Ego samo o sebe nie je zlé. Zlé sú len negat. aspekty, ktoré sú v popredí (a na ktorých máme pracovať).
„Jednou z nejoblíbenějších strategií k posílení ega je kritizování druhých. Každá stížnost je vymyšleným příběhem mysli, kterému bezvýhradně věříte. Nezáleží při tom, jestli si stěžujete nahlas, nebo pouze v 
duchu. Některá ega, která nemají vhodné objekty k identifikaci, si plně vystačí s kritizováním. Pokud vás ovládá právě takové ego, jste nejspíš zvyklí kritizovat lidi kolem sebe, což děláte samozřejmě nevědomky a většinou si to ani neuvědomujete. Do tohoto vzorce patří hlavně negativní hodnocení ostatních lidí, ať už jim to říkáte tváří v tvář, když o nich mluvíte s ostatními, nebo jen v myšlenkách. Nejkrutější formou kritiky je nadávání, které plyne z potřeby ega triumfovat nad ostatními: „pitomec, bastard, svině“ – to jsou všechno soudy, které byste neobhájili. Dalším stupněm nevědomého jednání je křik, a pak už je jen kousek k fyzickému násilí.
Vztek je emoce, která téměř vždycky doprovází stěžování si a hodnocení ostatních lidí a která výrazně posiluje ego. Mít vztek nebo zlost znamená být rozhořčený, pobouřený, rozzlobený nebo uražený. Vadí vám chtivost a nepoctivost ostatních lidí, jejich nečestnost, to, co dělají nebo co dělali v minulosti, to, co řekli, když pokazili, co měli nebo naopak neměli udělat. Ego zlost miluje. Místo abyste přehlédli nebo tolerovali nevědomí ostatních, snažíte se je zabudovat do jejich identity. A kdo že to dělá? Nevědomí ve vás, vaše ego. Někdy „chyba“, kterou někomu přisuzujete, vůbec neexistuje. Je to jen chybná interpretace ovlivněná myslí, která se naučila v každém vidět nepřítele a sebe považovat za výjimečnou a nadřazenou. Někdy se chyba skutečně stane, ale mysl ji tím, že se na ni zaměří, nafoukne do nesmyslných, obřích rozměrů. Jenže to, na co reagujete u ostatních, posilujete u sebe.
Nereagovat na ega ostatních lidí je jedním z nejúčinnějších způsobů, jak postupně rozpustit své i kolektivní ego lidstva. Toho ale budete schopni jen tehdy, když si uvědomíte, že chování vycházející z ega je výsledkem naší kolektivní duševní dysfunkce. Když si uvědomíte, že nejde o nic osobního, nebude se vás chování ostatních tolik dotýkat. Tím, že nebudete reagovat na ega ostatních, jim často pomůžete nalézt duševní zdraví, které se dá označit jako nepodmíněné vědomí, na rozdíl od toho podmíněného. Někdy možná budete muset udělat určitá opatření, abyste se chránili před hluboce nevědomými lidmi. To lze ale udělat i tak, aniž byste si z nich udělali nepřátele. Vaší nejlepší branou je zůstávat v plném vědomí. Nepřítel se z člověka stane až tehdy, když začnete brát osobně jeho nevědomí, jeho ego. Nereagování není slabost, ale síla, kdy dokážete prohlédnout ego až ke zdravému jádru, které je v každém člověku přítomné jako jeho podstata.
Ego se vyžívá nejen ve spílání a kritizování ostatních lidí, ale také různých situací. Tak, jak se můžete zachovat k nějakému člověku, se můžete postavit i k jakékoliv situaci: i z ní si můžete udělat svého nepřítele…
Ego s sebou nese nevědomí. Uvědomění a ego nemohou existovat zároveň. Staré myšlenkové vzorce nebo mentální návyky se ještě mohou čas od času objevit, protože mají sílu setrvačnosti tisíce let kolektivního nevědomí, ale pokaždé, když si je uvědomíte, jim uberete na síle.“
Úryvek ze třetí kapitoly knihy „Eckhart Tolle – Nová země“.
ĎAKUJEME:
