OSHO
Inteligence je prostě jen otevřenost bytí – jedná se o schopnost vidět bez předsudků, schopnost poslouchat bez přerušení, schopnost být s věcmi, aniž bychom si o nich předem dělali představy – to je inteligence. Inteligence je otevřenost bytí.
Proto je tak naprosto odlišná od intelektuálnosti. Intelektuálnost je pravým opakem inteligence. Intelektuál žije neustále v předsudcích, sbírá informace, přesvědčení apriori, vědomosti. Neumí poslouchat; dělá si závěry dřív, než stačíte něco říct. Ať řeknete cokoliv, musí se to prodrat skrze tolik myšlenek v jeho mysli, že než to k němu opravdu dojde, je z toho něco naprosto jiného. U intelektuála dochází k obrovským zkreslením a on je velmi uzavřený, skoro slepý a hluchý. Všichni experti, lidé s mnoha vědomostmi, jsou slepí.
Znáte ten starý příběh o tom, jak se jde pět slepců podívat na slona?
Jedna učitelka tuto prastarou historku vyprávěla svým žákům, malým klukům a holčičkám. Když ji dovyprávěla, zeptala se jednoho chlapečka: „Můžeš mi říct, kdo byli ti lidé, kteří se šli podívat na slona a pak se začali hádat?“ Chtěla vědět, jestli chlapeček dával pozor, zatímco ona vyprávěla.
Chlapec se postavil a řekl: „Ano, vím. Byli to experti.“
Ona čekala, že řekne: „Bylo to pět slepých lidí.“ Ale ten chlapeček řekl: „Byli to experti.“ Měl mnohem blíž k pravdě; ano, to byli experti. Všichni experti jsou slepí. Odbornost znamená, že ke všemu ostatnímu jste slepí. Víte toho pořád víc a víc o něčem, čeho je pořád míň a míň, až jednoho dne dosáhnete vrcholu tím, že víte všechno o ničem. Pak jste dokonale uzavření, bez jediného otevřeného okénka.
To je neinteligence. Inteligence znamená být otevřený větru, dešti a slunci, být otevřený všemu. Inteligence není to, že s sebou taháte minulost, inteligence je, když každým okamžikem umíráte minulosti. Inteligence znamená zůstat svěží a nevinný.
Donald jel po hlavní silnici ve svém sportovním autě, tu si najednou všiml blikajícího červeného majáčku. Bylo to policejní auto.
Donald rychle zajel k okraji a zastavil. „Nadporučíku,“ vyhrkl, „jel jsem jenom šedesátkou v místě, kde je povolená osmdesátka.“
„Pane,“ řekl policista, „já jsem jenom…“
„A ještě k tomu,“ přerušil ho Donald neurvale, „jako slušný občan odmítám být takto vylekán!“
„Prosím vás,“ snažil se dál policista, „uklidněte se…“
„Uklidnit se!“ zařval Donald. „Chcete mi dát pokutu, a já se mám uklidnit!“
„Pane,“ prosil policista, „nechte mě domluvit. Já vám nechci dát pokutu.“
„Ne?“ užasl Donald.
„Chtěl jsem vás jen informovat, že máte prázdnou pravou zadní pneumatiku.“
Nikdo není připraven poslouchat, co říká ten druhý. Posloucháte někdy, co říká ten druhý? Máte svou představu, ještě než vysloví první slovo. Vaše závěry jsou pevné; už neplynete jako voda.
Být zmražený je být idiot, plynout jako voda je být inteligentní. Inteligence plyne jako řeka. Neinteligence je jako zmrzlá kostka ledu. Neinteligence je tvrdá, ztvrdlá. Je definitivní, je si jistá. Inteligence je nestálá, je plynulá. Nemá žádnou definici, přizpůsobuje se situaci. Je odpovědná, ale není stálá.
Jedině hloupí lidé jsou stálí. Čím jste inteligentnější, tím budete nestálejší – protože kdo ví, co bude zítra? Zítřek přinese svou vlastní zkušenost. Jak můžete být takoví jako včera? Pokud jste mrtví, tak budete stálí. Jestliže jste živi, musíte být nestálí – vyrostli jste, svět se změnil, řeka teče na nová místa.
Včera tekla řeka pouští, dnes proudí lesem; je to úplně jiné. Včerejší zkušenost by neměla zůstat navěky vaší definicí; jinak jste od včera mrtví. Člověk by měl být schopný jít s dobou. Člověk by měl zůstat procesem, neměl by se stát věcí.
To je inteligence.
(zdroj: http://zeruhmyz.blog.cz/en/1304/inteligence-otevrenost-byti)
