Tlak společnosti na nevědomost mas je obrovský. K manipulaci s davem využívá podvědomých a nevědomých traumat vnitřního dítěte. Trauma je vlastně vytržení části naší duše a zavření do temného sklepení, kde po určité době tato část naší bytosti zdivočí. Pro vládnoucí elitu je výhodné, aby se v sobě člověk nevyznal.
Aby nevěděl, že má v sobě více archetypálních částí: dítě, ženu a muže. Zvláště ženské emocionální ego má potíže rozlišit emocionalitu dítěte od pocitů ženy. Nevědomý člověk zůstává v dětských energiích a je snadno ovladatelný skrze strach a touhy, které kompenzují zranění vnitřního dítěte. Přitom v naší společnosti není dítě, které by nemělo žádné trauma. Dítě v nás neustále volá po uspokojení svých potřeb zvenčí a očekává, že bude druhými přijato, odměněno nebo milováno. A přitom dospělý člověk by měl tyto potřeby umět naplnit 
vnitřně, tedy sám dát svému vnitřnímu dítěti lásku a přijetí, které tolik očekává od okolí.
Posvátné spojení muže a ženy skrze milování bylo zredukováno na pouhé uspokojování sexuálních potřeb, na sexualitu, která je ve svém projevu nezralá, tedy opět dětská. A přitom sexualita je nejvyšší stav plného propojení muže a ženy, tedy nejvyšší transformace lidských bytostí, nikoliv však dívky a chlapce, jak se to děje, protože dítě není sexuální bytost. Neučíme dívky, aby si střežily panenství jako nejcennější poklad a rozmysleli si, komu se odevzdají, raději jim dáme antikoncepci, která v nich zavře veškerou ženskost. Neučíme chlapce stát se rytíři Života a umět milovat a ochránit ženu. Nelze mít hluboký prožitek propojení, pokud člověk zůstává v dětské emocionalitě a nestane se dospělým mužem nebo ženou. Sexualita otevírá trauma dítěte. Stačí si uvědomit vnitřní dítě a sexualita se jako božská a přirozená síla může automaticky plně rozvinout. Tantra, nemyslím skutečnou tantru, ale tu pokleslou západní metodiku sexu, je jen pro nezralé holčičky a chlapečky. Chlapci jsou pod tlakem a dívky touží být přijaty. Oba se to chybně snaží řešit nezralou sexualitou. Muži díky sexuálnímu spojení objevují svou ženskou stránku (ožení se) a nachází skrze toto spojení svou citovost. Ženy se také učí spojení se svým vnitřním mužstvím skrze sexualitu, aby se dokázaly dát muži (vdát se). Jedině pokud se žena opravdu propojí se svým ženstvím, tedy přijme svou temnotu a animální divokost své dračice skrze tanec a zpěv, dokáže poté sexuálním spojením muži předat své ženství a probudit v něm vnitřní ženu, tedy citovost – což by velmi pomohlo mužům se probudit z ryze egoistického a materiálního způsobu života této civilizace. Samozřejmě tento model je pro elity nevyhovující, protože plně propojené a zralé muže a ženy, vědomé si svých vnitřních částí, nelze tak snadno manipulovat ani z nich udělat konzumní společnost. Proto je dnes například svatba namísto hlubokého vnitřního propojení a alchymistického splynutí na mnoha úrovních většinou jen divadlo pro veřejnost, jakkoliv se v minulosti velmi dbalo na to, aby lidé spojení sexualitou, byli spojeni i navenek.
AUTOR, ZDROJ:
Ivo Leinveber
