Základní princip pomoci lze shrnout takto: Chceš-li pomoci druhému – pomoz nejprve sobě.
Abychom mohli pomoct druhému, jak na vnější, tak na vnitřní úrovni, je nutné mít to, čím chceme pomoct. Pokud bychom chtěli pomoci finančně žebrákovi, je potřeba být bohatými materiálně. Abychom pomohli duchovně, je nutné být sami duchovně bohatými, umět odpouštět, obětovat a milovat. Pokud se sami neměníme k lepšímu, jak můžeme pomoci druhým? Měli byste chápat, že pomoc zaměřená na skutečné a dlouhodobé změny v životě člověka není finanční a nejsou to ani pouhá slova podpory a účasti.
Na prvním místě je třeba pomoci duši člověka. Taková pomoc probíhá prostřednictvím mravních rad a výchovy. Právě toto totiž člověka nasměrovává na správnou cestu, načež se pak již může vlastním přičiněním uzdravit nebo nalézt v životě štěstí. Ve starém zákoně se říká, že mravnost a zdraví jsou úzce spjaty – o témž mluvil i Ježíš Kristus. Mravný člověk bude odměněn a zlý, nenávidící bude potrestán – o tom se mluví ve Svatých knihách. Potvrzuje to i dlouholetá historie lidské existence na Zemi. Musíme mít vždy na paměti, že pomoc druhému člověku je v první řadě pomocí jeho duši, a až potom jeho tělu. Někdy může taková pomoc vypadat jako měkkost a péče a jindy jako přísnost a omezování, děje se tak pro to, aby duše vzkvétala, neboť duše se vychovává cukrem a bičem (stejně jako tělo, mimochodem).
S. N. Lazarev – Člověk budoucnosti 2 (Výchova rodičů 1)
