Neschopnost nebo spíše nechuť mysli opustit minulost je názorně vidět na příběhu dvou zenových mnichů,Tanzana a Ekida, kteří putovali zemí v období dešťů. Většina cest byla pokryta velkou vrstvou bahna. Poblíž jedné vesnice potkali mladou ženu, která se snažila přejít přes rozblácenou cestu tak, aby si neušpinila svoji hedvábnou róbu. Tanzan ji vzal do náruče a přenesl ji na druhou stranu.
Poté oba mniši pokračovali beze slova v cestě. O pět hodin později, když se blížili ke svému chrámu, to už Ekido nevydržel a zeptal se Tanzana: „Proč jsi přenesl tu ženu přes cestu? Tohle přeci mniši nedělají!“
„Já jsem ji odložil před několika hodinami,“ odpověděl mu Tanzan, „ale vypadá to, že ty ji v sobě neseš ještě teď…“
Zkuste si představit, jak by vypadal život někoho, kdo by žil pořád jakoEkido. Nebyl by schopný opustit minulost a všechno by si pořád držel v sobě. Hromadil by v sobě nepotřebný „odpad“. Přesně tak však žije většina lidí na této planetě. Neustále ve své mysli vláčí břímě minulosti.
Minulost se nachází pouze ve vašich vzpomínkách, ty však samy o sobě nepředstavují problém. Je pravda, že se z minulosti, ze svých minulých chyb můžeme poučit. Teprve když vás vzpomínky, neboli myšlenky na minulost, zcela ovládnou, teprve pak se stanou problémem, břemenem, jež se stane vaší součástí. Vaše osobnost podmíněná minulostí se vám pak stane vězením. Vzpomínky si spojíte se svým já a plně se ztotožníte se svým příběhem. Tohle „já“ je však jen iluzí, jež zakrývá vaši skutečnou identitu ~ bezčasou přítomnost mimo veškeré formy.
Váš příběh se skládá jak z mentálních, tak i z emočních vzpomínek, starých emocí, jež jsou znovu a znovu oživovány.
Mnich v našem příběhu si v sobě nesl vztek přes pět hodin, protože ho neustále přiživoval svými myšlenkami. Většina lidí s sebou zrovna tak vláčí obrovské množství zbytečné zátěže z minulosti – mentální i emoční – někdy po celý život. Užírají se pocity křivdy, lítosti, nepřátelství a viny. Ztotožnili se se svými emocionálními myšlenkami a zuby nehty si drží staré emoce, protože ty tvoří součást jejich identity.
A protože lidé obecně mají tendenci znovu a znovu prožívat staré emoce, téměř každý si ve svém energetickém poli nese nahromaděnou bolest z minulosti, jež tvoří jeho „emoční tělo“.
„Kdykoliv můžete přestat přidávat ke svému emočnímu tělu další bolest.“
Můžete se naučit přestat hromadit a opakovaně prožívat staré emoce, metaforicky řečeno „zamávat křídly“, upustit od mentálního lpění na minulosti, ať se něco stalo včera nebo před třiceti lety. Nemusíte v sobě neustále oživovat staré události a přehrávat si je v mysli jako nekonečný film. Můžete svou pozornost zaměřit na dokonalý přítomný okamžik a stát se přítomností. Jen tak se osvobodíte od myšlenek a emocí. Nic z minulosti vám nemůže zabránit v plném prožívání přítomného okamžiku, a když tu moc nemá minulost, tak kdo potom?
~ Eckhart Tolle (Nová země)
ĎAKUJEME:
