Obětování se vypadá jako cosi skutečného, jenomže je to padělek. Jedná se o způsob, jak dávat, aniž přijímáme, takže to vlastně není skutečné dávání. Když se obětujeme, říkáme: „Já nejsem v pořádku. V pořádku jsi ty,“ čímž někoho obíráme o největší z darů, jaké vůbec můžeme dát: o sebe. Obětování se je spojeno s pocity bezcennosti, viny a selhání.
Vždycky se snaží dokázat něco, čemu ani samo nevěří; jedná se o kompenzaci, o to, že děláme něco, čím chceme napravit starý pocit selhání. Obětujeme-li 
se, tento akt je založen na tom, že se vzdáváme své vlastní identity, abychom si uloupili hodnotnější já – osobu, pro kterou se obětujeme.
Obětování se je protikladem lásky, protože zatímco láska přesahuje samu sebe a stává se tvůrkyní, obětování se samo sebe zpupně pokořuje. Zároveň také diskredituje každý dar, který se nabízí, poněvadž nic nepřijímá. Žena, tedy ta naše stránka, která přijímá, zůstává nenaplněná – nedochází k žádnému otevření, k žádné úlevě. Obětování se, nejběžnější z protikladů lásky, znamená, že se tajně držíme zpátky a nejsem ochotni hnout se z místa ani se měnit. Je to protiklad oddání se, který odmítá ten nejpotřebnější ze všech prvků vztahu: odmítá dávat a současně přijímat.
* * *
Dnes přichází chvíle, aby ses přestal obětovat. Požádej svou Vyšší mysl, aby tě dovedla do tvého středu. Pověz si pravdu. Přiznej si, co chceš vlastně dělat. Připusť, že to, co k tobě přichází dnes, se rodí z tvého opravdového dávání.
* * *
– z knihy Jestli to bolí, není to láska; Chuck Spezzano
ĎAKUJEME:
autor: Svět zázraků
