Indiánská tradice namlouvání partnerů

V západním světě víme málo o tradicích namlouvání původních Američanů. Poznali jsme je díky jednomu šamanovi, který nás vzdělával v „Old Ways“. Tento muž žije v ústraní. Z úcty k němu ho nebudeme jmenovat. Vysvětlil nám, že hlavní roli v tradicích namlouvání hraje tak zvané „Pow Wow“. 

Je to ceremoniální setkání původních Američanů, které trvá zpravidla tři dny a tři noci. Vytvoří se svatý kruh, uvnitř nehož se tančí za rytmického bubnování a zpívají se tradiční zpěvy. Přesněji řečeno: Muži tančí. Mají přitom na sobě symbolické oblečení, které se jmenuje „Regalia“, je z kůže, perel, peří, zvonečků, ozdob na hlavu, vějířů, chřestidel a tak dále, které si každý tanečník stovky hodin vlastnoručně vyrábí. Každý nejmenší detail má duchovní význam, vypráví nějaký příběh a vypovídá něco o tom, jaký tanečník vlastně je. Regalia indiánského tanečníka je opak toho, co představuje kostým. Kostým se nosí na západě například na karneval. Vždycky slouží tomu účelu, zakrýt, kdo vlastně člověk ve skutečnosti je, neboť kostým si člověk bere na sebe, aby vypadal jako někdo jiný.

V tomto smyslu není Regalia v žádném případě kostým. Už nejstarší původní obyvatelé Ameriky věděli, že člověk ztrácí svou energii a sílu, když se pokouší předstírat, že je někdo jiný, než ve skutečnosti je. Skutečnou sílu má jen ten, kdo ví, kým je, když podle toho žije a také to dává najevo!

Během Pow Wow se zdržují ženy mimo svatý kruh a pozorují muže, neboť si mezi nimi budou vybírat své budoucí partnery. Ženy se chovají zdrženlivě a vznešeně, muži se musí hodně namáhat a dokazovat, že jsou toho hodni, aby na nich krásné grácie vůbec spočinuly pohledem. A když mluvíme o tom, že se muži musí namáhat, znamená to, že tančí nejméně deset hodin ve dne a často pokračují i v noci. Natřásají peřím, předvádějí nejlepší taneční kombinace, a ukazují svoje působivé pohyby a to všechno z touhy po tom, aby si je za tři dny některá žena zvolila.

Ještě než budeme popisovat další podrobnosti Courtship Pow Wow, chceme vám dát nahlédnout do mytologie Indiánů Pueblo, kteří žijí v matriarchátu. Podle jejich tradice je úkolem, nebo lépe řečeno, výsadou muže, láskyplně se starat o ženu, podporovat ji a být tu vždycky pro ni. Ona je centrem jeho univerza. Žena bude tak naplněna láskou, že exploduje a stane se hvězdou na nebi – a manžela vezme s sebou ke hvězdám. To není jen tak nějaký vymyšlený příběh, nýbrž živoucí tradice. Opravdovému muži se podaří umožnit to své ženě, tomu se všeobecně věří. Žena si je vědoma toho, že v sobě nese skutečný poklad a že klíč k tomuto pokladu je jeho láska.

Indiánští muži znají kromě toho ještě tajemství, které západním mužům, jak je vidět, zůstalo skryté: Když si žena zvolí muže přesně podle svého, a miluje ho, může jí muž dát stejně tolik lásky, to znamená nevýslovně mnoho, a vždycky dostane ještě více lásky zpět. Poklad, který v sobě žena nese, teče jako nezadržitelný pramen a splní mužovy nejodvážnější sny a přání. Žena ví, co muž potřebuje, ještě dřív, než si to uvědomí on sám.

Teď určitě chápete ještě líp, co je při Courtship Pow Wow ve hře. V této souvislosti je také důležitý význam anglického slova passion, které můžeme přeložit jako „oddanost“, ale ne tak docela jako „vášeň“. Naše definice slova passion je: Je to hluboká a silná emocionální energie, která vychází z těch nejvroucnějších přání. Je to emocionální energie, kterou cítíme, když děláme věci, které nás skutečně obšťastňují, které nás naplňují a motivují jako nic jiného. Tuto energii mohou dobře vnímat i jiní lidé.

Ženám, které pozorují muže během Courtship Pow Wow, je jasné, že pro ně bude strašně těžké nějakého muže opustit, až se do něho opravdu zamilují. Proto žena přemýšlí, než nějakému muži věnuje srdce a lásku. Nechá pracovat mozek, ale i intuici. Snaží se přesně zjistit, jestli se muž, kterého si vyhlédla, k ní hodí, a zda bude schopen splnit všechna její přání a uspokojit všechny její potřeby. Pozoruje ho nejen při tanci, ale všímá si i toho, jak se chová ke své rodině a k přátelům, když je mimo svatý kruh. Pozoruje způsob jeho chování, který by mohl vypovídat něco i o tom, jaký asi bude manžel a jak s ní bude zacházet.

Naproti tomu muži vědí, že je nevyhnutelné, aby si je žena vybrala a z celého srdce je milovala. Neboť když to tak nebude, nezůstane v manželství, nezávisle na tom, co jí muž mohl všechno nabídnout. Zmizí, jakmile se objeví „ten pravý“.

Pro ženu je důležité vědět, že se muž kvůli ní snaží, že pro ni tančí, že tančí jen pro ni. Velmi bedlivě ho pozoruje a čeká tak dlouho, než má jasno. Kromě toho dává žena pozor na rytmus bubnů a na to, jestli je muž schopen a je natolik citlivý, aby se podvolil rytmu. Podle toho se dá hodně poznat, protože rytmus symbolizuje tlukot srdce ženy. Dobrý tanečník se tedy umí vcítit do partnera.

Na konci Courtship Pow Wow jsou vášnivé tance. (Nezapomeňte, že tanečníci ze sebe už tři dny vydávají to nejlepší, což si samozřejmě žádá dobrou kondici.) Ženy stojí zase kolem svatého kruhu a volají například: „Trochu to rozpal!“ Vyzývají muže, aby tančili jako vítr a předvedli veškerou svoji sílu, energii a důstojnost.

Přece jen však nevyhraje ten údajně nejlepší tanečník ze všech, nýbrž ten, kdo je v očích určité ženy speciálně pro ni ten nejlepší tanečník a partner. Když se zabubnuje naposled, poklekne každý tanečník před ženou, od které si přeje, aby si ho zvolila. Pokud si ho skutečně vybere, vytáhne z jeho ozdob na hlavě dlouhý pásek a táhne si ho na místo, které pro oba vybrala.

Nejdůležitější body našeho pozorování:

• Existuje jasně strukturovaná a osvědčená ceremonie za účelem výběru partnera.
• Zúčastnění vědí, co potřebují. Vědí, kdo jsou.
• Muži jasně ukazují, kdo jsou, vyjadřují tancem své skutečné emoce a osobnost.
• Ženy jsou sebevědomé a vybíravé.
• Ženy čekají, dokud nemají jasno o tom, kdo je pro ně ten pravý.
• Spoléhají na svůj rozum a intuici.
• Mají velkou šanci, že si vyberou toho pravého partnera a budou prožívat láskyplné a trvalé partnerství.
• Mají povědomí o duchovním významu spojení muže a ženy. Partnerský vztah, který takto vznikne, je svatý.

Tato metoda courtshipu má původ v přírodě. V říši zvířat jsou to také samičky, které si pečlivě vybírají, zatímco samečci se ucházejí o jejich přízeň. Proč by to mělo být u lidí jinak?

Bohužel, spousta žen na Západě si myslí, že se musí hodně snažit, aby si našla partnera. Ve většině případů žijí nedobrovolně samy a jejich silné emoce (například pocit opuštěnosti) překryjí přirozenou schopnost intuice. Odloží svoji přirozenou roli, a nabízejí své sexuální přednosti, protože zoufale doufají, že si je někdo konečně vybere. Tím se samy nasměrují do nešťastné slabé pozice, která může možná přispět k tomu, že prožijí jednu noc, ale přináší málo šancí získat láskyplný partnerský vztah. Je velmi pravděpodobné, že se takové ženy stanou obětí mužů, kteří svádění žen berou jako sport a ženu samotnou jako trofej.

Muži jsou vůbec úplně jinak naprogramovaní než ženy. Žena je může hodně přitahovat a mohou s ní být dokonce intimní a přece k ní nemusejí mít nikdy žádný hlubší cit. Tento základní program často vede muže k tomu, aby spolu nespojovali srdce a tělo. Před mnoha tisíci lety to znamenalo pro muže přednost, když se dokázal oddělit od svých emocí, protože byl v první řadě lovec a válečník. Ještě dnes je muž, který nedává najevo city ani bolest, považován na západě za silného a mužného.

Ženy jsou naprogramované jinak. Velice snadno se citově připoutají na lidi i věci. A protože to vědí, jsou normálně vybíravější než muži (právě ve volbě intimního partnera). Ale jakmile se jednou rozhodnou, hluboce se citově připoutají. Ženy a muži mají tedy už od počátku partnerství zcela rozdílná očekávání.

Kromě toho dělají ženy často chybu a domnívají se, že jejich nový milenec prostě ještě neví, že ony jsou pro něho ty pravé. Taková žena se proto snaží muže přesvědčit, že je pro něj ideální partnerka, tím, že ho rozmazluje a všechno mu dá. Ale pozor! Pokud někoho musíte přesvědčovat, nemá to nic společného s láskou.

* * *

– z knihy Andělská láska, Eva-Maria Mora

ĎAKUJEME: