Nikdy nemá zmysel utekať od ničoho, čo je potrebné spracovať, čomu je treba čeliť, čo je treba odžiť.
zdroj: Shumavan
Nejvíce stěžejní bod v v mém životě, nastal tehdy, když jsem naplno tančila se svým zoufalstvím. Tehdy jsem konečně jasně viděla svůj život v pravých barvách a všechno v něm, nazvala těmi pravými jmény.
Neutíkala jsem od nepohodlí.
Neutíkala jsem před trápením,
pocity křivdy, vztekem, smutkem,
či před svým strachem a odporem.
Bylo to tehdy, kdy jsem dokázala zůstat odvážná a naplno ve své bolesti.
Tehdy jsem si naplno uvědomila, že nic není statické, ale vše se neustále mění. Nezměníme se, když se na všechno bolestné a emocionální, včetně strachů odmítneme dívat. V momentě, kdy jsem byla ochotna a rozhodnuta naplno se podívat na cokoli ve svém životě, kdy jsem všechno mnou vytvořené, vzala do svých rukou a převzala za to zodpovědnost, když jsem s tím vším JEN byla a vědomě dýchala, pak se vše, jako zázrakem otočilo a změnilo.
Mít odvahu odhalit svou tvář, i svou bolest před celým světem a spolu s celým světem, mi ukázalo neodmyslitelnou spojitost se všemi lidmi v životě. JEDNOTU. Naučilo mě to lásce a soucitu k celému světu. K sobě i ke všemu, co jsem kdy vytvořila.
