Měla by to být ta nejjednodušší věc na světě. Bohužel tomu tak není. Pro to, aby byl člověk sám sebou, nemusí nic dělat — už tím je. Jak by to mohlo být jinak? Jak byste mohli být někým jiným?
Chápu však vaše potíže. Tyto problémy vznikají, protože společnost nás všechny ničí. Ničí mysl, bytí.
Vnucuje vám všechno možné a vy ztrácíte sami se sebou kontakt. Snaží se z vás udělat něco jiného než to, čím jste se měli stát. Vyvádí vás z rovnováhy. Táhne vás od vás samých. Učí vás, abyste byli jako Kristus nebo Buddha, abyste byli takoví či makoví. Nikdy vám neřekne, abyste byli sami sebou. Nikdy vám nedá svobodu, abyste byli. Vnucuje vaší mysli cizí, zevní představy. Z toho vznikají potíže. Můžete předstírat, ale předstíráte li, nejste nikdy spokojeni. Neustále toužíte po tom, abyste byli sami sebou — což je přirozené — a společnost vám to nedovoluje. Chce, abyste byli někým jiným. Chce, abyste byli falešní. Nepřeje si, abyste byli opravdoví, protože opravdoví lidé jsou nebezpeční. Opravdoví lidé jsou rebelové. Opravdové lidi nelze tak snadno ovládat, není možné je sešněrovat. Opravdoví lidé žijí svou realitu svým vlastním způsobem – dělají si to, co chtějí. Nestarají se o další věci. Nemůžete je obětovat ve jménu náboženství, ve jménu státu, národu či rasy. Není možné je svést, aby se obětovali. Opravdoví lidé jdou vždy za svým štěstím. Jejich štěstí je nejvyšší — nejsou pro něj ochotni obětovat naprosto nic. To je problém. Společnost tedy rozptyluje všechny děti: učí je, aby byly někým jiným. Dítě se pozvolna naučí samolibosti a pokrytectví. A jednoho dne — jak ironické — vám společnost začne promlouvat do duše, začne se vás ptát: co se ti stalo? Proč nejsi šťastný? Proč vypadáš tak sklíčeně? Proč jsi smutný? Pak přijdou kněží. Nejprve vás zkazí, svedou z cesty ke štěstí — existuje totiž jen jedno štěstí, a tím je být sám sebou – a pak za vámi přijdou a budou se ptát: proč jsi nešťastný? Proč se trápíš? Začnou vás učit, jak být šťastní. Nejprve vás nakazí a poté vám prodávají lék. Je to veliké spiknutí.
