Co je to silná urážka na rodiče, kterou si neseme z dětství?
Chování rodičů je dáno shůry. Abychom se správně vyrovnali s bolestmi, jejímiž původci byli rodiče, je třeba přijmout situaci s láskou, tedy dvojím způsobem.
Vnitřně musí dojít k absolutnímu přijetí, protože vnitřní nespokojenost představuje agresi k vesmíru a Bohu; na vnější úrovni máme právo na nepřijetí, které se však nesmí vyjadřovat urážkou a nenávistí, ale změnou situace. Ve vztahu k minulosti si musíme říct pouze jediné: je to dáno Bohem a my to zcela přijímáme.
A co máme dělat, když se nám nelíbí něco, co jsme udělali my nebo někdo jiný? Energii nesmíme nasměrovat na litování minulosti, ale na změnu budoucnosti. Vnější konflikt s okolním světem postrkuje k rozvoji, vnitřní konflikt naopak k degradaci a smrti. Jakmile se snažíme hodnotit chování rodičů pouze z jediného úhlu pohledu, jsme odsouzeni buď k zbožštění, nebo urážkám. Tehdy buď absolutně přijímáme chování rodičů a směřujeme k masochismu, sebezničení a sklíčenosti, nebo upadáme do druhé krajnosti – úplného protestu, nepřijetí a nenávisti k rodičům. A tehdy už vznikají sadistické tendence.
S. N. Lazarev – Člověk budoucnosti 3 (Výchova rodičů)
zdroj: Cestou Světla
