autor článku: Denisa Vaňková
Už několik let chci poslat do světa mé vhledy ohledně mužské a ženské energie. Je to téma, které hýbe světem odjakživa. Víc než kdy dřív jsme neustále konfrontováni s mužskou nebo ženskou energií. Boj, který mezi těmito energiemi vznikl, je podle mého prapůvodem veškeré disharmonie ve světě, která jen odráží disharmonii v nás samých – konflikt těchto energií v každém jednom člověku.
Víc než kdy jindy máme tendence pojmenovávat, určovat, vytvářet stále nová přesvědčení a těch se držet jak klíšťata. Všimněte si to zvláště na tomto tématu, které je plné propastí, do kterých dřív nebo později nahlédne každý z nás.
Uvědomila jsem si, že největší pastí je, když na mužskou či ženskou energii pohlížíme jako na osobu. Pak velmi rádi popisujeme a přijímáme za své, jaká je energie mužská – tedy jací jsou muži a jaká je energie ženská – ženy. Už tam vzniká ohromné rozdělní, které jen zrcadlí neúplnost nás samých. Tisíce teorií, tisíce „pravd“, tisíce návodů o tom, co by měla dělat žena, aby byla ženštější, co by měl dělat muž, aby byl víc mužštější, jaké by mezi nimi měly být vztahy, jakou by každý měl mít ve vztahu roli atd. Skutečnost je taková, že na naši neúplnost nabalujeme ještě další a další koncepty a převlékáme je jak kabáty, které mohou být zlatem vyšívané, ale pořád jsou to jen kabáty – nejsou námi, nejsou naší podstatou.
Každý z nás má mužské nebo ženské tělo. Ano, jsme v tomto životě mužem nebo ženou. Naše podstata, naše jádro však zahrnuje obojí. Mužská i ženská energie je v nás. V každém jednom, ať už jsme muž nebo žena. Celiství můžeme být jedině tehdy, když tyto dvě energie přijímáme bez toho, aniž bychom jednu povyšovali nebo ponižovali nad druhou. Když budeme kultivovat a rozvíjet jen jednu část sebe sama, druhá se začne velmi silně hlásit o slovo. Rozpolcenost, která z toho vzniká je očividná a patrná všude, kam se podíváme. Je to podobné jako když projevujeme navenek jen naši milou a usměvavou část a tu druhou potlačujeme. Život si však vždy najde cesty a nabídne příležitosti, kdy najednou tato potlačená část vykoukne – většinou takovou silou a tak „neadekvátně situaci“, až nás to samotné překvapí. Můžeme ji sice zase skrýt, ale život nám bude dávat do cesty stále více a více příležitostí, kdy ztratíme kontrolu, jednoduše ji neudržíme a ukážeme se ve své opravdovosti.
Hledáme partnery, aby doplnili to, co nám chybí. Hledáme partnery, aby dali základ něčemu v nás, co můžeme teprve pak rozvíjet, hledáme uznání, hledáme přijetí, hledáme LÁSKU. Co s tím? Když se nedaří tak, jak si přejeme, je tisíce textů o tom, jak je jedno pohlaví vědomější než druhé a druhé se zkrátka bojí vstoupit, jak je jedno pachatelem a druhé obětí, atd. atd. Vysvětlení přijde ve vteřině – stačí si otevřít internet. Naše mysl a ego nám vybere přesně to vysvětlení, které zaručeně zapadne do toho, co zažíváme. Uchlácholí nás, že s námi je vše v pořádku a něco špatného se děje s tím druhým pohlavím, nebo nás zmate natolik, že se před druhým pohlavím ponížíme, protože je třeba ho ctít a v této době následovat.
Harmonie mužské a ženské energie začíná v nás – a to doslova. Ženská energie v nás nám pomáhá spojit se s našim nitrem, naší duší, s naším vnitřním světem, s naší podstatou. Mužská energie nám zase pomáhá spojit se se světem vnějším, projevit se, prožívat a manifestovat v reálném životě dary, které neseme. Pakliže upřednostníme ženskou energii, ať už jsme muž nebo žena – vnitřní svět se pro nás stal něčím víc, je pro nás důležitější a nadřazenější. V této době hladové po spirituálnu je tato tendence velmi vidět. Pakliže upřednostníme jen mužskou energii v nás, ztrácíme zase spojení se svou podstatou, se svými pocity, se svým nitrem a navenek jsme pak jako tělo bez duše – jsme prázdní.
Často slýcháme a čteme, že je mužská energie soutěživá, bojovná, agresivní, atd. Upřímně, jakékoli pojmenování jen omezuje opravdovost toho, co nám tato energie přináší a paradoxem je, že neznám více soutěživosti, než je na poli mezi ženami, i když se jako chameleon schovává, jak může a nemusí být na první pohled tak patrná. To, jak dokážeme svou energií manipulovat, abychom dosáhli od druhého pohlaví toho či onoho ve jménu svého ženství nebo mužství je ohromující. Naučená gesta, naučený vzhled, naučené způsoby chování jaké by opravdový muž nebo žena měli mít. Potlačujeme svou autenticitu ve jménu převzatých pravidel, které mají být zaručenou vstupenkou do skutečného ženství nebo mužství.
Pokud bych už měla mužskou energii v každém jednom z nás (muži i ženě) nějak „označit“, nazvala bych ji DOBRODRUŽNOU, živou, tou která nás nese a podporuje, abychom se projevili tu na Zemi v celé své kráse. Kdybych měla nějak připodobnit, jak vnímám a cítím mužskou energii v obrazech, je jako živé dítě, které má jiskřičky v očích a těší se na každé nové dobrodružství, těší se z neznáma a život na Zemi prožívá rozmanitými cestami a způsoby. Kdybych měla podobně popsat ženskou energii, vnímám nekonečný, hluboký a neohraničený prostor, který prostupuje vše a každého jednoho z nás.
Místo toho, abychom umožnili oběma energiím v sobě existovat bez toho, aniž bychom je měli potřebu definovat a pojmenovávat, děláme přesný opak. Mužské je toto, ženské je tamto… žena se chová takto, muž takto, tohle není vůbec ženské a tohle nemá s mužem nic společného. Vyšperkovali jsme to do takové úrovně, že už nám nestačí ženské a mužské, už máme vědomě ženské a vědomě mužské – božské.
My všichni jsme ve své podstatě božskými stvořeními. Není to výhrada jen jednoho pohlaví. To božské v nás se projevuje právě harmonií mezi mužskou a ženskou energií uvnitř naší bytosti – naší celistvostí.
Někdy narážíme na pohledy, že mužská energie je sloužící – slouží energii ženské. Víte, ono v nejčistším a nejnevinnějším slova smyslu to tak může i být. Jenže málokdo to tak dokážeme opravdu vnímat. Spíše se takové pohledy překroutí a vzniká z toho další koncept, který nás odvádí od sebe sama. A pak už jen stačí, že si za mužskou energii dosadíme MUŽE a za ženskou energii ŽENU. To už je jen velmi krátká cesta k tomu, že ženy dochází k názoru – zvlášť, když jsou už na určité „úrovni“, že by jim muž měl „sloužit“ – pochopitelně to není tak jasně a přímo řečeno, schová se to za obdiv nebo za tzv. úctu. A to je jen jeden příklad. Je jich nespočet na straně mužů i žen.
To, co se snažím ukázat je, že vůbec docházíme v tom všem i k takovým konceptům, kdy by mělo jedno pohlaví sloužit druhému. Stále je v tom všem velmi cítit nerovnováha, povyšování jedné energie nad druhou. Je jedno, zda je to z pocitu oběti, utlačování, ponižování. Ženy pak v sobě vůči mužům nosí pohrdavost, potlačený hněv. Mají je za něco nižšího, někoho, komu je třeba ukázat skrze sebe cestu, nebo za někoho, kdo jim ublížil a teď je třeba to „napravit“. Přitom je to jen odraz toho, jak sami v sobě mužskou energii jako ženy vnímáme. Muži se pak pochopitelně bouří a je v nich zase potlačený vzdor k ženskému, anebo vznikne opačný extrém, kdy ztrácí sami sebe a odevzdávají svou „sílu“ do rukou své partnerky, která přece ví líp než oni, co by měli dělat a jak by se měli chovat. Je to začarovaný kruh.
Cokoli mi skutečně pomůže, abych se s láskou a úctou spojila se svou ženskou energií, pakliže jsem žena, je skvělé. Jenže… je velmi důležité, abychom se stejnou mírou, se stejnou otevřeností, láskou a úctou spojili i se svou mužskou energií. To stejné platí i pro muže. Pochopitelně, když jsem se narodila jako žena, mám jaksi méně zastřenou cestu k tomu ženskému vyjádření a muži zase k tomu mužskému. Na druhou stranu, ať už jsme muž nebo žena, všichni máme tělo, které nám darovala matka Zem. I to mužské a i to ženské je složeno ze stejných prvků, tak jako samotná Země.
Spousta z vás bude namítat, jak byla ženská energie utiskovaná, potlačovaná, jak se s ní zle zacházelo, jak světu velí dlouhé generace mužská síla. Ano… Bohužel psaná historie (často ještě zmanipulovaná) nepokračuje dál a dál… do dob, kdy tomu bylo přesně naopak. Kdy tou utiskovanou energií, byla energie mužská. Jednalo se na Zemi o celé éry.
Je mi někdy úzko z toho, jak se vlastně tento „boj“, který se může pro naše spirituální ego jevit jako velmi vznešená kultivace jednoho pohlaví druhým, odehrává zas a znova. Je to stále tentýž boj – jen s jinou interpretací, jiným projevením, ať už to zní sebevznešeněji, sebevíc spasitelsky nebo vědomě. Často mi tečou slzy, když o tom hovořím. Moje duše to velmi vnímá.
Naše zkušenost s Filipem je jednoduše taková. Když jsme se setkali, zrcadlili jsme si mnohé, odkrývala se ta nejbolestivější a nejskrytější témata a bolesti našeho života. Nebyla jsem to já jako žena, která odkrývala jen jemu – muži – bylo to vzájemné. Celé nás to OBA vedlo k tomu, abychom se podívali do očí všem svým potlačeným bolestem, strachům. OBA nás to vedlo k tomu, abychom se jednoduše odhalili až na duši, abychom se odevzdali a přitom neztratili sami sebe. Nebylo to o tom, abych se já jako žena odevzdala muži a on byl tím pevným přístavem. Bylo to o tom, že jsme se odevzdali oba – já jako žena, on jako muž. Při vší té bolesti jsme pokaždé nacházeli tu ohromnou a hlubokou lásku, kterou jsme od prvního okamžiku cítili, a která nám připomínala domov – místo našeho srdce, místo našeho břicha, místo nad hlavou i místo hluboko v zemi – místo naší podstaty. Skrze druhého, se stále víc a víc přibližujeme jen a jen sami sobě, stáváme se celistvými především díky tomu, že přijímáme obě své energie – mužskou i ženskou.
Je úžasné být ženou a zažívat souhru těchto energií v ženském těle a naprosto jiná a stejně tak krásná zkušenost je, zažívat souhru mužské a ženské energie v těle mužském. Není to o tom, že jako žena přicházím prožívat ženskou stránku a jako muž tu mužskou… Je to o tom, že uvnitř sebe dovoluji existovat oběma energiím, že je obě přijímám s respektem a úctou jako „své“ milované děti, ke kterým cítím lásku bez podmínek, ať jsou jakékoli.
Věřím, že když každý jeden z nás nechá existovat obě energie bez toho, aniž by je jakkoli pojmenovával, jakkoli definoval a zařazoval a nechá je, aby se v každou jednu chvíli autenticky projevila ta, která se projevit chce, může nastat něco, čemu říkáme společný tanec mužské a ženské energie v nás a tento harmonický tanec se pak může projevit i ve vztazích a ve světě okolo. Tělo přesně ví, jak v dané situaci zareagovat, ví to dřív než naše hlava. V každý okamžik vystoupí ta energie, které je zapotřebí… stačí jen důvěřovat. To vše se děje v naprosté harmonii mužského a ženského v nás… jedna energie nemá potřebu dělat ze sebe víc… Teprve až mysl nás zaplaví konstatováními tipu: tohle nebylo dost ženské, tohle by pravý muž neudělal, takhle se vědomá žena/muž nechová….
Ať už jsem žena nebo muž, mám v sobě obě energie. Ženská je jakousi vstupenkou do vnitřního světa a mužská zase do toho vnějšího… vidíte, jedno bez druhého nedokáže existovat, resp. dokáže – výsledkem toho je však neustálý boj mezi pohlavími, který tu existuje celé éry, ať už byla v popředí ženská energie nebo ta mužská. To celé jen zrcadlí rozpolcenost těchto energií v nás samých. Je úplně jedno, jestli jsem žena nebo muž… platí to pro obě pohlaví stejně… skrze ženskou energii se spojujeme se svou podstatou, se svým nitrem, skrze mužskou tuto svou podstatu můžeme manifestovat do světa.
Není třeba hledat problém venku… hledat ho v opačném pohlaví… stačí jít dovnitř a podívat se na to, jak vnímám tyto dvě energie uvnitř sebe… jak na tom jsou… má jedna navrch, bojí se některá projevit, mám to ženské ve mě za něco vznešenějšího nebo naopak mužské za něco víc? Celiství můžeme být jedině tehdy, když obě energie v sobě přivítáme a dovolíme jim plně existovat.
Zapomeňte na koncepty, že celou psanou historii vládla mužská energie a teď je třeba, aby se následovala energie ženská. Není třeba, aby velela a vládla ani jedna z nich! Nechejte je jednoduše existovat ve vzájemné přízni. Otevřete v sobě prostor – svobodný prostor, kde mohou obě tyto energie existovat ve společné harmonii. Harmonie neznamená, že se stanete bezpohlavní bytostí, že se dostanete na bod 0. Harmonie znamená, že necháte obě polarity plně existovat, že je obě zcela přijmete a umožníte, ať se svobodně projevují v danou chvíli tak, jak je třeba, tak, jak vaše tělo cítí.
Mužem nebo ženou jste se už narodili, není třeba se tomu učit. Uchopit a žít sami sebe v celistvosti znamená, že přijmeme jak mužskou, tak ženskou energii v sobě. Je to stejné, jako s jinými našimi částmi – je třeba, abychom přijali své světlo, a také svoji temnotu, abychom otevřeli nejen své vyšší čakry, ale stejně tak ty nižší, abychom cítili spojení s Vesmírem a stejně tak se ukotvili a spojili se Zemí, se svým tělem… s člověčenstvím a lidstvím. Tak je to i s ženskou a mužskou polaritou… Jedině plným přijetím obou, můžeme vytvářet něco nového a živoucího, co má pevný základ v celistvosti, plnosti a harmonii.
Víc, než na sebe nabalovat další a další koncepty a pojmenování, je třeba tyto koncepty a označení spíše propouštět a nechat je jít.
Když zase budete mít tendenci, pojmenovat tyto energie uvnitř sebe nebo venku, označit muže za takové a ženy za jinaké, zastavte se…. uvědomte si, že to není nic jiného než mysl a ego, které potřebuje rozdělovat a škatulkovat, omezovat a oklešťovat, aby to vůbec mohlo uchopit a rozumět tomu. Nechejte to prostě jednoduše být. Místo dalších nákladů na svá bedra, jednoduše ten ruksak shoďte ze zad dolů, vysvlečte si jeden kabát za druhým, umyjte jednu vrstvu po druhé a začněte víc a víc cítit svou skutečnost, opravdovost, krásu a velkolepost v celé své nahotě a lehkosti… to je svoboda… Jaká krásná žena! Jaký nádherný muž! Předpoklady, přesvědčení, předsudky, pojmenování a škatulkování jsou tím, co nám naši svobodu bere.
Je to na každém jednom z nás.
Vnímejme se ve své komplexnosti a celistvosti – se vším, co nám náleží. Mějme úctu ke svému vnitřnímu světu (ženské stránce) a stejně tak mějme úctu k té mužské stránce, která pomáhá, aby se ten náš „poklad“ – naše nitro – na tomto světě manifestovalo svým jedinečným způsobem.
Ve svém životě jsem nežila krásnější věc, než když ve mě ženská i mužská energie tančí ve vzájemné lásce a sounáležitosti. A když pak život dá a setkáte se s člověkem opačného pohlaví, které to má podobně – je to překrásná manifestace živoucí a tvořivé síly samotného univerza.
Muž a žena v nás ve společném tanci… naše celistvost… naše svoboda…
S láskou,
Denisa
*****
autor článku: Denisa Vaňková, www.bytvsrci.org, www.jeshua.cz
