Chtěl bych zde uvést hlavní morální povinnosti, tak jak je člověku ukládá duchovní cesta. Pokud to budete myslet s duchovním růstem vážně, dříve či později se těmito pravidly budete muset řídit (to tvrdí moudří lidé).
Důležitost morálních zásad
Ponecháme stranou všechna tvrzení, která zdůrazňují, že je nezbytné, aby se člověk držel morálních povinností; jejich důrazné doporučování mnohdy vede k ulpění na tradici a toto ulpění samo napovídá, že unikl smysl a hlavně účel žádaného umravnění.
Je-li nutno něco dělat, je třeba vědět, proč je to třeba dělat. Je třeba znát účel a není směrodatné, jestli nutnost určitého počinu zdůrazňuje nějaká autorita. Zvláště chápe-li člověk stav dokonalosti jako oproštění od pocitových změn, jimiž je zmítána jeho přirozenost, nemůže v morálních povinnostech najít nic, proč by bylo nutné jich dbát.
Účelem morálních povinností, které duchovní nauky předpisují, je upravovat všechny duševní projevy člověka a dopomoci mu k poznání dalších, jiných skutečností než těch, ve kterých se může pohybovat v závislosti na svých názorech.
Morální přikázání
Nyní následuje šestnáct morálních přikázání, jež by měl každý hledající člověk pokládat za vstupní bránu do mystiky.
- 1. Neubližovat (nezabíjet). Kdo zabíjí nebo ubližuje, vyvolává v sobě i u jiných lidí reakce, které v něm probouzejí strach a neklid, a ty mu zase znemožňují, aby se správně soustředil. Když upustí od ubližování, dosáhne rovnováhy, klidu, jistoty, odvahy a nebojácnosti.
- 2. Pravdomluvnost. Co se míní slovem pravda? Každý člověk má svůj individuální názor na každou věc, proto je pravda pojem relativní. V náboženském smyslu se pravdomluvností rozumí to, když člověk referuje o události tak, jak ji viděl a jak ji pochopil. Neboť pravdomluvnost je hodnocena z individuálního hlediska. Člověk nemůže podat informaci o věci nebo události, kterou nezná, a proto nemůže lhát. Ale vlastní prožitek nebo skutek lze popřít nebo o něm podat nesprávné informace. Mystická nauka však říká, že se to dít nesmí. Jestliže se podle tohoto jejího požadavku člověk zařídí, musí se nejen zdržovat lhaní, ale musí se také vyvarovat zlovolného myšlení a skutků, aby neměl ke lhaní příčinu.
- 3. Nekradení nebo nepřijímání darů. Vezmete-li něco, co vám nepatří, stanete se duševně závislí na tom, od koho jste něco dostali nebo komu jste to vzali. Všechno však závisí na vnitřním postoji. Nepřijímání darů je však problém jógický. Jsou asketi, kteří žijí právě z darů, a to budí domněnku, že sami jóginové tento příkaz porušují. Ve skutečnosti udává jóga přesné směrnice pro své askety. Z nich vyplývá, že ten, kdo přijal roucho sannjásina, má právo na potravu, kterou je povinen splácet vysokými snahami o umravnění. Právě tím, že žije ve vysokém vnitřním povznesení, produkuje očistné a osvěcující vibrace a to je nutno pokládat za činnost, která má být honorována alespoň skrovným živobytím jako práce zevní.
- 4. Trpělivost. Chcete-li dosáhnout mystického cíle, musíte být trpěliví. Trpělivostí se snaha stane klidnou a stejnoměrnou a to značí šetření energií. Nejste-li trpěliví, nikdy nebudete schopni upínat mysl na vytčený ideál tak, aby nedocházelo k jeho vystřídání novým ideálem. Každou chvíli vyvstane něco nového, co se zdá člověka hluboce zajímat, ale nikdy se mu nedostává dost síly, aby dosáhl nebo realizoval to, co ho jednou upoutalo. Proto buďte trpěliví. Stanovíte-li si nějaký cíl, snažte se ho dosáhnout s nejvyšší vytrvalostí a odmítejte proto všechny ostatní nové ideály, které se vám náhle staví do cesty. Vždy se snažte dosáhnout cíle, který jste si zvolili jako první, abyste poznali jeho hodnotu.
- 5. Cudnost. Chcete-li se stát mystiky, musíte se zdržovat pohlavního chtíče, zvláště jste-li svobodní. Jste-li ženatí a žijete-li pohlavně, musíte volit mírnější cestu. Tento předpis je založen na poznatku, že zadržení pohlavní síly posiluje a vyčišťuje mozek. Tato skutečnost se nám ozřejmí, jakmile zjistíme, že stejně jako síla životní je pohlavní síla zhuštěnou pránou, která zvyšuje činnost orgánů, v nichž se nejvíce soustřeďuje myšlením. Je-li mysl člověka poutána pohlavím a jeho problémy, dráždí fluidická pohlavní síla tyto orgány, ale když člověk svou mysl odpoutává, donutí pohlavní sílu, aby stoupala do hlavy, pročistila mozek a tím jej podnítila k velkému zvýšení činnosti.
- 6. Zdrženlivost. Je třeba, aby se člověk zdržel úsudku o tom, s čím přichází do styku, nečinil závěry, nereagoval na žádný skutek nebo jednání jiných lidí apod. Taková zdrženlivost je vždycky dobrá, poněvadž člověk její pomocí získává možnost poznat jak u sebe, tak i u jiných lidí pohnutky, jež byly příčinou toho kterého jednání.
- 7. Mlčenlivost. Zdržujte se každého zbytečného mluvení. Ať slyšíte cokoli, vždycky mlčte, poněvadž se vyhnete nepříjemnostem a pomluvám, nebudete zatahováni do debat o osobních zájmech a jednání kohokoli. Lidé o vás nebudou nic důležitého vědět ani vy o nich a to přispěje k tomu, že dosáhnete určité duševní izolace, jíž je třeba k udržení nadšení a klidu.
- 8. Askeze. Askeze neboli odříkání se vztahuje na odpírání si dojmů, vyvolaných vjemy a vnějšími událostmi nebo příčinami. Proto zaujímá nejširší oblast, kterou je nutno zpracovat. Vidíte-li něco nebo slyšíte či vnímáte, hned vyvstává popud reagovat na to. Jste příjemně nebo nepříjemně dotčeni a následkem toho je vaše přirozenost vrhána do změn. Tomu je třeba zabránit. Snažte se udržovat stejnou náladu odříkáním si všech dojmů. Tím vaše duševní síla zmohutní a budete ji pak moci usměrňovat kamkoli podle svého přání.
- 9. Pevnost (povahy). Stůjte vždycky za tím, co říkáte, co si myslíte a po čem toužíte. Je to bytostná harmonie, která vám přinese důvěru jiných lidí a to se vyplatí, až se mystickým úsilím zrychlí vaše karma.
- 10. Prostota (jednoduchost). Setrvávejte duševně na úrovni svých spolubližních. I kdybyste dosáhli největšího vědění, vyhýbejte se složitému, tajemnému a filozofickému mluvení, neboť by vám to kladlo veliká pokušení. Lidé se vždycky podivují tomu, čemu nerozumějí a co se jim zdá být logické. Na tom se zakládá uznání duševních kvalit, čímž se zase probouzí úcta jiných lidí, která vědoucího člověka činí nezdravě sebevědomým a to je zřejmou předzvěstí jeho duševního pádu.
- 11. Pokora. Tomuto výrazu musíte nejdříve správně porozumět. Za pokoru nepokládáme sebepodceňování ani to, když se někdo pokládá za horšího, než jsou ostatní lidé, ani jakékoli ponižování se ve znalostech, jejichž mravní hodnotou jsme si jisti, neboť se již osvědčily. Pokora se projevuje jednáním, v němž člověk vědomě neuplatňuje svou nadvládu nad ostatními lidmi a nepociťuje ji.
- 12. Dobromyslnost (odpuštění). Přemýšlejte o každém člověku, jako by byl dobrý, i když vám ublížil. Můžete se navenek ospravedlňovat a klást odpor, chce-li vám někdo ze zlovůle ubližovat, ale nesmíte se tím nechat duševně rozladit. Nikdo nemá právo zlobit se na někoho proto, že mu ublížil.
- 13. Dobročinnost. Konáním dobra se zbavíte pokušení a zlých podnětů, které vycházejí z temného příkrovu, spočívajícího na duši. Tento příkrov byl vytvořen zlým (sobeckým) jednáním. Konáním dobra se zmenšují vnitřní rozpory a rodí se klid a jasno. Nikdy si však nesmíte myslet, že jste dobrým skutkem vykonali dobro. Vykonávejte dobro proto, že to je nutné, ale nečiňte si tím nároky na jakoukoli odměnu ani zásluhy. Pamatujte si, že se dobročinností zbavujete temnoty a zla, takže to prospívá jen vám a nikomu jinému.
- 14. Laskavost. Nedělejte nic s odporem ani tak s nikým nejednejte. Buďte vždy plni ochoty, poněvadž to umožňuje obcovat s jinými lidmi v nejčistších vnitřních silách. To vždycky člověka posiluje.
- 15. Chudoba (nežádostivost). Nehledejte cesty, jak uniknout ze svého majetkového postavení za každou cenu. Jako mystikové musíte mít vyšší cíle než takové, které je možno vytyčit v hmotném světě, neboť panství mystiky zaujímá širší oblast. Když váš poklad bude v pozemském světě, bude tam i vaše srdce. A toto zabřednutí do smyslového světa vám nedovolí, abyste se přidrželi jakékoli osvobozující myšlenky. Tím se fakticky uzamknete v žaláři, ve kterém jste již vězni.
- 16. Studium. Studujte mystickou nauku prakticky i teoreticky. Bude dobře, když budete dokonale znát nazpaměť to, co vám mystická nauka ukládá jako praktické úsilí; může se stát, (a v mnoha případech se to stává), že byste si okamžitě nevěděli rady, kdyby se dostavil některý nový mystický stav. Při rozpacích člověku uniká mnoho energie a dostává se do zmatku. Budete-li však znát zpaměti vše, co je předepsáno mystickou naukou, jíž se v životě řídíte, pak si při dosažení nějakého mystického stavu hned vzpomenete na nějaký předpis nebo na radu, která vám v současné situaci pomůže.
Toto je šestnáct nejdůležitějších přikázání, vedoucích k morální očistě mysticky usilujících lidí. Jimi se mají řídit v obecném životě a pokud možno je neporušovat v činném životě.
zdroj:
http://zivotni-energie.cz/moralni-hodnoty-v-duchovnim-rozvoji.html
