Už dávnejšie sa chystám písať meditáciu na tému „vzťah a uzdravenie vnútorného dieťaťa“ , ale žiaľ, práca nepustí. No a práve dnes som „náhodou“ narazila na hodne podobnú! Tak tu ju máte, vyskúšajte!
Udělejte si chvilku – čas pro sebe….tak abyste nebyli ničím a nikým rušeni. Vypněte mobil, zvonek…. Zkrátka si dopřejte klid na toto setkání.
Zavřete oči…a představte si sebe…dnes (jak vypadáte)… jak sedíte např. v praku na lavičce a vidíte sebe…coby tříletou holčičku nebo klučíka. Toto dítě tam stojí osamoceno…je dokonce uplakané a tak jdete k němu a ptáte se ho…co se mu stalo, jak se jmenuje… a ono vám říká, že je samo…že si ho jeho velké já (vy) nevšímá a zapomíná na něj….nehraje si s ním…nepovídá a nikoho jiného tady nezná . Vezmete dítě do své náruče, posadíte si ho na klín….utřete slzičky a 
povídáte si s ním dál…. pokračujete v hovoru podle vašich představ. Dítě se zklidní a vy cítíte tu lásku mezi vámi…našli jste se. Veďte tento rozhovor tak dlouho jak jen bude třeba…ptejte se …co by chtělo vaše vnitřní dítě dělat…co mu chybí, co pro něj můžete udělat, aby bylo opět radostné atd. Až bude dítě naprosto klidné a spokojené….tak se začne pomaloučku zmenšovat…až bude malinkaté jako Paleček…a klidně ještě menší…. Takto zklidněné a spokojené dítě přiložte ke svému srdci (ten pohyb udělejte zkutečne, nejen ve své představě)…a nechte ho tam vplout….a slibte mu, že se s ním budete každý den setkávat a povídat…že už na něj nezapomenete…a svůj slib dodržte.
Určitě vám vaše dítě řeklo, že mu chybí radost a hra…. Začnete si hrát…ale teď už ne v představách, ale doopravdy…. Vraťte se k pastelkám, korálkám, modelínám….k vyšívání …k čemukoliv co vás baví a může být pro vás hrou a začněte si hrát…s takovým zaujetím jak to dělají děti. Když si ony hrají…tak jsou ponořeny do své hry a okolní svět najednou není. Můžete na ně mluvit, ale ony vás nevnímají…….jsou ve svém světě hry. Hrajte si i vy… najděte každý den místo pro hru a pro vaše vnitřní já (udělejte si každý den radost svou hrou)….. uvidíte, že nebudete mít čas přemýšlet nad tím, za jak dlouho vás štěstí opustí…. Radujte se ze hry….berte život jako hru…..
Jelikož i já mám svá období…. Jdu si pohrát se svým dítětem… jdu s ním hodit řeč… mějte se a smějte se …a nedejte se….pokud se ocitnete v nesnázích…. Hledejte cestu ven…nezůstávejte dlouho na kolenách a jestli právě klečíte…tak se tomu všemu začněte smát…smích otevře vaše srdíčko… a žádná kaše se nejí tak horká jak se uvaří….no fakt…. Život je fajn…a překážky na cestách našeho života….jsou proto, abychom je zdolaly…a ne abychom se stále vraceli na začátek a hledali nové cesty. Asi by vás nebavil život bez překážek, bez toho abyste museli něco řešit…to by byla asi časem docela velká nuda……..
S láskou ……..vaše Zrzka
23.5.2011
prevzaté z:
chcela by som vyskusat poslat si sama sebe lasku do detstva,do niektorych situacii -je mozne,ze sa tym zlepsi aj sucasnost? Potom by malo zmysel vracat sa do minulosti
Debora,
Samozrejme!
len tak v skratke: uzdravíš tým to, čo ti vtedy ublížilo (preži tú situáciu znova, a potom na ňu pozri očami dospelého človeka, ktorým si dnes/ teraz) … ak pôjde napr. o ublíženie zo strany rodičov, uvedom si, že konali tak, ako vedeli/ ako boli naučení (chce to hodne odpustenia, aj sebe)