První krok směrem k partnerovi činím zásadně já, respektive ve skutečnosti první krok činí má intuice – mé vědomí, či můj dobrý pocit chcete-li. Není zde žádné očekávání, že se změní muž, že projde osobním rozvojem, že nás jako rodinu povede. Vnitřní proměny jsou mou doménou. Doménou mého muže, jsou pak změny vnější a k tomu má, po mém prvním kroku za dobrým pocitem, již otevřený prostor a mou plnou důvěru – jednoduše proto, že pokud již vnímám dobrý pocit, je to pro mě chvíle úlevy, kdy už nemám žádný jiný úmysl zabírat jeho prostor a nechávám už všechno jen plynout.
Vyžaduje to mít plnou důvěru ve vnitřní vedení, to pak zasévá plnou důvěru ve vnější vedení mého muže. Ptám se vždy na základní otázky, co teď udělám, aby mi v tom bylo dobře, abych z toho měla dobrý pocit? A za tímto dobrým pocitem si jdu, beze strachu.
Chce to nemít strach, jasně formulovat: cítím, že je právě teď čas, kdy odcházím za dobrým pocitem – přidáš se? Protože důvěřuje tomuto vedení, mým prvním krokům ke změnám a ví, že ten pocit následuji i já beze strachu, tak jde. Jakmile jsme následovali mou intuici, začal tvořit zase on – materiálně.
V tu chvíli se už já mohu jen opírat o jeho rameno a odpočinout si. Takže první krok – má intuice, já, nikoli muž. Pokud něco chci, jdu za ním první, nečekám, že přijde on. Pokud jsem v emocích, uznávám prvně svoje potřeby a pak ho k tomu přizvu a komunikujeme.
To pro mě byl v partnerství úlevný a zásadní krok od věčného očekávání, že bude ve vztahu ten první a aktivní – protože je to přeci muž. Hodně z těchto očekávání v nás zasel strach z nepřijetí, odmítnutí a tak se bojíme přijít jako první – dávat. Je v tom riziko odmítnutí, je v tom zranitelnost, je v tom všecho, co nemusí naše ženská nezralost ustát. Zralá žena odmítnutí dokáže plně přijmout, jen se usměje, zavlní v bocích, řekne si, jsem skvělá, úžasná, mám se ráda, můj svět se tím nehroutí, protože vím, že jsem plná lásky a je stále z čeho dávat a co přijímat. Malá zraněná vnitřní holčička ale odmítnutí nese bolestně. Bojí se, že když přijde za mužem, s tím, co potřebuje, co vnímá a chce, tak ji odmítne – a ono se to v dlouholetém partnerství – manželství, jako ozvěna vnitřního nevyléčeného světa, samozřejmě často stane, aby byl prostor k léčení a uvědomění.
A ta žena (malá vnitřní holčička) tohle neustojí a trápí se, křičí, vyčítá, očekává přijetí, laskavá slova, větší aktivitu muže – jenže za takovýchto okolností přijetí nepřichází, neboť muž se začne chovat stejně jako její odmítající rodič v dětství a v současnosti její odmítající vnitřní rodič v ní. Muž to vycítí. V tom je mužská intuice neomylná, stejně tak ženská, která jasně vnímá, že za ní právě nepřišlo sebevědomí, ale vnitřní strach. Pak si ale musíme uvědomit, že chceme po muži, aby byl CHLAP, co dělá první kroky, co na sobě pracuje, ale chováme se samy, jako malé holčičky? Stejně tak, chce-li muž vyrovnanou ženu, nikoli láteřící mámu, nemůže očekávat, že se tak bude žena chovat, pokud má strach ze sebevědomé ženy. To pak nemůže nikdy fungovat.
A děti nám to moc hezky ukáží jako zrcadla. Všechno ukryté a potlačené se v nich odráží.
V tu chvíli je opravdu moc fajn, než uděláte první krok v emocích, ať už směrem k muži, nebo ženě, posedět s vnitřním dítětem, všechno si s nimi nejdřív vysvětlit, dát jim co potřebují a pak jít za partnerem již ve stavu vnitřního klidu a míru a postupně ve svojí zralosti, která nic neočekává a ničeho se nebojí, ani odmítnutí, neboť již následuje své vnitřní vedení – intuici, nikoli své emoce.
Zkuste to, bez očekávání, nebudete litovat. Ukazujte jako ženy vědomý směr. Muž ihned poté dostane svůj vnější prostor, když budete dělat s plným vědomím – vnitřním vedením první kroky, pak se budete moci opřít o muže, ne jako malé holčičky, ale jako ženy.
Shumavan
ZDROJ: Shumavan
