Vždy máme na výběr: můžeme naslouchat hlasu lásky, nebo hlasu ega.
Je těžké odpustit, když posloucháme rady svého ega, které nám namlouvá, že jednáme správně, pokud trestáme osobu, což nás zranila, a odpíráme její lásku. Je těžké odpustit, protože naše ego je tvrdohlavé, stále se nás pokouší přesvědčit, že je lepší a bezpečnější nenávidět, jak milovat.
Je důležité, abychom si ze svého ega neudělali nepřítele a zároveň abychom nepodlehli jeho mylným radám. Také je velmi důležité, abychom rozpoznali, kdy se nás ego chystá svést na scestí. Naše ego nás ustavičně napomíná. Lpí na systému víry, která vyvolává strach, konflikty, lhostejnost a neštěstí – ty jsou v tomto systému prioritní – a kromě toho trvá na tom, že projevovat lásku je hloupé.
Pokud se staneme závislými a budeme stále naslouchat hlasu svého ega, co jsme náchylní dělat tehdy, když jsme vystresovaní nebo se věci nedějí tak, jak bychom si přáli, ve své mysli slyšíme tichý hlas, který nám říká: „Neodpouštěj.“
Vždy však máme na výběr: Můžeme poslouchat hlas lásky, nebo hlas svého ega. A co máme odvětit, když se ozývá hlas ega?
Hlas ega vždy pochází ze strachu. Udržuje nás v určitém stádiu konfliktu, nenechává nás na pokoji. Když nasloucháme hlasu svého ega odmítající odpuštění, bude nám uvádět nekonečné množství důvodů, proč bychom neměli odpouštět, a pokaždé bude skrývat skutečnost, že pokud neodpustíme, my budeme ti, kteří budou trpět a ztratí svůj klid. Zde je dvacet příkladů, které naše ego uvádí jako příčiny:
1. Ten člověk mě opravdu zranil. Zaslouží si můj hněv, odmítání nebo jiný trest.
2. Co jsem blázen? Pokud mu odpustím, ten člověk to zopakuje znovu.
3. Jsem slaboch, pokud odpouštím.
4. Pokud odpustím té osobě, bude to totéž, jako bych řekl, že on má pravdu, a já se mýlím.
5. Jen člověk se slabým sebevědomím by uvažoval o odpouštění.
6. Pokud neodpouští, je to, jakoby jste si stále udržovali kontrolu nad někým.
7. Neodpustit znamená udržet si od člověka odstup.
8. Neodpustit je dobrý způsob odplaty.
9. Neodpustit znamená mít moc nad tím, kdo vám ublížil.
10. Odpustit člověku, který vás zranil, je číročíra hloupost.
11. Pokud odpustíte, ztratíte pocit bezpečí.
12. Pokud někomu odpustíte, bude si myslet, že souhlasíte s jeho chováním.
13. Odpouštění není nic jiného než podpora nevhodného chování.
14. Odpusťte pouze tehdy, pokud se vám člověk, který vás zranil, ospravedlní.
15. Pokud odpustíte, Bůh vás zatratí.
16. Vezměme to jako fakt – i tak je to vždy chyba té druhé osoby, tak nač odpouštět?
17. Nevěřte, pokud se vás někdo snaží přesvědčit, že nesnášíte na jiných lidech to, co nemůžete vystát na sobě.
18. Nepodlehněte myšlence, že pokud nedokážete odpustit jinému člověku, je to proto, že nemůžete přijmout skutečnost,že jste udělali něco, co považujete za neodpustitelné.
19. Pokud odpustíte tu hroznou věc, nejste o nic lepší než člověk, kdo to učinil!
20. Uvidíte, že se v tom odpouštění celkem ztratíte, pokud začnete věřit, že existuje Bůh nebo nějaká Vyšší Síla, která vás ochrání od toho, abyste se stali nevinnou obětí a zraňovaly sami sebe.
Jak si poradit se zprávami ega?
Dopřejte si nějaký čas na seznámení se s tímto seznamem výpovědí našeho ega. Brzy je poznáte, když začnou pronikat do vašich myšlenek. V tom momentě zjistíte, že máte na výběr: naslouchat hlasu ega, nebo hlasu lásky, hlasu odpouštění. V následujících kapitolách si vysvětlíme způsoby, jak lépe naslouchat právě tomu druhému hlasu.
Pokaždé, když vezmeme do rukou noviny nebo si podíváme večerní zprávy, dozvíme se nějaké šokující události, které se dějí ve světě. Je jednoduché přesvědčit sama sebe, že některé věci, které se dějí, jsou neodpustitelné. Můžeme mít pocit, že my sami jsme udělali nebo řekli někdy v životě něco neodpustitelné. Existuje však silné poselství – a spočívá v odpouštění – které může ukončit cyklus destrukce a bolesti na naší planetě.
Pokud se chceme naučit odpouštět – odpouštět každému včetně sebe – musíme změnit systém své víry. Můžeme začít tím, že se zbavíme víry našeho ega, které tvrdí, že je třeba hledat někoho, koho bychom obvinili, když se stane něco špatného. Můžeme začít věřit něčemu jinému, například svému srdci, které nám umožňuje poznat, jaký je to pocit, když se zbavíme sebaodsudzovania nebo odsuzování ostatních a obklopíme se láskou.
Jeden ze způsobů, jak to můžeme udělat, je změnit způsob svého myšlení. Kdo a co jsme? Ego nás identifikuje jako zcela fyzické tělo, místo toho, aby nás vidělo jako duchovní bytosti, které sem přišli na nějaký čas a žijí ve fyzickém těle. Pokud se dokážeme dívat na sebe a na jiných než na nesmrtelné duchovní bytosti, a nejen jako na těla, je mnohem jednodušší uvědomit si smysl odpouštění.
Změnu přináší i překonání jedné překážky -Překonávání strachu, studu a pocitu viny.
První překážka, kterou musíme překonat, je naše nevůle změnit svůj systém víry. Možná nás od odpouštění nejvíce odrazuje právě systém víry, založený více na strachu než na lásce. Toto zablokování se začíná ztrácet, pokud se snažíme vidět ostatní lidi buď milující, nebo ustrašení a toužící po lásce. To znamená, že si třeba přestat vysvětlovat chování ostatních lidí jen černo-bíle, že jsou buď vinni, nebo nevinní. Znamená to hledat v ostatních lidech ne chuť útočit, ale stejnou lásku nebo strach, volání o pomoc a po lásce, jaká je v nás.
Gerald G. Jampolsky: Promíjení – Nejúčinnější lék
http://tredoxe.blog.cz
autor: Světlo Atlantidy
