A pokaždé, když se zříkáme lásky ve prospěch nenávisti, urážky nebo sklíčenosti, vytváříme ve své duši zločince, který potom bude schopen v nás nebo v našich potomcích spáchat jakýkoliv zločin kvůli penězům nebo jakémukoliv blahobytu. Poradil bych rodičům, aby znovu prožili svůj život. Aby mnohokrát prošli jakýmkoliv ponížením osudu a ztráty peněz, aby uzavřeli lidskou logiku, logiku spravedlnosti, pomsty, odsuzování. Láska a absolutní přijetí jakékoliv situace v okamžiku bolesti, ať je to bolest těla, ducha nebo duše, zachová směřování k Bohu a lásce. Jakákoliv bolest – to je loučení s lidským. A k tomu, abychom vykročili na druhý stupeň, se musíme rozloučit s tím prvním. Bez bolesti není vývoje. Ale pokud je naše koncentrace na Božskou lásku nedostatečná, bolest loučení nemusíme vydržet, a pak se začínáme uchylovat ke strachům, sklíčenosti, urážkám a nenávisti. Ten, kdo nechce a nemůže přijmout mučení duše, musí přijmout mučení těla. Nakolik rodiče směřují v okamžiku strádání duše k Bohu, natolik nebudou jejich děti potřebovat útrapy těla. Objem duše je mnohem větší než objem těla. A duševní strádání očišťují mnohem rozsáhleji než ta fyzická. Takže, rodiče znovu procházejí svým životem, pokáním se zbavují agrese vůči lásce a přijímají bolest ztrát jako spásu a rozvoj. Potom se modlí, obrací se k Bohu a prosí, aby jejich dítě dokázalo zachovat lásku, přijmout Boží vůli v okamžicích krachu blahobytu, během smrti, nemoci a ponížení. Pokud rodiče dokážou vytvořit ve své duši reflex zachování lásky, zachrání své dítě.
S.N. Lazarev – Diagnostika karmy 8
