O volbě cesty

Dnešní moderní člověk je přehnaně zaměstnán prací, zábavou nebo pohybem. Velmi málo se věnuje nečinnosti a klidu. Moderní civilizace se svými honbami za potěšením, dobrodružstvím a složitými činnostmi chytila své oběti do pasti tak bezpečně, že ten kdo by chtěl sledovat nezávislou cestu musí vyvinout nadměrné úsilí. Většina lidí bere svůj život těžce, málokdo lehce. A tak procházejí denními záležitostmi nervózně, uspěchaně a jen zřídkakdy klidně. Jsme zaměstnáni tolika činnostmi, až nás to dusí. Takovýto život je bez citové rovnováhy a bez intelektuálního rozhledu. Východiskem z těchto potíží je naplnění potřeby ticha, míru a nezávislého myšlení.

Podmínky moderní společnosti nepřispívají k mystickému sebevzdělání, ale k sebevzdělání intelektuálnímu. Stále je příliš nedoceněna hodnota občasných odchodů do ústraní, kde je možné se izolovat, odvrátit pozornost od světských záležitostí a věnovat ji plně duchovním záležitostem. I v tomto moderním století je Božská síla stále činná a netřeba ji hledat pouze v biblických dobách a ve svaté zemi. Mnoho lidí má díky své neznalosti různé obavy z meditace. Věří, že je škodlivá pro mentální zdraví a netuší, že meditace je dána člověku pro jeho duchovní prospěch.

Kdokoli se může stát ateistou a pochybovat o existenci duše, nebo může po ní pátrat trpělivě, neúnavně a bez přestání. Mnoho lidí se neustále honí ve snaze získat majetek, ale jen málokdo je ochoten hledat svou duši. Pro ty kteří jsou hluboce ponořeni ve svých smyslech a ztraceni v záležitostech světa, se to může zdát obtížné a podivné, ale cesta vzhůru k božství duše přesto existuje. Toto poznání jednou získané nás pozvedá k tomu abychom sami sebe lépe oceňovali. I ten kdo necítí spřízněnost se svým Nadjá, je nezbytně poutníkem pravděpodobně nevědomým a přesto ve všem a všude hledajícím svou duši. Je zcela fascinující, že je člověk přitahován něčím, co intelekt sotva může postřehnout a obrazotvornost sotva představit.

Touha po životě více božském obracela srdce člověka již od nepaměti k náboženství, mysticismu a filozofii. Samotná přítomnost božské duše, sám božský život v srdci inspiroval tento obrat a probouzel touhu. Jednou i věda probuzená ze svého materialistického spánku pokorně přizná, že duše člověka skutečně existuje, a je dokonale poznatelná zde ve vlastních srdcích a myslích lidí. Každý se může svobodně rozhodnout zdali se uvězní do bezduchého materialismu nebo jestli uplatní své právo na svobodu v bohatším životě duchovní pravdy. Pokud člověk nezačne cestu hledání dobrovolně, bude k tomu jednoho dne donucen, protože není jiné cesty jak ho zbavit obtíží a zmírnit jeho utrpení.

Mysl je pro nás tím nejbližším, a přesto není snadné ji zkoumat a pochopit. Známe jen její povrch, a její hloubky jsou nám neznámé. Aby se mysl mohla stát vědomou sama sebe, musí se osvobodit od nepřetržité činnosti svých myšlenek, a to je možné dosáhnout systematickým prováděním meditace. Abychom mohli nastoupit cestu hledání potřebujeme udat směr, cítit k němu impuls a musíme cvičit pročisťování. Je třeba si ujasnit co nás na této nauce nejvíce přitahuje a co chceme od ní získat. Jestli hledáme náboženské uspokojení nebo metafyzickou pravdu, mravní sílu, vnitřní mír nebo psychické schopnosti. Zdali se spokojíme s teoretickým pochopením, nebo ho uvedeme do praxe. Jestli jsme ochotni denně půl hodiny věnovat meditaci, a jak daleko vlastně chceme dojít na Cestě k Nadjá.

Vydat se na tuto cestu je obzvláště těžké díky lidské přirozenosti a slabosti. V každém člověku jsou však přítomny netušené rezervy Síly a Inteligence. Pro mnohé se může zdát cesta příliš vzdálená a těžká, proto je tak málo těch kteří jsou ochotni učinit první krok. Když se pro člověka stane hledání vyššího života úplnou nutností, získal první předpoklad potřebný pro Cestu. Nesmí mu chybět ani potřebná pevná vůle a schopnost změnit svůj způsob myšlení. Bez stálé a opravdové touhy po duchovním poznání pravděpodobně nepostoupí žádný hledající daleko, a kromě ní také potřebuje morální, mentální a intuitivní vybavení. Taktéž pokora je předpokladem na počátku hledání, protože bez uvědomění si svých nedostatků a své neznalosti bychom spočívali v příjemném uspokojení beze snahy o sebezlepšení.
To, že člověk touží po vyšším, svatějším a klidnějším jáství, dokazuje přítomnost intuice. Současné lidské vnímání bez patřičné přípravy nemůže zachytit naše jemnější Já. Skutečnost nám uniká, ale ti kdo vytrvají ve svém hledání ji jednoho dne mohou nalézt. Pro Cestu je zapotřebí hodně odvahy i morální síly, abychom překonali překážky v sobě i ve společnosti, a tak přetvářeli svůj život pro jeho vyšší hodnotu. Pokud budeme zamilovaní do svých vlastních představ, nebudeme schopni stanout tváří v tvář skutečnostem za těmito představami. Pravdu nalézáme jen do té míry, do jaké jsme oprávněni ji obdržet.

Ti, kteří nejsou ochotni přijmout nedokonalé vyjádření pravdy, a zároveň nejsou spokojeni s pomalým tempem světového vývoje, vystupují z davu a vydávají se Cestou filozofie. Jakmile zájem o filozofické učení není pouhou zvědavostí ale vychází z hluboké potřeby, bude následováno přání zahájit filozofický život. Jestliže se v našich minulých pozemských životech utvářel charakter který nás učinil vnímavými k duchovním popudům, jsme přitahováni k učení tohoto druhu. Studium a cvičení filozofie je možné v každém věku, nikdo není příliš mladý ani starý aby s ním začal. Pokud máme zájem spolupracovat se Světovou Ideou, která je vlastní celému vesmíru a chceme žít v harmonii s ní, budeme k filozofické cestě dříve nebo později přitahováni.

Lidé začínají s Hledáním z různých důvodů. Někteří touží po nevšedních zážitcích a schopnostech, nebo hledají pomoc v obtížích zklamáni životem a jeho zkušenostmi. Znechuceni politickými pleticháři, kteří vyhledávají rozpory, se odvrací a hledají poctivost, dobrotu a pravdu jinde. Jiní hledají odpovědi na své otázky nebo uspokojují svou zvědavost, a jen málo je těch, kteří přichází z hladu po pravdě samotné. Nejlepší ze všech důvodů proč se vydat touto Cestou je hledání Pravdy a touha poznat význam života i vesmíru. Pokud se bude toto učení zamlouvat někomu již od prvého kontaktu s ním, může to být tím, že se mu již věnoval v minulých existencích. Je to zdravý instinkt, který přitahuje člověka k pravdám filozofie, a od davů ho odlišuje víra, že existuje Světová Idea, které musí svůj život přizpůsobit aby zbytečně netrpěl.

Pravda je hledána také proto, že dává jistotu a klid. Jakmile člověk pochopí, že cíle běžného lidského života skrývají ještě jiné, daleko důležitější cíle, které bude muset nalézt sám, může začít studovat učení těch, kteří pokročili dále na této cestě. Jakmile si uvědomíme vlastní nedokonalost, začne se probouzet touha hledat dokonalost a tak zahájíme svou Cestu, která nabízí naději, že nás v budoucnu osvobodí od našich slabostí, pokud budeme ochotni tvrdě pracovat pro její cíl. Jen stěží začneme sledovat tuto Cestu bez silné a žhavé touhy získat vědomí svého nejvnitřnějšího bytí, a snahy zvítězit nad sebou samým. Někteří jsou naukou přímo uchváceni, jiní se s ní seznamují postupně a opatrně.

Je zřejmé, že mnoho věřících lidí o kterých bychom předpokládali potřebu hledání, jsou zaneprázdněni vyděláváním peněz, budováním postavení ve společnosti a dalšími činnostmi. Ztrácejí se ve svých praktických povinnostech i závazcích, a takto ignorují jakoukoli snahu odhalit vyšší smysl života. Dnešního moderního člověka pohlcuje tolik zájmů a činností, že je přesvědčen, že nemá čas věnovat se hledání své duše. U většiny lidí nemůže vzniknout zájem o Cestu, protože jejich mysli jsou většinou zaměstnány osobními záležitostmi, a není v nich místo pro myšlenky o životě a pravdě. Málokdo je ochoten pěstovat vznešené kvality prostřednictvím filozofické disciplíny, protože téměř nikdo nechce přijít o své osobní pohodlí. Ten kdo je uchvácen ctižádostí, touhou po penězích, slávě a moci, není pro cestu připraven.

Hledání není odděleno od každodenního života, ale je to život sám. Není určeno pro zvláštní skupinu lidí, ale pro celé lidstvo. Stěží existuje člověk, který by neměl ani trochu času pro duchovní návrat z této světské existence. Každý člověk musí jednoho dne toto Hledání začít, protože to je jeho povinnost i předurčení. Ten kdo to neustále odkládá na pozdější dobu riskuje, že k tomu bude nakonec donucen nepříjemnými okolnostmi. Sami sebe podceňujeme, když zanedbáváme tu část člověka, která je božská. V každé době mezi nás přicházejí proroci a učitelé, mudrci a světci, kteří mluví o vnitřním životě a vnitřní skutečnosti. Ti kteří jsou ochotni naslouchat jejich sdělení, z toho mají užitek a někteří, kterých je málo, získají i z toho, že jsou ochotni sledovat cestu žákovství.

Paul Brunton:“ Hledající může dojít ke správnému ohodnocení života poté, co prožil vše, co stojí za to prožít. To je nejdelší a nejbolestivější cesta. Nebo k němu může dojít tím, že naslouchá a věří učení duchovních zřeců. Toto je nejkratší a nejsnadnější cesta. Přitažlivost prvé cesty je však tak veliká, že je většinou tou jedinou cestou, sledovanou lidstvem. I když se jedinci vydají tou druhou cestou, vyzkoušeli většinou tu první v minulých životech a opustili ji pouze proto, že bolest pro ně byla příliš velká.“

Volně zpracováno podle knihy: Zápisky Paula Bruntona – Svazek 3. CVIČENÍ PRO HLEDÁNÍ * RELAXACE A ÚSTRANÍ

MCphil

http://www.paulbrunton.cz/index.php?id=clanek39

ĎAKUJEME:

LÁSKA K MOUDROSTI