Peníze jsou každodenním tématem. Buď děláme něco, co milujeme a jsme na mizině ,nebo vyděláváme dost, ale naše duše umírá. Jak tohle skloubit dohromady? Stále jsem se ve svém životě potýkala s těmito problémy a teprve po mnoha letech přišly odpovědi.
Dostala se mi do rukou kniha od spisovatele trilogie Hovory s Bohem Neala Donalda Walsche – Bohatství spokojeného života. Chtěla bych se s vámi podělit o dojmy z této knihy, o pár ukázek, ale také vám chci uvézt v krátkosti i pár mých příběhů a zkušeností.
Předpokládám, že lidé čistě racionálně myslící, tento obsah mohou zavrhnout, mohlo by je to negativně ovlivnit, což v pozitivním slova smyslu může ve výsledku znamenat, že se mohou ponaučit ve formě lekcí, které by v praxi mohly nastat.
“Většina z nás si plete bohatsví s penězi. Nicméně, když vezmeme v úvahu všechno, v čem jsme opravdu bohatí a když se rozhodneme nezištně to sdílet s ostatními, brzy zjistíme, že získáme to, co jsme považovali za bohatství, tedy peníze.
Když přemýšlíme o penězích, domníváme se, že je to energie, která je mimo realitu vesmíru. Ve vesmíru však neexistuje nic, co by nebylo jeho součástí. Jakmile si uvědomíme, že i peníze jsou součástí vesmíru, náš postoj k penězům se změní.
Takže když se snažíme najít správné živobytí, nesmíme hledat něco, co bychom mohli dělat, ale musíme hledat něco, čím bychom mohli být. Musíme být ve spojení s tou částí našeho já, která ví, čím opravdu jsme. Proto hledejte ve svém nitru. Co jsem, když se cítím naplněn?
Co jsem, když se cítím dobře? Možná jsem léčitel, možná jsem smyslný, možná jsem tvořivý.
Možná existuje nějaká úroveň bytí, která vám ukáže podstatu toho, co je ve vás krásného.
Jedině tak nacházíme to, co máme dělat. Naše činnost musí vycházet z našeho bytí ,nikoli naše bytí z naší činnosti.“ (N. D. Walsch)
Tady bych se zastavila a podělila bych se s vámi o svůj krátký příběh z mého života.
Kdyby mi někdo před pár lety říkal výše uvedená slova, nechápala bych vůbec nic. Ztrácela bych se ve směti nějakých nepodstatných blábolů, vykázala bych asi dotyčného do patřičných míst a na knihu pana Walsche bych se ani nepodívala. Žvásty.
Přitom jsem byla uvězněná v toku nenaplnění a motala se v kruhu. Vystřídala jsem za ta léta spoustu zaměstnání, ale v ničem jsem neviděla smysl. Byla jsem stále vyčerpaná a nespokojená. Nebavilo mě rutinně jít s davem a všechno, co jsem dělala, jsem dělala jen pro peníze a z donucení, s potřebou se uživit a přežit. Z práce do práce. Unavená, uhoněná, nešťastná.
Vždycky mě bavilo psát, měla jsem vztah ke slovům a k literatuře, ale ve škole jsem nevykazovala patřičné výsledky. Toužila jsem pomáhat lidem, ale nevěděla, jak. Ve skrytu duše jsem cítila, že musím být jaksi prospěšná ostatním, jen jsem nevěděla jak a čeho se chytit.
Kariérně jsem se dostala jednu dobu až na vrchol, ale uvnitř jsem byla nešťastná. Bylo to za cenu neustálé dřiny, jak se říká v pátky, svátky a nikdo na mně nebral ohledy. Chtěla jsem být svým pánem a hledala únikové cesty, jak nikomu nesloužit. Nešlo to.
Až po strastiplné cestě a mnoha životních zkušeností, které jste si měli možnost již přečíst, jsem došla do cíle. Přes vlastní prožitky. Za to jsem velice vděčná. Posunuly mě k práci, která je mne dnes skutečně naplňuje.
A proč by to tak nemohlo být i u vás? Jen to chce mnoho trpělivosti, pochopení a účast.
Nemyslete si, ani já jsem si po objevení svého „údělu“ nebyla jistá. Sžíraly mě pochybnosti. Pochybnosti, zda jsem pro práci terapeuta, numerologa a kartáře dost dobrá.
Nevěřila jsem si. To byla chyba. A taky další chybou bylo, že jsem hledala jiné cestičky, hledala si ještě další práci. Trvalo tři roky, než jsem pochopila. Cítila jsem, že mám tuto práci dělat, ale v hlavě se mi honily pochybnosti týkající se nejen nedostatku sebedůvěry, ale také strachu, zda mě taková práce uživí.
Štěpila jsem tedy svou energii ještě jiným směrem a snažila se skloubit tuto práci s pomocí lidem s byznysem. Pokaždé mě to vrátilo zpátky. Buď se mi nedařilo nebo mě něco a někdo blokoval a přišla jsem o peníze. Vesmír mě vždy hodil na cestu zpět.
Pak přišlo pochopení. Dělat naplno, věřit si a nescházet z cesty. V další řadě jsem pochopila, že bychom měli žít nejdříve pro sebe, ne pro druhé.
Není v tom sobectví, ale zjištění, že pokud sám sebe postavím na pevném základě a pomohu nejdříve sobě, mohu pomoci i těm ostatním. Dělám tedy tuto práci na základě svého naplnění. Mohu stavět na vlastních zkušenostech a prožitcích, mám lidem hodně co říci a mohu jim pomoci navést na správnou cestu. Na cestu pochopení sebe sama. A to mě naplňuje.
Další problém je, jak vypráví pan Walsch: ,,Mnoho lidí si myslí, že peníze jsou špatné. Mnoho lidi to mají zakódováno ve svém podvědomí. Když se jich zeptáte, zda považují peníze za něco špatného, odpoví vám: Ne, peníze jsou dobré. Přitom se ale chovají tak, jako by peníze byly špatné.“
Nyní k tomu připojím opět vlastní zkušenost. Od malička vštěpujeme svým dětem, že peníze jsou špatné. ,,Na to nemáme, to si nemůžeme dovolit, peníze kazí charakter.Víš kolik to stojí? Musíme šetřit..“
I já jsem to doma často slýchávala, peníze byly každodenním tématem a většinou také důvodem častých rodičovských hádek.
V době dospívání byly viditelné třídní rozdíly a opět stále stejné debaty na téma: ,,To si nemůžeme dovolit.“ „Kolik to proboha stálo?“ „Ty boty ti nekoupím..“
Přiznejme si, že jsme velice ovlivněni médii, televizními pořady a seriály, které jsou přehlídkou všech negativních vzorců.
Rodiče mi také vštěpovali, že si mám najít práci, kde budu mít jistotu. Nikdo se nepozastavil nad tím, zda mě ta práce bude bavit. Budeš to dělat a hotovo.
Chodila jsem z práce domů nešťastná a frustrovaná, vyčerpaná, práce mi byla břemenem a dělala jsem jí z donucení. Ztrácela jsem smysl života.
Jak jsem již výše uvedla , mnoho lidí si, co se týká názoru na peníze, protiřečí. Totéž bylo i u nás doma a stále je. Neustále jsem slýchávala od mé matky: ,,Oni mají a my ne, to je nespravedlivé, čert vem peníze, peníze jsou zlo.. To je strašné s těma penězma, všechno se točí jen kolem prachů..“ A tak dále.
Nedávno mě také překvapila novým poznatkem: ,,Najdi si už konečně chlapa, který má prachy. Jsi hezká ženská, tak toho využij, vykašli se na lásku, z té se nenajíš, dneska jsi bez peněz nic, život uteče a zjistíš, že máš pořád houby.“
V těchto situacích si už dnes nemyslím nic a přijímám vše s pochopením a nadhledem.
Pouze jsem odvětila: ,, A ty sis brala taťku pro peníze nebo z lásky, hm?“
Bylo v tom trochu humorné nadsázky pochopitelně.
Přišla pohotová odpověď: ,,Jo, z lásky, ale podívej se, jak jsem dopadla, kdybych měla dnešní rozum, tak jsem teď úplně někde jinde.“
Na tahle slova za reagovala má osmiletá neteř, sedící poblíž: ,,Babi, ale děda tě má moc rád a život a láska je to nejdůležitější.“
Tady není co dodat, co myslíte?
Potíže s penězi řeším v terapiích často. Lidé si však tok peněz a materiálních věcí vůbec blokují většinou sami. Myšlenka je silná a slova vše jen umocní.
Já jsem si v minulosti také proregresila, proč mě peníze stále blokovaly a došla jsem nejen k ovlivnění ze strany mé rodiny, ale také jsem zjistila, že v mnoha životech mi byly peníze jen na obtíž.
Byly tam vyřknuty věty typu: ,,Proklínám ty peníze, raději budu chudá. Mám jen prachy a ne lásku, nemám nikoho o všechny jsem přišla a k čemu jsou mi peníze!“
Sama jsem si nastavila tento systém. Systém chudoby pro příště. Chtělo si jej jen uvědomit a odblokovat pochopením.
Jak si blokujeme příjem peněz, ukázka z praxe
Poučný je také příběh mého klienta. V jednom z minulých životů se potýkal s velkou chudobou a musel uživit devět dětí a ženu. Byla to krutá doba, vůbec to nezvládal.
Nakonec spáchal sebevraždu a ponechal osudu nemocnou ženu a všechny své děti. Uvědomil si, že se nyní vrátil do podobných podmínek, neunikl tomu, před čím kdysi utekl a teď je jen na něm, jak se bude jeho nynější život vyvíjet dále. Nesmí již utíkat před zodpovědností a měl by se snažit nejenom zaujmout jiné postoje, ale také chtít něco změnit.
,,Obzvláště nebezpečné je rozhořčovat se nad vším zlem, které se na světě děje. Naše rozhořčení nad tím, co se na světě děje, je přiznáním nepochopení, že jsme si to zavinili sami.“
Pan Walsch pokračuje slovy: ,,Dokud si myslíte, že peníze jsou špatné, budete žít v tichu zoufalství. Protože si myslíte, že peníze jsou špatné a nechcete přijmout nic špatného za své skutky, nakonec děláte práci, kterou nenávidíte a ospravedlňujete to alespoň výdělkem. Proto trávíte osm hodin denně v práci, kterou nenávidíte a teprve pak děláte zadarmo něco, co milujete.
Pomáháte v nemocnici nebo malujete. To, co milujete, děláte zadarmo a to, co nenávidíte, děláte za peníze. Neboť, proč byste to dělali zadarmo?“
Lidé bývají často názoru, že když děláme práci, ve které pomáháme lidem, jde o dar a nemá se to dělat za peníze.
Nedávno mi řekl jeden starší pán: ,,Vy za to beret peníze? Tak to je špatně. To přijdete brzy o tu schopnost.“
Tuhle schopnost máme v sobě každý, ale někdo je tak zablokovaný, že se jí neotevře po zbytek svého života a někdo jí nevyužije naplno, protože si třeba nevěří, jako jsem si nevěřila já.
Každý může léčit, pomáhat, pracovat s energií a intuicí.
Ještě před pár lety byly práce s vesmírnou energií považovány za něco nepřípustného a upalovalo se ně na hranici.
Hezky jsem mu vysvětlila své stanovisko a zeptala se, jestli i on pracuje zadarmo jen proto, že ho vaření baví. Dělal totiž kuchaře v jedné restauraci.
Vše zakončil slovy: “Ale víte, to je práce a to, co děláte vy, práce není.“
Má cenu pokračovat?
Vynakládáme-li energii a čas do této práce pomoci druhým, měli bychom se také umět ocenit. Dlouho jsem dělala regrese a vykládala karty zadarmo nabo za pár drobných na kafe. To je v pořádku. Brala jsem to jako učení. Ale pak toho bylo více a více a už to dále nešlo, být k dispozici lidem ve dne v noci bez a nemít pomalu z čeho platit účty.
Zpočátku jsem ale měla s příjímáním peněz za své služby problém. Bylo mi trapné je přijmout. Teprve později jsem pochopila, že bych je neměla odmítat, pokud tak někdo činí ze své spokojenosti.
Tak jako můj otec. Vždy se mohl pro lidi rozdat. Pracuje jako elektrikář a lidé z vesnice po něm často chtějí nějakou tu brigádu či drobnou výpomoc. Nikdy si nedokázal vzít ani korunu, museli mu peníze kolikrát nutit i násilím. Přicházel domů unavený, vyčerpaný a neustále jsem pak znova a znova doma slýchávala, že nemáme ani na chleba.
Chceme dostávat, ale paradoxně neumíme přijímat.
,,Musíme chápat, že peníze jsou formou životní energie, zatím ještě stále mocnou formou energie. Nikoli samy o sobě, ale proto, že jsme jim tu moc dali sami. Zároveň je odsuzujeme. To je zajímavý rozpor.
Jak se tedy spřátelit s penězi? Představte si, že vám peníze daroval vesmír, abyste mohli dělat dobré věci pro sebe i pro druhé.“ (N. D. Walsch)
Pochopitelně nesmíme peníze zneužívat v negativní prospěch. Přijdeme pak o ně dříve či později. Karma i tady funguje velice spolehlivě. Jak se říká, přátelé buďme, ale dluhy si plaťme.
Také jsem se několikrát napáchala v materiální rovině mnohého. Zadlužovala jsem se a nechtěla peníze vracet. Věřila jsem, že mi to projde. Bohužel jsem pak přišla ještě o více. Karma mne dostihla.
Nedávno jsem dlužila v jedné večerce 5 korun. Neměla jsem drobné a oni neměli na vrácení a paní za kasou mi řekla, že jí to dám příště. Na dluh jsem si vzpomněla až když za kasou pracovala úplně jiná paní. Vysvětlila jsem jí předchozí událostí a pět korun vrátila. Byla překvapená, že je někdo v dnešní době schopen splatit tak malý dluh, a ještě k tomu sám od sebe.
I malé dluhy se ale počítají. Udělala jsem dobře svému svědomí. Vím, jak tyhle karmické cykly fungují. Člověk například oddaluje zaplacení složenky a pak se mu ve schránce objeví další.
Zkuste dávat rádi. Vím, mnohdy je to těžké, ale dávejte a budete přijímat. S jakým pocitem budete dávat, taktéž budete dostávat.
Dávat s láskou se netýká jen peněz, ale i nezištné pomoci. Má klientka se mi svěřila, že nikdy nebere stopaře, když cestuje sama svým vozem, ale nedávno udělala vyjímku. Sželelo se jí pána, který stopoval v v hrozných mrazech. Něco jí řeklo: „Zastav!“ (Zasvěcení ví, že nám našeptávají andělé).
Bohužel její plánovaná cesta byla krátká a muž se potřeboval dostat dále. Vyprávěl jí, že byl po mnoha letech na srazu ze školy v Beskydech a v domnění, že má sebou platební kartu utratil všechny peníze v hotovosti. Na cestu zpátky už neměl, navíc se mu vybil mobilní telefon, takže ani nemohl obvolat své známé.
Budil v ní velice příjemný a důvěryhodný dojem. Opravdu byl zoufalý. Bez váhání vytáhla z peněženky určitý obnos a podala mu ho. Cítil nesmírný vděk. Takovou reakci nečekal.
Odvezla ho na nádraží a rozloučil se slovy, že až budou mít s manželkou cestu na Moravu, zastaví se do její restaurace.
Krátce po této příhodě na ni čekal v práci – tedy v její vlastní restauraci – dopis. Vrátili jí zálohu za elektřinu a suma byla nepřiměřeně vysoká. Vůbec to nečekala. Zůstala v šoku.
Řekla mi: ,,Ester, teď konečně chápu, jak to funguje. Přijdeme-li o něco a už se toho vzdáme, vesmír nám pošle za odměnu pomoc, když to nejméně čekáme. Vůbec jsem s tím nepočítala, ba naopak, myslela jsem, že budu ještě za elektřinu doplácet!“
Lidé často říkají: ,, Ale já nemám jinou možnost.“
“Nikdo však nedělá nic, co dělat nechce. Děláme jen to, co dělat chceme, protože očekáváme určité výsledky. Teprve později říkáme, že jsme nemohli dělat nic jiného a snažíme se přesvědčit sami sebe, že jsme učinili špatné rozhodnutí. Nikdo nedělá nic, co nechce.“ (N. D. Walch)
Je to jen v našem programu, který jsme si nastavili ve své hlavě.
Mnoho lidí má strach začít podnikat a vrhnout se do něčeho, co by dělal vskutku rád. Třeba maséra. Řekne si, masérů už je spousta, v našem městě desítky. Ano, může jich být hodně, ale pokud svou práci děláte s láskou a pochopením vůči druhým, jaké lidi budete přitahovat? Co budete vysílat, to budete také přitahovat. Lidé si vás oblíbí pro to, jaký jste.
Lidé k vám chodit budou, protože ucítí, že do své práce dáváte více než ti ostatní. Budou si říkat, to je skvělý člověk, ten mě vždycky tak povzbudí, tomu se mohu otevřít, je stále tak optimistický, cítím z něj klid a porozumění..
Můžete být nejlepší masér ve městě! Ne proto, co děláte, ale proto, čím nebo kým jste. A to platí ve všem.
Také ráda chodím do restaurací o kterých vím, že tam nejen dobře vaří, ale protože cítím, že z podniku a personálu vyzařuje něco více než jen vykonávání práce jakožto povinnosti. Nepůjdu už tam, kde sice dobře vaří, ale atmosféra je katastrofální. Raději si připlatím a budu odcházet s příjemným pocitem, který mi dlouho vydrží.
Vše je o energii, kterou vysíláme. Tak vysílejte, tvořte, nebojte se a především si důvěřujte!
Více v mé knize O regresních terapiích aneb Karmická sinusoida (v listopadu se snad dočkáte:-) vydává nakladatelství Fontána)