Milovat bližního svého jako sebe sama

Pokud chcete opravdu milovat Boha, musíte začít tím, že budete milovat své bližní lidské bytosti, protože ty jsou vám nejblíže. A vlnky vaší lásky se mohou postupně rozšiřovat.

Láska je jako kamínek vhozený do klidného jezera: vytvoří vlnky, které se šíří až k dalekým břehům. Nejprve se však musí hladiny jezera dotknout kamínek; vlnky se objeví v jeho blízkosti a pak se šíří dál a dál. Nejdřív musíte milovat ty, kteří jsou jako vy – protože je znáte, protože k nim dokážete cítit alespoň nějakou příbuznost, cítíte se s nimi v určitém smyslu jako doma. Pak se může láska začít rozšiřovat. Pak můžete začít milovat zvířata, pak můžete začít milovat stromy, pak můžete začít milovat kameny. A až pak můžete začít milovat existenci jako takovou, dřív ne.

Takže pokud dokážete milovat lidské bytosti, udělali jste první krok. Na tomto nešťastném světě se však děje pravý opak – lidé milují Boha a zabíjejí lidské bytosti. Tvrdí dokonce, že musejí zabíjet právě proto, že tak moc milují Boha. Křesťané zabíjejí muslimy, muslimové zabíjejí křesťany, hinduisté zabíjejí muslimy, muslimové zabíjejí hinduisty, protože všichni milují Boha – ve jménu Boha zabíjejí lidské bytosti. Jejich bohové jsou nepraví. Kdyby byl totiž váš Bůh pravý, kdybyste opravdu věděli, co znamená božskost, kdybyste to alespoň trochu chápali, kdybyste měli alespoň potuchy o tom, co je to božskost, milovali byste lidské bytosti. Milovali byste zvířata, milovali byste stromy, milovali byste kameny – milovali byste! Láska by byla přirozeným stavem vašeho bytí. Ale pokud neumíte milovat lidské bytosti, neklamte se – žádný chrám vám nepomůže.

Bohu můžete říct ne, ale nikdy neříkejte ne lidským bytostem, protože když řeknete ne lidským bytostem, cesta se uzavře; pak už božskost nikdy nedosáhnete. Říkejte ne církvi, chrámu; to není žádný problém. Ale nikdy neříkejte ne lásce, protože to ona je skutečným chrámem. Všechny ostatní chrámy jsou jen falešné mince, napodobeniny, nic skutečného. Existuje pouze jeden pravý chrám, a tímto chrámem je láska. Nikdy neříkejte ne lásce – a naleznete božskost; nemůže se dlouho skrývat.

Druhé přikázání, říká Ježíš, je Budeš milovat bližního svého jako sebe sama… Ve skutečnosti je totiž celé lidstvo vy sami s mnoha tvářemi a v mnoha podobách. Cožpak to nevidíte – že váš soused není nikdo jiný než vy sami, vaše vlastní bytost v jiném tvaru a v jiné podobě?

Jste rozdílní proto, že máte rozdílný terén. Máte různé barvy proto, že máte různý terén. Ale nejvnitrnější kvalita vašeho bytí je bezbarvá; je stejná. Někdo je černý, někdo je bílý; někdo je něco přesně mezi tím, jako třeba Ind; někdo je žlutý jako Číňan – spousty barev. Ale pamatujte si, že to jsou barvy terénu těla, kterým protékáte. Nejsou to vaše barvy; vy jste bezbarví. Vy nejste tělo; a nejste ani mysl, nejste ani srdce. Vaše mysli se liší, protože byli různě vychovávané; vaše těla se liší, neboť přišla z různých terénů, od různých předků; ale vy se nelišíte.

Ježíš říká: budeš milovat bližního svého jako sebe sama. Tak jako milujete sebe, milujte i své bližní. Je tu přitom jedna velmi zásadní věc, na kterou křesťané úplně zapomněli. Ježíš říká: „Miluj sebe sama.“Pokud nemilujete sebe sama, nemůžete milovat své bližní. Vaše takzvané křesťanství vás učilo sebe sama jenom nenávidět, zatracovat se. Milujte sebe sama, protože jste nejblíže k božství. Právě zde musí vzniknout první vlnka. Milujte sebe sama! Sebeláska je ta nejzákladnější věc – pokud vůbec chcete být zbožní, musí být vaším základem sebeláska. Jenže všechna takzvaná náboženství vás pořád učí jenom sebenenávisti: „Odsuzujte se, jste hříšníci, jste plní viny, tak nebo tak, nemáte žádnou cenu.“

 Nejste hříšníci. To oni je z vás udělali. Nejste plní viny; to oni vám špatně vysvětlili život. Přijímejte se a milujte sebe sama. Jedině pak můžete milovat své bližní, jinak to prostě není možné. Jak můžete milovat jinou lidskou bytost, pokud nemilujete sebe sama? Já vás učím lásce k sobě samým. Dokažte alespoň to; pokud nedokážete udělat nic jiného – milujte sebe sama. A uvidíte, že postupně začne z této sebelásky proudit láska; začne se rozšiřovat; dostane se k vašim bližním.

Osho

Vrchol lásky – soucit

autor: Mezi námi a nebem