Význam práce na sobě znamená odhalit v sobě Božské Já. Není to pouze naučit se odpouštět.
Odpuštění – to je upuštění od ukřivděnosti, nenávisti a odsuzování. Ale nenávist, ukřivděnost, odsuzování jsou primitivními pokusy o výchovu druhého člověka, je to pokus ovládat ho prostřednictvím bolesti. Odpuštění znamená, že odmítáme primitivní úroveň výchovy a přecházíme na vyšší úroveň, která předpokládá, že výchova druhého je zároveň i sebevýchova. Tato úroveň vypadá jako nepřetržitá láska, jako mnohočetné pokusy vštípit sobě i druhému nové zvyky a reflexy. Lze to nazvat trpělivostí. A pochopení toho, že všechny nedostatky lze překonat láskou a vytrvalostí, lze nazvat shovívavostí k nedostatkům. To znamená, že nezavíráme oči před nedostatky, ale zároveň ani neuvazujeme člověka na pranýř v souladu s příslovím: „Hrbatého napraví až hrob“.
Láska pomáhá přiznat každému možnost a právo na zlepšení. Práce na sobě je příležitost cítit lásku v radosti i ve ztrátě, vidět Boží vůli ve všem, chápat, že jakákoli situace pracuje ve prospěch lásky a sjednocení se Stvořitelem. Chápeme-li, že každý člověk je vykonavatelem vyšší vůle, že je nástrojem, kterým nás Bůh vychovává, pak pocit pomsty, nenávisti a ukřivděnosti ztrácí smysl.
S. N. Lazarev – Člověk budoucnosti 5 (Výchova rodičů)
zdroj: Cestou Světla
