Tak moc chybí v našich rodinách a školách, že neučíme děti přímo pracovat se svým vlastním tělem, duší a duchem, namísto balastu naučených informací, nálepek adogmat. Měli bychom je učit milovat, soucítit, poznávat, uvědomovat, vnímat, přijímat, tvořit a harmonizovat nejen své tělo, ale i emoce a myšlenky. Jenže to se nejdříve budeme muset naučit sami, abychom jim mohli jít příkladem. Vím, lze to v tomto chaosu těžko, když je kolektivní vědomí, společnost, stát, rodina i náboženství založeno na lži a projekci viny. A ke všemu je naše nevědomí nedostupné běžným vědomím. Ale je zde Cesta k Bohu (Bytí v Prozřetelnosti). Cesta upřímného pokání a práce na sobě (Bytí v Pravdě). Cesta harmonie protikladů (Bytí v Lásce). Možná to je úkol pro současného člověka. Výzva k osvobození se z pout falešných dogmat naší civilizace.
Ivo Leinveber