Julie Redstone
Mnozí zažívají negativní emoce jako je ztráta odvahy, beznaděj, úzkost nebo skleslost a deprese, aniž by věděli, jak je transformovat nebo jak se od nich oddělit. Tento problém vzniká proto, že emoce jsou v těle zakořeněny. Vnímáme je jako tělesné vjemy, jež se zdá nemožné ignorovat. Navíc se většina emocionálních stavů hlásí mysli jako ,,nevyhnutelné“, tedy vypadají zcela ospravedlnitelné okolnostmi, s nimiž se potýkáme nebo se situacemi, které prožíváme. Tento dojem nevyhnutelnosti spojený s tím, co cítíme musí být překonán, abychom byli schopni se od emocí oddělit a poznat, že máme možnost si zvolit, co budeme cítit.
Pochopíme-li, že ve vztahu k pocitům je možná volba, je to obrovské poznání. A takové poznání pochází z trojího druhu uvědomění:
Negativní emocionální stavy mohou být zesíleny návyky pocházejícími z minulosti, které tvoří snadný přístup k určitým pocitům. Je proto mnohem pravděpodobnější, že budeme v různých situacích cítit právě tyto pocity, ačkoliv vlastně nejsou oprávněné. To je onen ,,karmický obraz” a zesiluje určité emoce i tehdy, když jsou nechtěné. Takovéto vychozené cestičky bývají nezřídka něčím, co tělo a osobnost dědí v čase zrození.
Negativní emocionální stavy mohou být posíleny protiřečícími či odporujícími energiemi, které v nás působí nebo přicházejí z vnějšku a snaží se nás izolovat od našeho duchovního středu, centra pravdy a světla. Tyto energie zintenzivňují pocity skleslosti či deprese, ztráty odvahy, beznaděje apod., a vytvářejí v našem emocionálním těle dojem, že jsme se ocitli v pasti a že neexistuje cesta ven. Takovéto odporující energie jsou též schopny emocionální stavy vytvářet tím, že vnášejí pocity a myšlenky, které vlastně nejsou vůbec naše, anebo tím, že zesilují navyklé pocity, s nimiž jsme nejlépe obeznámeni.
Ačkoliv jsou emocionální stavy nejčastěji součástí struktury osobnosti, s níž jsme se inkarnovali, není tato struktura – a ani nemusí být – tím, s čím se idenfitikujeme, a to obzvláště v obdobích zkoušek. Naše spojení s Nejvyšším Zdrojem a božskou esencí naší bytosti může a má být tím, s čím se identifikujeme, na čem lpíme a čemu věříme, dokonce i v přítomnosti těžko zvládnutelných emocí. Zde vůbec nejde o to, abychom popírali, co cítíme, nýbrž abychom věděli, že je vskutku možné jiné vnímání, pocit či odezva. Obrátíme-li se v důvěře k Božské esenci své bytosti, nabízí nám to další alternativu k negativním emocionálním stavům a stezku k větší svobodě. A je to pravdivé do té míry, že můžeme použít afirmaci:
,,Já Jsem pouhým pozorovatelem emocí, jež mnou procházejí. Já Jsem svou vnitřní bytostí, jež je spojena s Nejvyšší Zdrojem.” Tato pravda duše je nám dostupná i tehdy, jsou-li přítomny tělesné pocity a opakující se myšlenky, které se nás snaží přesvědčit, že jiný způsob cítění neexistuje. Tato pravda duše žije uvnitř každé duše ve věčné Jednotě. Tudíž je její pravda vždy jistá a přínosná.
Vše, co je uvedeno výše, naznačuje velkou potřebu duchovní ukotvenosti, když se objeví bolestivé emoce. Takovéto ukotvení činí přítomnost volby možnou. Činí možným porozumění, že skutečná pravda může být naprosto odlišná od toho, co cítíme, a že se této pravdy můžeme držet prostřednictvím přilnutí ke své Božské esenci, jež žije v Nejvyšším Božském Zdroji.
Právě tento vnitřní vztah vytváří alternativu k bolestným emocím. Takovýto vztah nám umožňuje položit si otázku:
Co jiného bych právě nyní mohl cítit?
Jakým jiným způsobem bych mohl reagovat?
Božský modrotisk naší duše nám dá vždy konstruktivní odpověď bez ohledu na to, jaké jsou vnější podmínky, s nimiž se snažíme vypořádat. Vždy nás bude utvrzovat v tom, že existuje jiný způsob cítění, jenž zahrnuje víru a důvěru. Božský modrotisk náleží každé duši. Můžeme se k němu v případě potřeby stále znovu obracet, neboť obsahuje hlubší pravdu božské skutečnosti, s níž lze zdárně čelit zvedajícímu se přílivu jakékoliv emoce.
(Reprodukce celku českého překladu je povolena pro jakékoliv médium, pokud je připojen odkaz na původní zdroj a tato poznámka – prowww.reiki-centrumpraha.cz přeložila Lucka K.) 26. 10. 2012
