin mění vyzařování krve, a tím i duševní stav kuřáka. Prostřednictvím vyzařování krve (a následně i prostřednictvím jemnějších obalů duše) je také duch nepřímo ovlivňován působením nikotinu.

Nyní by to mohlo znít, jako bychom byli bezmocně vystaveni všem pozemským vlivům, které na nás přes vyzařování krve působí. Ale není tomu tak. Neboť také duch ovlivňuje „zevnitř ven“ všechny mosty vyzařování.

Svůj stav člověk dokáže změnit silou vůle. Vlastním úsilím se může stát radostnějším je-li deprimovaný, klidnějším je-li vzrušený, koncentrovanějším je-li roztěkaný. Vůle ducha působí tlakem – nejprve na jemné obaly duše, jež ho obklopují, a následně také na fyzické tělo. Tento tlak zase vyvolává např. produkci hormonů, jimiž se mění složení a vyzařování krve. Tím duch brzy „plave“ v odpovídajícím vyzařování a zažívá změněný duševní stav.

Usiluje-li například o klid, tělo následkem duchovního tlaku vyrábí endorfiny. Při zvýšené bdělosti ducha vytváří kůra nadledvinek adrenalin. Takové procesy probíhají nevědomě.

Drogy nejsou tělu úplně cizí látky – takové by totiž nedokázalo vůbec využít. Velmi se podobají těm látkám, které organismus sám vyrábí. Drogy jsou jim dokonce tak podobné, že je mohou nahradit. Neobyčejné účinky drog jsou způsobené tím, že zvýrazňují působení látek produkovaných organismem. Například z máku získávané morfium se velmi podobá endorfinům, hormonům vznikajícím v těle. Hašiš se podobá účinné látce vylučované mozkem. A co se nikotinu týče, ten odpovídá acetylcholinu, tzv. neurotransmiteru, který se podílí na tom, aby mohly být přenášeny informace z jedné nervové buňky do druhé.

Při stresu, neklidu nebo strachu může být tedy vnitřního klidu dosaženo popudem vůle ducha, což vede k odpovídající produkci látek v těle, nebo může být „vynucen“ uměle zvnějšku konzumací tabáku, tedy přísunem nikotinu. Člověk má volbu.

Důvodem, proč se často rozhodne pro zdraví škodlivou drogu, je to, že se vždy zdá být jednodušší přijímat pomoc zvenčí, než se sám namáhat. Snažit se ovládat sebe sama, prosazovat svoji vůli, dosahovat cíle, to vyžaduje námahu. Ovšem úsilí podporuje také vývoj ducha, rozvíjí v něm dřímající schopnosti. Neboť tak jako svaly sílí pouze fyzickou činností, rozvíjí se také duch činností vůle.

Hledání útočiště v droze proto ukazuje pohodlnost nebo nedostatek vůle a sebedůvěry. Tedy právě protiklad těch vlastností, s nimiž se reklama na cigarety snaží učinit kouření atraktivní. V ní kuřák většinou vystupuje jako člověk aktivní, rozhodný, se silnou vůlí, klidný a sebejistý.

Nebezpečí závislosti

Když se člověk rozhodne sáhnout po cigaretě, ucítí tím více nebo méně zřetelně účinek, například zklidnění. „Naučí“ se tím, že tohoto cíle může dosáhnout bez niterné, duchovní námahy. Pokud by k tomu docházelo jen výjimečně, nebyl by to velký problém. Avšak co bylo prožito jako příjemné a pohodlné, chce člověk prožívat znovu a znovu. A tak kuřák sáhne záhy při každé příležitosti po cigaretě, často dokonce nevědomě. Přitom duch ztratí zvyk reagovat sám impulzy své vůle, aby si zachoval, resp. znovu nastolil vnitřní rovnováhu, což je jeho úkolem. Čím méně je však činný, tím slabší se stává vůle, a pro kuřáka je brzy mimořádně těžké nalézt klid bez přísunu nikotinu. Potřebuje ho a již se bez něj neobejde. A to je to, co nazýváme závislostí.

Je třeba upozornit na to, že především duch se stává závislý. Neboť on jediný je tím živoucím v člověku, schopným vědomě vnímat. Duch – a nikoli tělo – trpí, pociťuje stísněnost, nedostatek, vnitřní rozervanost. Tělo a mozek předávají duchu jen citlivé informace bolesti. Tělo sice může být drogou ve svých funkcích omezeno, avšak k prožívání závislosti dochází v nehmotné oblasti vlastního já. Duch žádá drogu, aby mohl prožívat žádané stavy. Svojí vlastní vůlí se tak poutá k návykovému prostředku.

Kouření tabáku má tedy důsledky pro ducha! Proto také sklon ke kouření (nebo ke konzumaci jiných drog) automaticky neskončí se smrtí fyzického těla. Ne bez příčiny podávají jasnovidní lidé mající kontakt s úrovněmi stvoření onoho světa zprávy o zemřelých duších, které zůstávají díky svému sklonu „připoutané k Zemi“. Přání kouřit je drží v blízkosti těch, kteří se mu ještě mohou oddávat, a pokoušejí se uspokojit svoji touhu prostřednictvím citu kuřáků, žijících ve fyzickém těle.

Skutečnost, že chování je zakotvené v duševně-duchovní oblasti a nikoli v těle, kromě toho také vysvětluje, proč je tak těžké přestat kouřit, pokud neexistuje skutečně vážné rozhodnutí vůle. Vnější pomocné prostředky mohou sice úsilí ducha podpořit, nečiní ho však aktivnějším.

Opačně prožívají někteří kuřáci malé nebo prakticky žádné nesnáze a mohou bez problémů přestat kouřit, jakmile dá duch odpovídající impulzy vůle. Tělo pak znovu začne produkovat látky, které byly dosud nahrazované drogou.

Někteří lidé se stávají pozoruhodně rychle závislými na tabáku, jiní mohou kouřit mnoho, aniž by se u nich hned objevila závislost. Také to má co do činění s dosavadním duchovním vývojem, možná také s předchozími pozemskými životy. Kuřák, který umře a nedokáže se osvobodit na onom světě od své závislosti, přichází při nové inkarnaci na Zemi s tímto „vkladem“  – a jakmile se k tomu naskytne příležitost, sklon se znovu projeví.

Prostřednictvím vyzařování krve dovoluje nikotin kuřákovi prožívat příjemné stavy uvolnění. Tato „pohodlná cesta“ však ohrožuje duchovní vývoj. Vědění o těchto souvislostech by mělo povzbudit k tomu, aby se člověk od kouření osvobodil.

Jak jsme viděli, může být vyzařování krve ovlivňováno a změněno nejen zvnějšku, nýbrž také z nitra. Aby se člověk osvobodil od návyku kouření, je nutné, aby působil na toto vyzařování – nikoli nikotinem, nýbrž silou ducha.

  „Duší“ se míní nehmotný duch se svými jemnohmotnými obaly, avšak bez fyzického těla.

 

Christopher Vasey http://www.svetgralu.cz