Proto stále ještě tolik působí jejich stínová složka na kolektivní úrovni vědomí. Navíc tato témata spolu úzce souvisejí.
Sexuální energie je ve své podstatě naší životní energetickou zásobárnou, a pokud ji umíme zdravě kultivovat a zacházet s ní, pak se náš život prodlužuje, umíme si užívat každý okamžik a tím získáváme zdravý postoj nejen k životu, ale také ke smrti. Pokud ovšem nemáme ponětí, k čemu nám sexuální energie ve skutečnosti slouží, necháváme se traumatizovat jejím tabuizováním, potlačením pomocí pocitů viny, studu, hanby, nepřijetí. Nebo ji používáme jako způsob krátkodobé fyzické úlevy od napětí, plýtváme s ní a zneužíváme svá těla při necitlivém zacházení s ní.Většina z nás vyrůstala v tom, že sexualita je hříšná, sprostá, zakázaná a přitom objevování a zkoumání vlastního těla od dětského věku nejvíce přispívá ke zdravému vztahu k tělu, pocitu sebevědomí, radosti ze života a důvěry v naplnění vlastních potřeb.
Stínovým aspektem potlačené sexuality je výkvět pornografického průmyslu, sexuální úchylky a různé druhy zneužívání. Sexuální energie by při správném nastavení měla být kultivována a vyživována naší srdeční čakrou, tedy neustále a opakovaně dávána do služby lásky. Sexuální energie úzce souvisí také se vztahem k životu, k penězům a hojnosti jako takové.
Největším stínem v oblasti vztahu k penězům je strach ze zneužití moci, ať už vlastní, nebo těch, kterým tuto moc přisuzujeme, tedy tzv. autoritám. Žijeme v systému, kde peníze hrají hlavní roli coby základní životní potřeba, a jsou častým tématem boje o moc a přežití. Je na ně navázána obrovská vrstva emocí strachu, nedůvěry, nejistoty, právě proto, že peníze jsou po dlouhá léta nástrojem zneužití moci tzv. autoritativních osob v našich životech. Peníze často souvisí s množstvím sexuální energie, ovšem také mohou být produktem zneužití moci a obohacováním tzv. mocných vůči davu bezbranných mas. Velká většina světového kapitálu leží v rukou hrstky jedinců, kteří díky svému obrovskému strachu drží kontrolu nad světovým trhem. Proč je toto možné? Právě proto, že my, „obyčejní lidé“, jsme stále ve svých očích součástí tohoto bezbranného davu a sami se stavíme do role oběti. Sami se cítíme jako oběť. Obětujeme své životy hodnotám, které nám vštípil systém. Falešný pocit skromnosti a umenšování vlastní velikosti a moci z nás dělá oběti tohoto systému, který díky našemu postoji dál vykořisťuje nevinné a bezbranné lidi. Neumíme si říct o peníze, neumíme se zdravě ohodnotit, vystačíme si s málem, žijeme ve skromných podmínkách, tedy obětujeme ohromné množství životní energie na zaplacení základních životních potřeb. Nejde ani tak o to, že bychom trpěli materiálním nedostatkem, ale jde o to, ZA JAKOU CENU žijeme svůj život v komfortu a pohodlí. Je skutečně třeba chodit do zaměstnání, které člověka často ubíjí, ničí mu zdraví, bere mu kvanta času s bližními a nedává dotyčnému smysl?
Mnoho takových pracovních míst jsou uměle vytvořené schránky proto, aby systém mohl udržovat kontrolu nad naší životní energií a financemi. A mnozí z nás si tuto cestu volí dobrovolně, protože jsou natolik připoutáni ke svému strachu, že to nejde jinak, k identitě „slušného člověka“, kterou si spojují s falešnou skromností a tato skromnost je také součástí totožnosti tzv. správných duchovních hodnot. Když je duchovní nebo lidský, spravedlivý člověk bohatý, je to přeci podezřelé!!
A co když by se peníze, 97% světového kapitálu, který nyní vlastní hrstka bankéřů, dostaly do rukou lidem, kteří se postaví do své síly a vymaní se z role oběti? Co by se stalo, kdybychom dokázali přijmout vizi, že peníze charakter nekazí, ale naopak jej odhalují a posilují?
Tedy, za mě, peníze často odráží stav životní energie člověka a když by se dostaly do rukou dospělým, zodpovědným a charakterním lidem, myslíte, že by dále docházelo k jejich zneužívání?
Proč má tolik lidí takový strach z bohatství?
Podle mého názoru si neumějí představit, jak kreativním a pozitivním způsobem by mohl člověk využít velký kapitál. Protože dokud se člověk vzdává vlastní moci, pak nemá žádné vize ani představy o tom, jak pomáhat ostatním ve velkém, kam investovat, jak je užitečně využít pro společnost, většinou okamžitě počítá s tím, že velké peníze rovná se velké zneužití. Člověk, který se bojí vlastní moci, bojí se žít naplno, a také mívá strach ze smrti, protože jeho život je založen na pocitech nejistoty, tedy kontrolních mechanismech, které zajistí jeho životu průměrnost, bezstarostnost, neochotu riskovat a podnikat v životě příliš velké změny, tedy drží se ve své komfrotní zóně, aby nebyl překvapen. Člověk, který odmítá změny, je pak často nemile překvapen, protože život se o změnu postará vždy a za všech okolností. Nemyslím si, že každý z nás je předurčený k tomu, aby se stal finančně bohatým a nezávislým. Mám ale dojem, že v tomto ohledu panuje ještě spousta předsudků vůči lidem, kteří si berou zpátky svou moc a stavějí se do vlastní síly, přestože jejich charakter, záměry jsou v souladu se zdravými životními hodnotami. Dokud bude mít člověk předsudky vůči čemukoliv, bude jeho životní energie v tomto ohledu blokována. Proto se řídím heslem žij a nech žít. Přejícnost a vděčnost, zodpovědnost za vlastní život a schopnost nechat druhé lidi žít jejich vlastní životy, jsou známkou zdravého a zralého přístupu k životu.
Změny, které nás čekají jako společnost, budou také o tom, že mnozí lidé pochopí, že je důležité vzít si svou moc zpátky. Je důležité nehrát mentální hry na oběti ekonomického systému a jeho krizí, nepodléhat informačním tlakům o ekonomickém trhu, nepodléhat systému jako takovému. Protože přesně o to mu jde, udržet člověka v pozici bezbranné loutky, produkující kapitál pro hrstku vyvolených. Každý z nás má příležitost opustit tuto hru na oběti a jejich tyrany. A první krůček začíná u toho, že si člověk dovolí opustit mentální koncept závislosti a podřízenosti, vzdání se vlastní moci a uchopení svého potenciálu k jeho využití pro nové, vlastní podmínky a záměry.
autor: Tara Svobodová
