Od chvíle, kdy dítě opustí matčinu dělohu, není nikdy samo – je s matkou, s rodinou, s přáteli, s ostatními lidmi. Okruh známostí, přátelství a vztahů se čím dál více rozrůstá a okolo člověka se shromáždí celý dav lidí. To je to, co nazýváme život. A čím více je ve vašem životě lidí, tím více si myslíte, že žijete bohatý život. Jakmile se však začnete přesouvat do nitra, všechny tyto tváře se vytratí, celý tento dav se rozplyne. Musíte se rozloučit naprosto se všemi, musíte říct sbohem dokonce i svému nejbližšímu příteli. Přijde chvíle, kdy vás nebude moci doprovázet ani váš milenec.
To je okamžik, kdy znovu vstupujete do téhož prostoru, v němž jste se nacházeli, když jste byli v matčině děloze. Tehdy jste ale celý tento dav neznali, a proto jste se nikdy necítili osamoceni. Dítě bylo v matčině děloze naprosto šťastné, poněvadž nic nesrovnávalo, vše bylo radostné. Jelikož nikdy nepoznalo druhé, necítilo se osaměle ani opuštěně – nic o tom netušilo. To byla jediná skutečnost, jakou znalo.
Nyní jste však dav a vztahy poznali. A rovněž jste zakusili radosti a utrpení, které s nimi souvisejí – vztahy s sebou nesou obojí. Tím, jak se přesunujete do nitra, se svět začíná rozplývat, stává se z něj ozvěna a brzy i tato ozvěna zmizí a vy se naprosto ztratíte. Avšak to je jen interpretace. Dokážete-li se ponořit ještě o trochu hlouběji, najednou se naleznete – a naleznete se poprvé v životě. S překvapením zjistíte, že předtím jste se ztratili v davu, zatímco nyní ztraceni nejste. Ztratili jste se v džungli vztahů, teď jste se vrátili domů. Za nějakou dobu můžete opět vyrazit do světa, avšak budete úplně jinými lidmi.
Budete navazovat vztahy, ale nebudete závislí. Budete milovat, avšak láska nebude vaší potřebou. Budete milovat, nebudete však vlastnit. A jestliže nedoprovází lásku žárlivost a snaha přivlastnit si druhého, je tato láska božská.Budete s lidmi. Ve skutečnosti s nimi můžete být teprve tehdy, až k tomuto dojde, protože potom jste. Nyní, když jste, můžete být s lidmi. Předtím jste nebyli, a tedy celá představa toho, že jste s druhými lidmi, byla jen iluze, byl to jistý druh snu.
Jestliže nejste, jak můžete být ve vztahu? Jestliže nejste, jak můžete být ve společnosti druhých? Je to jen výplod naší fantazie, je to halucinace. Nejste-li ve středu, nevíte-li, kdo jste, nemůžete navazovat skutečné vztahy. Vztah, který probíhá, aniž byste věděli, kdo jste, je jen iluze.
Druhý člověk si myslí, že je ve vztahu s vámi, vy si myslíte, že jste ve vztahu s ním. Nevíte však, kdo jste, a ani on to neví. Kdo je tedy ve vztahu s kým? Nikdo zde není! Jen dva stíny, které hrají nějakou hru. A poněvadž jste oba stíny, váš vztah nemá žádné jádro. Lidé navazují vztahy, avšak nedochází zde k ničemu podstatnému. Navazují vztahy, poněvadž se obávají, že nebudou-li ve vztahu, budou se cítit osaměle a opuštěně. To je důvod, proč navazují vztahy znovu a znovu. Jakýkoliv vztah je lepší než žádný vztah. Vaše takzvaná láska není nic jiného než jistý druh nepřátelství, kultivovaný způsob, jak civilizovaně bojovat, zápasit, sekýrovat a ovládat, jak se navzájem mučit.
Je tedy zapotřebí, abyste tento prostor prozkoumali. Seberte odvahu a ponořte se do něj. Nemusíte se ničeho bát, dokonce ani pokud vám bude připadat smutný a opuštěný. To je cena, již musíme zaplatit. Jakmile jednou dosáhnete svého Zdroje, celá tato záležitost se naprosto změní. Vyjdete ven jako individualita. To je způsob, jak rozlišují individualitu a jednotlivce – jednotlivec je falešný úkaz, individualita je skutečnost.Osoby, osobnosti jsou masky, stíny. Individualita je podstata, skutečnost. Navazovat vztahy a milovat mohou jen individuality – osobnosti mohou hrát pouze hry.
Osho, Důvěrnost
