Nejdůležitější vztah ze všech

Nejtrvalejším vztahem, který kdy budu mít, je vztah ke mně samotnému. Všechny ostatní vztahy přicházejí a odcházejí. I manželství trvající „dokud nás smrt nerozdělí“ jednoho dne končí. Jediný člověk, se kterým jsem navždy, jsem já sám. Můj vztah k sobě samému je věčný. Tak jaký je? Budím se ráno rád, že se tu nacházím? Jsem člověk, v jehož společnosti jsem rád? Mám rád své vlastní myšlenky? Směji se se sebou? Miluji své tělo? Jsem spokojen s tím, že jsem se sebou?

Pokud nemám dobrý vztah sám se sebou, jak můžu mít dobrý vztah s kýmkoli jiným? Pokud nemiluji sám sebe, budu vždycky hledat někoho, kdo mě doplní, učiní mě šťastným a naplní mé sny.

Být „potřebný“ je nejlepší způsob, jak přivábit neúspěšné vztahy. Jak říká spisovatel Dr. Wayne Dyer: „V každém vztahu, kde se ze dvou lidí stává jeden, jsou výsledkem dva poloviční lidé.“ Pokud očekáváte, že ten druhý „opraví“ váš život, stane se vaší „lepší polovičkou“, jste odsouzeni k neúspěchu. Než vstoupíte do vztahu, buďte šťastni sami se sebou. Tak šťastni, že ani vztah nepotřebujete.

Podobně, pokud máte vztah s někým, kdo se nemá rád, je nemožné se mu zavděčit. Nebudete nikdy „dost dobří“ někomu, kdo je nejistý, frustrovaný, žárlivý, nevidí sám sebe a nebo je plný zášti. Často se ukrutně snažíme být dost dobří pro někoho, kdo ani neví, jak naši lásku přijmout – protože nemiluje sám sebe. Život je zrcadlo. To, co přitahujeme, vždy zrcadlí naše vlastnosti a to, čemu věříme o sobě a svých vztazích. To, co k nám cítí druzí, je jejich omezený pohled na život. Musíme se naučit tomu, že život nás odnepaměti bezpodmínečně miluje.

Žárliví lidé jsou velice nejistí; nepovažují se za lidi, kteří mají nějakou hodnotu. Nevěří, že za něco stojí. Žárlivost je sdělení: „Nejsem dost dobrý, nestojím za lásku, takže vím, že partner mě podvede, nebo opustí pro někoho jiného.“ To plodí hněv a obviňování. Pokud zůstáváte s někým, kdo je žárlivý, říkáte tím, že si nezasloužíte láskyplný vztah.

Podobně to je často s týráním v manželství. Tyrani buď vyrůstali v rodině, kde to bylo normou a jen pokračují v rodinných vzorcích chování, nebo to svádějí na svět a obviňují svého partnera ze svého vlastního pocitu bezcennosti. Tyrani s týráním nepřestanou, dokud nepodstoupí léčení. Skoro vždy tito lidé mají rodiče, ke kterému cítí zášť. Odpuštění je pro ně klíčovou věcí. Musejí pochopit své vzorce chování a chtít se změnit.

Všechny mé vztahy jsou založené na tom, jaké jsem měla vztahy ke svým rodičům. Když jsem na to poprvé přišla, byl to pro mě šok. Před lety jsem chodila na kurz Sondry Rayové o milujících vztazích a očekávala, že se tam naučím přitáhnout láskyplný vztah. Když jsem zjistila, že se budou probírat vztahy s našimi rodiči, byla jsem zklamaná; ke konci kurzu jsem ale zjistila, že problémy se vztahy, které mám, mají kořeny v mém velice těžkém dětství.

Týrání, které jsme moje matka i já zažívaly, pocit opuštění a nedostatek lásky v mém dětství – všechno to se přeneslo do mých současných vztahů. Není divu, že jsem přitahovala tyrany, není divu, že mě vždycky opustili, není divu, že jsem se pokaždé cítila nechtěná a nemilovaná, a není divu, že jsem vždycky měla nadřízené, kteří mě děsili. Prožívala jsem znovu to, co jsem se naučila jako dítě. Ten kurz byl pro mě velmi důležitý. Zbavila jsem se spousty zášti a začala pracovat na odpuštění. Můj vztah k sobě samé se velmi zlepšil. Už nikdy jsem nepřivábila žádného tyrana.

Takže místo abyste marnili čas tím, že si budete říkat „muži za nic nestojí“, nebo „ženy za nic nestojí“, podívejme se na vztahy, které jsme měli s rodiči či na vztah našich rodičů k sobě.

Například, na co si ve svých současných vztazích s muži či ženami ve svém životě nejvíce stěžujete? Zamyslete se nad tím, jak byste doplnili následující řádky.

Chovala se k vám takto matka nebo otec? Chovala se takhle vaše matka k vašemu otci? Nebo otec k matce? Jak se u vás doma, když jste byli dětmi, vyjadřovala láska?

Abyste přišli na hluboké obavy ve vašem vztahu, budete možná muset zapátrat hluboko ve svém dětství. Zeptejte se sami sebe: Čeho se musím vzdát, abych byl/a ve vztahu? Jak ztratím ve vztahu sám sebe? Co jsem se jako dítě dovídal, že to ve mně zanechalo dojem, že vztahy bolí?

Možná máte problémy s nastavováním svých časových hranic a lidé vás mají tendenci využívat. Možná vyzařujete informaci: „Necením si sám sebe a nemám k sobě respekt. Je v pořádku mě týrat a zneužívat.“ Ale to teď už nemusí být pravda. Dneškem počínaje si afirmujte lásku a respekt k sobě samotným. Často se dívejte do zrcadla a říkejte si: MILUJI TĚ. Zní to jednoduše, ale je to velmi mocná léčivá afirmace. Až v sebelásce pokročíte, budou ji odrážet i vaše vztahy.

Tento vzorec, že špatné zacházení rovná se láska, nezná rozdílů mezi pohlavími. Věřím, že tento dysfunkční vzorec je viditelnější u žen, protože v našem kulturním prostředí jsou ženy podporovány v tom, aby dávaly najevo zranitelnost, a tím pádem jsou ochotnější říci, že jejich životy nefungují. Ale tohle se mění, jak jsou nyní muži ochotnější spojit se se svou zranitelností.

Afirmace pro nás všechny je: OTEVÍRÁM SVÉ SRDCE LÁSCE A JSEM V BEZPEČÍ.

* * *