Za prvé: v kritické situaci je nutné vypnout hodnocení situace, lidské logiky, lidského „já“. Kategoricky se nemůžete ptát sami sebe: „A co bude dál, jak budu dál žít?“
Musíte vidět nejvyšší vůli v tom, co se stalo.
Za druhé: nikdy žádné neštěstí nebo test není dán k rozdrcení nebo potrestání člověka.
„Bůh nedává nedává zkoušky, které se nedají zvládnout“, – toto rčení je mnohým známé.
V každém případě, vše co se odehrává, znamená vždy pozitivní začátek zaměřený na rozvoj nejvyšších vrstev našeho lidského „já“.
Ukazuje se, že v nejkritičtějších situacích existuje tvůrčí aspekt, i když je někdy těžké jej vidět a cítit.
„Všechno, co Bůh nedělá, je k lepšímu“, – tato fráze je mnohým také známá.
Za třetí: v kritické situaci byste se nikdy neměli bát nebo se zlobit, to by byla vždy prohra, ztráta.
Strach z budoucnosti je nedůvěra v Boha, v nejvyšší vůli. Proto je nutné v kritické situaci častěji opakovat: „je to boží vůle“, to pomůže překonat strach.
Za čtvrté: ať se stane cokoliv, na prvním místě, a z posledních sil, je potřeba zachránit pocit lásky v duši: „Ať se stane cokoliv, pane, ať se stane cokoliv, má láska k tobě nikam nezmizí“.
Kritickou situaci můžeme přežít a překonat jen prudkým nárůstem lásky k Bohu.
Laskavost, touha pomáhat ostatním v kritické situaci – i to je nepřímá forma aspirace k Bohu.
A za páté: je třeba se na zkoušky připravit předem.
Můžete si představit jakékoli selhání tužeb, jakékoliv ztráty a říkat: „Pane, přijímám všechno jako očištění lásky k tobě. A ať se stane cokoliv, moje láska k tobě se jen zvyšuje“.
Sergej Lazarev – Dotek budoucnosti
Jak bolestně jsem dříve reagoval na každou ztrátu!
Trápil se, nenáviděl, litoval, byl sklíčený, všemi prostředky chtěl vše vrátit, zjitřoval svou bolest duše. A díky výzkumu jsem pochopil, že ztráta, pokud k ní zaujmout správný postoj, je jedním z nejlepších léků pro duši. Ne nadarmo se všichni světci vzdávali toho, o co obyčejný člověk usiloval ze všech sil.
Jestliže zaujmeme ke ztrátě správný postoj, pak nakonec začínáš chápat, že se jedná o stejnou oběť, jen nedobrovolnou. Pokud jsi to prošel bez ukřivděnosti a lítosti, pak je na nejvyšší úrovni tvoje oběť přijata. Přestože je donucovací, ale při správném přístupu se přirovnává k dobrovolné.
A lituješ, cítíš ukřivděnost, nenávidíš – tvá oběť není přijata. A to znamená, že bude následovat další nedobrovolná oběť, a tak až do té doby, dokud se nenaučíš dávat.
ZDROJ:
https://www.karma-a-osud.cz/l/jak-se-zachovat-v-kriticke-s…/
