Jak se zdá, jedním z nejhorších omylů, jichž se ve vztahu můžeme dopustit, je automaticky předpokládat, že partner nám dokáže číst myšlenky. A někdy dokonce víme, že to neumí, ale přesto se chováme, jako by to uměl.
Bavil jsem se s přítelem, když tu si začal stěžovat na manželčinu neschopnost jednat logicky. Očividně ho to trápilo, a protože se o téhle věci zmiňoval opakovaně, položil jsem mu posléze otázku: „Ví Carol vůbec, jak hrozně tě to žere?“ Ukázalo se, že nemá nejmenší tušení, jak moc mu ta její vlastnost vadí!
Existuje několik důvodů, proč je třeba podobný problém poznat a vyřešit hned v zárodku. Za prvé člověka zbytečně moc trápí a obtěžuje, takže ten pak s sebou nosí těžké břemeno – vzteku, podrážděnosti, křivdy -, které s celou věcí už nemá nic společného. Vztekáte se, zuříte nebo se užíráte kvůli něčemu, o čem víte jen vy sám. Pokud to není sebetrýznění, co jiného by to mohlo být?
Za druhé, vůči vašemu partnerovi to není fér. Vy se tu můžete kvůli něčemu vzteknout a nenašli jste v sobě dost zdvořilosti, abyste partnerovi prozradili, co vám na něm tolik vadí. Ten druhý samozřejmě vidí, že jste naštvaní a popudliví, ale netuší důvod. V podobných případech tedy po partnerovi vyžadujete, aby vám četl myšlenky! Dáváte mu vůbec šanci? Jak vám může problém vysvětlit nebo s ním dokonce něco udělat?
První věc, která mě na Kris začala štvát, byl její sklon chodit pozdě. Po čase jsem kvůli tomu začal pěnit. Stěžoval jsem si přátelům, trucoval a přál si, aby se Kris změnila. Nakonec, když už jsem to nedokázal vydržet, jsem jí to přece jen řekl. Upřímně a bez toho, že by se urazila, mi odpověděla: „To mě vážně mrzí. Vůbec jsem si neuvědomila, co dělám. Škoda, že jsi mi to neřekl dřív!“ Ukázalo se, že já jsem až nepřirozeně přesný, zatímco Kris je v pohodě, i když se o pár minut opozdí. Prostě ji nenapadlo, že jde o velký problém a že mě to tolik štve. Nechat lidi čekat není samozřejmě v pořádku, ale zodpovědnost s vyřešením problému zůstávala na mně. Čekal jsem, že Kris mi bude číst myšlenky. Pravda, měla mnoho kouzelných vlastností, ale čtení myšlenek mezi ně nepatřilo.
Z této zkušenosti jsem se poučil, že když vám něco vadí, většinou je nejlepší dát to partnerovi na srozuměnou. Vyberte si chvíli, kdy ani jeden z vás není uražený nebo naštvaný. Pak problém předneste neútočným a neurážlivým způsobem a čekejte, co se stane. Zdá se logické, že ve většině případů dosáhnete lepšího výsledku, než když se spolehnete, že partner vám dokáže číst myšlenky. Půjde-li to, vyhněte se sebedestruktivní myšlence typu: „Ten druhý by měl vědět, co chci nebo co potřebuju.“ Pokud dáte partnerovi na srozuměnou, co vám vadí, usnadníte situaci sobě i celému vašemu vztahu.
Richard a Kristine Carlsonovi: Překonejte nesnáze v lásce
ZDROJ: