Konflikt je boj protikladů.
Konflikt se stává destruktivním, když není jednota, láska a víra v Boha. Když je v sobě máme, pak jakýkoli konflikt vede nikoli ke zničení oponenta, ale ke spolupráci, pomoci, přátelství a rozvoji. Nakolik ve všem vidíme příležitost rozvíjet se, do té míry přestaneme být agresivní.
Pokud budeme umět zvládat konflikty správně, pak se konflikt stane cestou rozvoje a stres bude pro nás prospěšný. Vnitřní pocit přítomnosti Božského ve všem nám přináší pocit jednoty s celým světem, i s naším oponentem. Správný postoj k rozpadu a změně situace, pochopení toho, že jakýkoli konflikt je rozvoj, a nikoli neštěstí, dovoluje člověku správně zacházet se světem a degradaci proměňovat v rozvoj.
U duchovního člověka není na prvním místě láska, ale vlastní pravda, pocit nadřazenosti a nenávist ke zlu. Jelikož však Bůh je Jeden a všechno je od Boha, pak každé dlouhodobé odsuzování, nenávist, pocit křivdy je agresí vůči Bohu, která se proměňuje v program sebezničení.
Je třeba chápat, že dobro a zlo jsou dvě strany jedné mince, že úplně všechno, co se děje je Božské. Vše se rozvíjí podle zákona trojitosti, zákona jednoty a boje protikladů. Ten, kdo to chápe, nebude uctívat krajnosti.
Protiklady by měly na sebe vzájemně působit, bojovat spolu, bránit svou individualitu a zároveň chápat, že jsou jednotné a na Božské úrovni tvoří jeden celek. Tehdy každá situace v životě nám pomůže, abychom se rozvíjeli a byli šťastní.
S. N. Lazarev – Zdraví člověka (Projevy pýchy)
zdroj: Cestou Světla
