Mateřské zranění je sada omezujících přesvědčení, které jsme získaly od své matky, které nás podvědomě zraňují, omezují naše sebevyjádření a poškozují vztah k ženství. Mateřské zranění zahrnuje zranění, ke kterému se matky nehlásí.
Když jsme byly malé holky, matka mohla chtít, abychom byly nějaké. A tak jsme potlačili své 
emoce a autentické potřeby. Mohla nás podvědomě učit, že je bezpečnější neříct nahlas svůj názor a v kontaktu s muži ze sebe dělat něco menšího, než jsme. Myslela to dobře, učila nás tímto způsobem zajistit si lásku a být v bezpečí a tak nás ochraňovala.
Mateřské zranění se projevuje jako pocit tlaku, který v sobě cítíte, když jste s matkou. Nebo podrážděnými reakcemi na její projevy a komentáře.
Mateřské zranění je bolest ženského útlaku, která se dědí po generace žen. Zahrnuje dysfunkční vypořádání se s tímto útlakem. Společnost si žen necení, není tu dostatek lásky pro nás. Matka proto nejde svou cestou a není sama sebou. Kvůli rodině, manželovi, svým rodičům… Podvědomě tento model může přenášet na svou dceru. Pokud se matky obětovaly, nevědomě tento postoj předávají dál.
Matky mohou vyžadovat poslušnost výměnou za lásku – nebudeš milována, pokud nebudeš poslouchat. Matka podvědomě říká: „Poslouchám patriarchální model, abych nebyla důležitá a neděsila ostatní. Ty budeš dělat to samé, musíš se podřídit. Stoupni si do řady žen, které dělaly to samé před tebou. Buď hezká a mlč.“
Téma mateřského zranění se týká vztahu k sobě jako k ženě, ke své dceři a vnučce, k ostatním ženám, ale i k mateřství a porodu.
Pocit bezpečí. V každé rodině se vyskytuje nějaký nevyřešený problém a je tu ukryté trauma a z toho plynoucí zranění. V dětství si proto rozvineme mechanismus přežití a jako děti se naučíme v tomto prostředí přežít. Potřeba bezpečí je jedna z nejdůležitějších potřeb. Kvůli potřebě pocitu bezpečí si dcery často musely vybrat mezi tím, být milována nebo být silná a svá. Většina dcer si vybere být milována.
V dospělosti se ale chceme mít dobře a žít plnohodnotným životem. A právě v této době se začnou vynořovat tyto zranění a bloky. Nemůžeme se učit novým věcem a být kreativní, pokud nejsme v bezpečí. Je to transformace.
Vnitřní boj
Spousta žen v sobě cítí vnitřní tlak, který je způsoben bojem uvnitř sebe. Čím více jsme bojovaly, tím více jsme se cítily v bezpečí. V současné době se učíme otevřít se svému zranění a uvolnit se.
Některé ženy se vyhýbají svému zranění, tak raději mají děti. Ne každá žena je matkou, ale všechny ženy jsou dcerou.
Věty, které se přenášejí z generace na generaci:
Matka se pro tebe obětovala a ty jsi nevděčná!
Neměla bys k ní cítit to, co k ní cítíš!
Jak se opovažuješ zpochybňovat motivy tvé matky!
Tvoje matka to neměla jednoduché.
Nepřidělávej jí ještě víc starostí než má!
Víš, že tě matka miluje.
Zaměř se ve vztahu s matkou jen na to dobré.
Máš přece jen jednu matku!
Něco své matce dlužím.
Potřebuji její podporu.
Musím se mírnit.
Neměla bych být na svou matku naštvaná.
Matka a dcera jsou přece nejlepší přítelkyně.
Neměla bych zraňovat svou matku.
Moje matka by byla dotčená, kdybych udělala to, co opravdu chci.
Bylo by to úplně něco jiného, než to, v co věří a jaký má pohled na svět.
Otevření se těmto informacím je pro nás zdroj informací, odkud pocházíme. Naše matky jsou základem pro prvotní vztah k sobě, jako ženě.
Příklady způsobu, kterým můžeme ochraňovat své matky samy před sebou:
Ukazujeme matce svou masku.
Ukazujeme pouze emoce, které si přeje vidět.
Nekonfrontujeme ji se stylem chování, které nás uráží, ponižuje nebo jakým nás manipuluje.
Necháváme ji, aby si z nás dělala odpadní koš svých emocí.
Když jsme s ní, uzavřeme se do ochranného obalu.
Jsme stožárem její osobní nejistoty.
Nenastavujeme jí své hranice.
Matky, které jsou odříznuté od svého zdroje emocionální výživy, mohou vidět hranice své dcery jako napadení a mohou na to reagovat chladnou odtažitostí, uzavřeností nebo agresivitou.
Jak se projevuje mateřské zranění?
Pokud se nekonfrontujeme s mateřským zraněním v ženské linii, bolest potlačujeme, aby se z ní stal náš stín, který se manifestuje jako:
Soutěžíte s ostatními ženami a porovnáváte se s nimi – nikdy se necítíte dost dobrá.
Máte pocit, že je něco s vámi špatně.
Jste psychicky útlumená.
Máte pocit, abyste byla milována, děláte ze sebe méně, než jste.
Pocitem viny z toho, že chcete mít víc, než máte teď.
Nenávistí sebe, sabotáží sebe v momentě, kdy by mohlo dojít v životě k průlomu.
Neschopností říct ne, neschopností říct ano.
Příliš se zabýváte emocemi druhých, příliš se naciťujete do druhých, podvědomě se cítíte zodpovědná za špatné emoce svých blízkých.
Máte tendenci na sebe brát emoce druhých lidí a řešit je za ně.
Jste příliš strnulá, dominantní, jste perfekcionistka.
Příliš kontrolujete věci ve svém životě (chybí vám pocit bezpečí).
Jste příliš hodná, protože si myslíte, že tak získáte ocenění.
Máte nízký pocit sebehodnoty.
Necítíte se bezpečně, abyste mohla zaujmout svůj prostor a říct pravdu.
Nejste plně sama sebou, protože nechcete děsit ostatní a nedělat příliš rozruchu.
Máte vysokou toleranci k tomu, jak špatně se k vám druzí chovají.
Máte poruchu příjmu potravy, depresi a jste závislá.
Nikdy nenaplníte svůj potenciál pro strach z neúspěchu nebo nesouhlasu.
Máte slabé hranice a nejasný smysl pro to, kým jste.
Pravdou je, že žádná matka nemůže zachránit své dítě. A žádné dítě nemůže zachránit svou matku, nebo vztah mezi svými rodiči. Matky musí čelit svému zranění. Dcery pak nebudou mít touhu sejmout z matky část břímě.
Co je potřeba udělat? Identifikovat potřeby, které nebyly matkou naplněny, a z něj plynoucí zranění, které bylo a je předáváno v ženské linii. Toto zranění je zároveň portálem k vlastní ženské síle. Je to přechod od sebedestrukce, k uvědomění, že můžeme přežít, i když nás matka odmítne, k lásce a péči vnitřní matky, která nás miluje a přijímá takové, jaké jsme. Uvolnit rovnítko mezi: být spontánní a autentická, rovná se být opuštěná a odmítnutá (svou matkou), na to být v bezpečí, milovaná, opečovávaná (svou vnitřní matkou). Přeměnit v sobě pohled limitující matky na matku, která tě bezpodmínečně podporuje a miluje.
Integrace mateřského zranění pomáhá dcerám a matkám vytvářet prostředí, kde obě vyjadřují pravdu, kde spolu komunikují beze strachu, že pravda o jejich emocích ukončí jejich vztah. Kde bolest nemusí být potlačovaná, aby se z ní stal stín, který se manifestuje jako manipulace, soutěžení nebo sebenenávistí. Kde je zármutek plně procítěn, aby se mohl proměnit v lásku, která zahrnuje podporu obou navzájem a hluboké přijetí sebe. V lásku, která nás osvobozuje, abychom byly odvážné, autentické, tvořivé a naplněné.
Dcera, která léčí své mateřské zranění, uvolnila připoutanost k požadavku, aby se její matka změnila. Uvolnila tak potřebu malé holky v ní, aby se její matka změnila a konečně jí dala to, co potřebuje.
A to je pak pro její matku velká úleva 🙂
S láskou
Ivana Valová
ZDROJ: http://www.zdravi4u.cz/duse-psychika/7912-integrace-materskeho-zraneni
