Člověk, který je připraven se měnit, který chápe, že duše je primární a láska může uzdravit jakoukoli nemoc, je schopen překonat velmi mnoho.
Kdy se tak stane, je jen otázkou času, hlavní je tímto směrem jít a nezastavovat se. Měli byste pochopit, že léčení duše se liší od léčení těla a psychologie doktora je tedy odlišná od psychologie toho, kdo chce pomoct uzdravit duši. Doktor může zasahovat do těla, provádět operace, předepisovat pilulky, duševní účast jeho pacientů při tom není potřebná. Když však jde o duši, je to zcela opačně: člověk musí dělat vše sám, pokud mu někdo bude chtít pomoct, pak mu může něco vysvětlit či poradit, soucítit s ním, ale jasně si při tom musí uvědomovat, že ten člověk sám je před Bohem zodpovědný za své problémy a nemoci.
Jestliže se člověk nechce měnit, nechce pracovat na vytvoření harmonie ve své duši, pak je zbytečné mu pomáhat. Ten, kdo se bude snažit o odstranění jeho nemoci, ji nejspíš přebere na sebe.
Takto lze převzít problémy a neštěstí jiných, cizí hříchy a následky těchto hříchů.
Proto lékaři často mají problémy se zdravím, neuvědomují si totiž, že prostřednictvím nemoci a neštěstí hovoří s člověkem Nejvyšší.
Musíme pochopit, že existují takové oblasti, do kterých člověk nemá právo zasahovat. Mohu pomáhat na vnější úrovni, avšak na vnitřní úrovni má právo zabývat se otázkami své duše a její harmonizace pouze člověk samotný.
S. N. Lazarev – Zdraví člověka
zdroj: (3) Cestou Světla | Facebook
