Někdy, když vás zasáhne ta nejkrutější rána, kdy už nemůžete unést více emoční nálože, už nemáte kam klesnout, protože jste právě dosáhli na samotné temné dno, najednou jakoby do vás zeshora udeřil blesk, díváte se na celou situaci, která je tak absurdní, že už ji vaše mysl nemůže nijak pobrat a vyhodnotit, nemůžete se s ní zkrátka nijak ztotožnit.
Je to celé tak neuvěřitelně vyhrocené, až je to k smíchu, je to k nežití, že to absolutně nemůže být pravda. V tu chvíli nemůžete jinak, než se smát tomu absurdnímu divadlu, které za pomocí vynikajících herců a spřízněných démonů stvořila vaše vlastní mysl.
Vše, do čeho jste takovou dobu vkládali své naivní ideály, své naděje a kvanta energie, se najednou hroutí a rozpadá jako domeček z karet. Situace je vyhrocená ad absurdum a vy s ní nemůžete už vůbec nic dělat. Přesně v tomto okamžiku máte na vybranou. Buď se začnete litovat a bědovat nad svým zmařeným osudem, nebo situaci využijete ke skutečné vnitřní transformaci.
Pád iluzí je pádem ega, rozpadem představ o vlastní důležitosti a lidé, kteří vás zradí, píchnou vám nůž přímo do zad, nebo vás nebetyčně poníží a udělají si z vás hadr na podlahu, jsou zde použití nejvyšší prozřetelností jako prostředníci k tomu, aby vám pomohli procitnout z vaší bezbřehé naivity a hlubokého spánku.
Dokud má člověk jakékoliv představy o pocitu vlastní důležitosti, výjimečnosti nebo speciálních schopnostech, bude tak dlouho ponižován ze strany druhých, dokud se těchto představ zcela nezbaví.
Jakmile necháte padnout vlastní pílí a snahou vybudovanou věž z vašich zásluh a úspěchů, představ o vaší skromnosti a potřebné dobročinnosti, v lehkém oparu se začnete probouzet z opojení vlastní mocí či pýchou, vaše iluze o tom, kým si myslíte, že jste, se začne rozpadat.
Až nezbude nic z vaší představy o tom, kým jste nebo kým byste měli být, všeprostupující ticho se vynoří jako paprsky světla zpoza mraků a vlny na moři se zase na čas uklidní.
Vítr vám zapíská v uších tu tklivou melodii, která rozezní vaše laskavé srdce a vy budete dál pokračovat v plavbě, tentokrát už bez zbytečné zátěže, odlehčeni o vlastní obavy, s plnou důvěrou, že u kormidla tentokrát stojí ten správný Kapitán.
