Vzpomínám na ten osudný den 21. března roku 1953. Po mnoho životů jsem pracoval, pracoval na sobě, snažil se vykonat vše, co jsem mohl vykonat a nic se nedělo. Nyní již chápu, proč se nic nedělo. Totiž samotné úsilí bylo překážkou, samotný žebřík mi bránil, samotná touha hledat byla problémem. Nikdo toho nemůže dosáhnout bez hledání. Hledání je potřeba, ale pak přijde bod, kdy musí být hledání opuštěno.
„Loďky je třeba k tomu, abychom mohli přeplout řeku, jenže pak přijde okamžik, kdy musíte loďku opustit, zapomenout na ni a nechat ji za svými zády. Úsilí je nutné, bez úsilí to nejde, ale pouze s úsilím to také nejde.“ ~ Osho
Právě sedm dní před 21. březnem roku 1953 jsem na sobě přestal pracovat. Ten okamžik přijde, když uvidíte marnost celého svého úsilí. Učinili jste všechno, co může být učiněno, a nic se neděje. Udělali jste všechno, co je v lidských silách. Co víc ještě můžete udělat? V naprosté beznaději zanecháte svého hledání.
Toho dne, kdy hledání skončilo, toho dne, když už jsem nic nehledal, toho dne, kdy už jsem neočekával, že by se něco mohlo stát, se to začalo dít. Vyvstala nová energie, odnikud. Nepřicházela z žádného zdroje. Přicházela odnikud a odevšad. Byla ve stromech a ve skálách a na obloze a ve slunci a ve vzduchu, byla všude. Přitom já jsem po ní tak namáhavě pátral a myslel si, že je velmi daleko a ona byla tak blízko.
ZDROJ: https://www.seberizeni.cz/osho-samotne-usili-je-prekazkou/
