Jak si přát peníze (1.)

Touha po bohatství je zcela pochopitelná. S bohatstvím si spojujeme krásu, bezpečí, štěstí a radost. Ten, kdo je bohatý, má zdánlivě více ze života. Je obdivován, těší se úctě a uznání, vlastní přemíru všeho a jeho život probíhá s jakousi určitou lehkostí, na hony vzdálen existenčním potížím. Bohatství, jak se zdá, nám nejenom ulehčuje život, ale pro mnoho lidí teprve s bohatstvím začíná život, který stojí za to žít.

Proč ale takové množství lidí přesto nedokáže žít bohatším životem? Peníze představují jen směnný prostředek, je to oběživo, tedy vlastně něco, co bychom si mohli bez nějakých obtíží přát. A přesto to mnohým z nás činí velké problémy. Proč tomu tak je?

Chudoba je pouze blud v našich myšlenkách.

Zásadní příčinou úspěchu nebo ztroskotání je často jen jedna jediná myšlenka. Buď věříme, že: „Peníze si zasloužím“, nebo: „Peníze si nezasloužím“. „Samozřejmě, že si je zasloužím!“ vykřikne teď spousta z vás. A máte naprostou pravdu. Každý z nás má právo na zdraví, blahobyt, štěstí a bohatství. Být bohatý je přirozený stav, kterého můžeme dosáhnout bez špatného svědomí nebo morálních pochybností. Chtít vést úspěšný život je přirozené. Koneckonců svou chudobou nikomu neposloužíme. Nikomu se díky tomu nepovede lépe nebo hůře. Proč bychom se tedy měli neustále omezovat a pohybovat se na hranici životního minima? Přání si bohatství je proto zcela v pořádku. Chceme se přece duševně a duchovně rozvíjet. To nicméně nejde, musíme-li neustále myslet na to, jak zaplatit nájem za byt, jak vyjít s penězi na jídlo a jak dokázat zaplatit ještě další věci.

Přát si peníze je docela jednoduché. Člověk si může dokonce přát přesnou částku. Proč to tedy nefunguje u všech lidí? Odpověď na tuto otázku je často nadmíru snadná.

Každý z nás si zaslouží peníze, připustíme to ale sami sobě?

Řekněte si několikrát za sebou: „Mám nárok na to, abych byl/a bohatý/á“ a pozorujte, zda se ve vás o slovo nepříhlásí pár nenápadných myšlenek odporu.

Většina lidí totiž nevěří tomu, že by si peníze opravdu mohli zasloužit. Mnoho z nás nevyrůstalo s penězi a ještě pořád si pamatujeme na dobu, kdy panoval nedostatek. Proto v sobě máme hluboce zakořeněné utkvělé představy chudoby, které zpravidla brání, aby do našeho života pronikla hojnost peněz. Mnozí lidé mají – aniž by to věděli – k penězům velmi rozpolcený vztah. Peníze sice potřebujeme, ale nepovažujeme je za opravdu pozitivní věc.

Mnoho lidí si rovněž myslí, že usilovat o peníze je nemorální, neslučuje se to s jejich náboženstvím nebo je to zcela egoistické. Dokud jsme ale o takových věcech přesvědčeni, peníze do našeho života nevstoupí. Takto příliv peněz dokonce vyloženě odvracíme.

 Peníze nejsou nic jiného než prostředek směny.

Peníze jsou zcela neutrální.

Peníze se „chovají“ vždy jen podle toho, jak s nimi zacházíme my.

 Celá věc je ve svém principu jednoduchá: Jestliže peníze pokládáme za pozitivní věc, budeme je vlastnit v hojném množství. Jestliže je proklínáme, budou se nám vyhýbat, i když si myslíme, že nutně potřebujeme.

 * * *

– z knihy Prostě si to přejte, a to s lehkostí; Pierre Franckh

ĎAKUJEME:

autor: Svět zázraků