Nedeľná chvíľka poézie:-)

Dnes o varení 😀  (našla som na FB)

Autor – Jachym Doležal

Jsem sám doma, čekám hosty. V kuchyni je děsný zmatek, 
talíř, lžička od oběda, sem tam miska od oplatek. 
Do myčky to všechno házím, vytvářím pracovní plochu. 
Tři misky dva šálky na čaj, rozbil jsem toho jen trochu. 

Nahlédl jsem do kuchařky: Cože? Tohle že se peče? 
Udělám to podle sebe, zatím z hrnce voda teče… 

Jednou rukou držím kočku, druhou sbírám vajíčko, 
spadlo na zem, to jsem nechtěl, rozbilo se maličko. 
Kde mám nůž? Jo aha támhle! O sporák se opírám, 
aby nevznikl tu problém, okno rychle zavírám, 
potom nahlas zanadávám, držím si spálenou ruku. 
Listuju tou hloupou knihou… Co? Tolik cukru a tuku? 

Levou rukou míchám hmotu, pravou drkl jsem do soli. 
O šuplíček do brňavky docela to sakra bolí! 
Zásuvku s noži zavírám a ze země sbírám sůl. 
Au! Co to bylo? Jo aha, já zapomněl, že nade mnou je stůl. 

Tak co se tu píše dál? Co? Kypřící prášek? 
A co tohle? Kde mám k čertu asi sehnat hrášek? 

Cože to já vlastně vařím? Přidám něco z každé strany. 
Auvajs, proč ta hloupá linka má tak ostré hrany? 

Přidám olej…jenom trochu. Hoplá! Asi chybička. 
To byl ocet, kde je problém? Jenom jiná lahvička. 

Ochutnal jsem. Hm…asi chce to nějaký koření? 
Pohlreich by mě nejspíš zabil, vidět moje tvoření. 

Náhle cítím v krku požár, slzy tečou z očí. 
S paprikou že bych to přehnal? Kuchyně se točí. 
Oslepený potácím se, shodil jsem už tři sklenice. 
Slupka od banánu…letím hlavou přímo do lednice 
Bradou v pudinku, no super, od jogurtu vlasy. 
Máma! Táta! Sakra práce! Slyším jejich hlasy! 
S dvěma rajčaty za krkem prchám z místa činu. 
Haló? Dodávková služba? Prosím tři krát čínu.