Láska je vždy spojena se zodpovědností. Láska bez zodpovědnosti je jako růže bez květu, kráva bez mléka, diamant bez třpytu. Zodpovědnost patří k nejvnitřnější podstatě Lásky. Láska nemůže jinak, než cítit se za zamilovaného odpovědnou. Nejdokonalejší Láska je Boží Láska.
My jsme dnes zamilovaní a myslíme si, že jsme nalezli partnera pro svůj život. Jak to bude zítra, bude-li nemocen, zesláblý a již ne tak přitažlivý? Uvědomujeme si, že tělesná schránka, kterou dnes tak milujeme, za 10, 20, 30 let už taková nebude? Co by se stalo – předpokládejme, že jste muž – kdyby vaše žena měla rakovinu prsu a jeden prs jí musel být odejmut? Patřili by jste potom k těm, kteří svou ženu opustí ještě v nemocnici? Nebo krátce nato?
A jste-li žena, jak se zachováte, stane-li se váš muž impotentním nebo dostane-li se od psychické krize? Řeknete, že je to na vás příliš, že jste s tím nepočítala.
Uvažme, dříve, než se o někoho začneme zajímat nebo se dokonce pro někoho rozhodneme, že se možná staneme jedinou základnou jeho štěstí. Uvědomujeme si tu zodpovědnost? Přijímáme ji? Teprve když ji přijmeme a s vědomím této zodpovědnosti se pro svého partnera rozhodneme, máme právo navázat vztah s druhým člověkem. Dokud nejsme schopni za toho, kdo je cílem naší lásky převzít zodpovědnost, stáváme se nebezpečím pro každého, kdo s námi naváže vztah.
Možná, že tyto poslední výroky zní příliš tvrdě. Možná dokonce jako extrémní. Takové však vůbec nejsou, zvláště-li máme před očima, co si mnohdy partneři navzájem způsobují. Někdo zcela bezcitně druhého pošlapává, obrazně nebo doslovně obelhává, podvádí a opouští. Mějme proto stále na paměti, že my jsme ti, kteří jsou převážnou měrou odpovědní za štěstí či neštěstí, za blaho či bídu našeho partnera.
VÁŠEŇ
Po zamilovanosti, která se zrodila v lásku, jednoho dne přijde den, kdy i v bezpečném a láskyplném vztahu, se erotická přitažlivost musí proměnit ve společenství nesené láskou. A najednou nám začne chybět euforie, která byla přítomná při oné zamilovanosti.
Je to jedna ze dvou forem vášně, která vede k utrpení. Je to vždy více či méně spojeno s loučením, se zklamáním, s lítostí, nebo dokonce s pocity přicházejícího stáří.
Ve vztahu určovaném láskou tento moment proměny otevírá cestu k novým obzorům. Bez této stabilizující lásky však vývoj dříve nebo později vede ke ztroskotání vztahu, neboť bude usilováno o nové vzplanutí vášně v nějakém jiném setkání.
Dnes mnoho lidí všemi možnými způsoby vyhledává vášeň, protože od všech možných i nemožných samozvaných učitelů, autorů, politiků, guru a terapeutů slyší, že slast je cílem, slast je naplněním života. Jakmile však někdo v tomto úsilí ztroskotá a táže se po příčině, je všemi těmito pochybnými učiteli odkázán zpět na sebe. Je mu dovedně vysvětleno, že on sám udělal něco špatně. Měl by na sobě pracovat. Být otevřenější. Víc se uvolnit. Nikdo mu neřekne, že pochybený je sám cíl, že skrze vášeň a slast nikdy nemůže dosáhnout trvalého štěstí, natož samotné blaženosti. A tak jeho hledání pokračuje. Putuje od jednoho partnera k druhému a stále víc uzavírá své srdce, to je to místo, kde by mohl své štěstí nalézt.
Vášeň je silný cit a my milujeme silné city. Proto jsme tak snadno svedeni. Nedovedeme si představit, že štěstí může být zcela jemné, úplně tiché, téměř nepohnuté. Věříme, že všechno pronikavé, hlasité, intenzivní je hodné úsilí.
Vášeň ve své hlasité, mocné podstatě se zdá být právě tím správným. Vášeň je však velká podvodnice. Slibuje štěstí, ale nakonec nám přinese neštěstí. Slibuje nám krásné pocity, ale nakonec nám uzavře srdce. Slibuje nám spokojenost, co však skrze ni najdeme, je neklid, nespokojenost a neštěstí.
ZKLAMÁNÍ
Dnes mnozí nic nehledají toužebněji než vášeň. A co nacházejí? Zklamání na zklamání. Proč? Protože vášeň nevyhnutelně vede ke zklamání. Zklamání je totiž konec klamu. Klam tkví v samé podstatě vášně. Zeptáme se, proč musí vášeň vést ke zklamání. Nezastáváme jen ideologii, která je vůči slasti a tělesnosti nepřátelská?
Pravda je pravý opak toho co si myslíme. Sotva existuje něco tělu škodlivějšího než vášeň a rozkoš. Především tehdy, když nejsou pevně spojeny lidským vztahem. Ne proto, že by tělo bylo špatné a jeho potřeby zavrženíhodné, ale proto, že s ním špatně zacházíme. Proto je dobré mít pevný a trvalý vztah. Jen skrze něj mohou slast a vášeň získat bezpečný rámec. Tím chci říci, že jen manželství přetváří vášeň v lásku a tím ji vede k srdci, a ne od srdce, k čemuž nevyhnutelně bez tohoto pevného rámce dochází. Pevná instituce manželství sama podmiňuje, že vášeň nevede ke zklamání a že se dva lidé mohou setkat, aniž zraňují svá srdce.
Láska tvoří, dává, obnovuje. Je pravých dechem světa. Je podstatou všeho bytí. Vášeň naproti tomu je jen prchavý jev, a proto vždy provázený zklamáním. Láska se nerovná vášni, vášeň nevede ke štěstí. Láska nepřináší zklamání.
Vztahy jsou k tomu, aby se lidé učili jeden od druhého.
(Použitá literatura: Sai Baba promlouvá o vztazích) 🙂
zdroj: