Stav nespokojenosti většina z nás zavrhuje, nemáme ho v lásce. Když jsme nespokojení, všechno je pro nás černé, negativní. Dá se to pochopit. Ale má to i svou velmi pozitivní stránku, kterou si opravdu málokdo uvědomuje.
A tou je fakt, že to je jediný moment v životě člověka, který vás dokáže někam posunout. Něco změnit, donutit vás vydat se novým směrem, začít nový život, donutit vás hledat. Nebo můžete jít druhou cestou. A tou je stěžování si, láteření, udělání ze sebe chudáka či přijmutí životní role oběti. V takovém případě se vám zavírají dveře této velké šance pro životní posun, změnu, hledání. Volba je na vás. Člověk šťastný, spokojený, bez strádání se někam kupředu sune jen opravdu výjimečně. Je v tom logika. Kdo by se kam dral, když mu je dobře. Proč by něco měnil, když si užívá života. Ovšem my, kteří jsme nespokojení, máme život otevřenější. Jsou to dveře, které nám nabízejí, abychom vešli. Abychom objevovali, hledali, učili se, měnili. A ti kdo si to uvědomují, mohou ze stavu, který většinu z nás ničí, vytěžit obrovskou moudrost. Tato informace vám může změnit život. Uvědomění výhody nespokojenosti je cestou k budoucí spokojenosti. Spokojenost je naopak cestou ke stagnaci. Stagnace v konečném důsledku znamená nespokojenost. Je v tom harmonie a vyváženost. Jedno s druhým je propojené. Co z toho vlastně vyplívá? Že všichni bez rozdílu na stav, ať jsme spokojení nebo nespokojeni, musíme neustále jít kupředu. Pokud nepůjdeme kupředu, čeká nás opětný propad na začátek nespokojenosti a v horším případě osobní mentální smrt. Stanou se z nás mrzoutové, ať staří nebo mladí, kterým všichni a všechno ubližuje. Takže sláva nespokojenosti, která nás drží na cestě…
Mějte krásné pondělí,
Pavel
ĎAKUJEME:
