Musíme pochopit, že jsme člověk milující, duše milující a ne člověk myslící ani člověk fyzický. Když člověk z úrovně těla přechází na úroveň ducha, může to vypadat jako rozpad všeho: ztráta zaměstnání, zdraví, rodiny… Musíme přestat se urážet na Boha, nenávidět svůj osud, nenávidět sebe.
Jakmile stížnosti k Bohu, osudu a k sobě zůstanou, nemůžeme přejít z úrovně ducha na úroveň duši… Musíme
projít etapy transformace duše. Přechod je dost bolestivý, protože musíme změnit svoji povahu, charakter. A to je proces dlouhodobý a dost bolestivý. Abychom změnili charakter, musíme pocítit, že jsme bezmocní, odpoutat se ode všech připoutanosti, protože připoutanost nám neumožňuje se měnit a naladit se na lásku. Nakolik jsme schopní v duši udržet lásku, nakolik jsme schopní se oprostit ode všech připoutanosti, nakolik jsme připravení ke ztrátě, oběti, natolik lehčeji a snadněji prochází tento proces transformace duše… Člověk fyzický může závidět, nenávidět, zabíjet, okrádat – to je pro něj přirozené. Člověk duchovní okrádat a zabíjet nebude, ale bude závidět, mstít, odsuzovat, ovládat, utlačovat. Pro člověka fyzického konflikt je prostě někoho zabit, tak pro duchovního člověka konflikt je ovládat a zdeptat, potlačit druhého. A pro duševního člověka, to je umění se domluvit, sjednotit se a spolu vyřešit problém. A pro svatého se konflikt řeší, když jenom vzniká. Takže ani ke konfliktu nedochází. A na úrovní syna Božího se konflikt řeší za několik let do jeho možného vzniku. Pokud směřujeme cestou k Bohu, umocňujeme lásky v duši, měníme svůj charakter, pak se mění i naše okolí. Ztrácíme zaměstnání, které už nám nevyhovuje, ztrácíme majetek, peníze, když nám brání v rozvoji, ztrácíme partnera, bortí se nám rodiny, protože už jsme jiní a už nepomáhají nám rozvíjet svou duši, ale spíše stagnujeme, hroutí se náš osud a budoucnost ale ve skutečnosti se čísti a obnovuje. A pokud to vše přijímáme, přestáváme ještě více záviset na všem, a najednou pociťujeme, že jsme šťastní a naše srdce je přeplněno láskou, jsme uvnitř spokojení a klidní, a tento vnitřní pocit nezávisí na tom, co se s námi děje v reálu – může se nám hroutit všechno, ale my zůstáváme klidní a vyrovnání. Teprve pak začínáme psát svůj nový osud a budoucnost a začneme přitahovat lidí, kteří jsou stejní jako my – partnera, přátelé, kamarádí, kolegy. Mění se také naše rodiče a dětí…
Sergej Lazarev přednáška 28.3.2014 Moskva
ĎAKUJEME:
Oficiální skupina Sergeje Lazareva v České a Slovenské republice
